Ruská provokace při prvním českém zápase. Manažerka rychle zasáhla

/Od zvláštního zpravodaje v Itálii/

Tereza Plosová udělala krátký oblouček k rohu hřiště a chytila se za hlavu. Vypálila skvěle. Přesně. Vlastně až moc. Její střela trefila horní tyč, Amerika v tu chvíli vedla pořád jen 1:0. Tady se favorit klidně mohl rozklepat.

„Je to velká škoda,“ pousmála se útočnice už smířlivě. „Nic to neznamená, že jsme prohrály. Byl to teprve první zápas na turnaji. Pořád se učíme, chceme v tom pokračovat,“ dodala.

Zápas byl plný velkých momentů na ledě i kolem něj.

Hodně zvláštně působilo, když se na zábradlí za českou střídačkou objevila ruská vlajka. Země se turnaje účastnit kvůli válce na Ukrajině nesmí.

„Ani trochu se nám to nelíbilo, byla to zbytečná provokace,“ uvedla na dotaz Seznam zpráv manažerka českého týmu Tereza Sadilová. „Hned jsme volali IIHF (hokejovou federaci) a nechali vlajku odstranit, reagovali docela rychle. Abych řekla pravdu, nevím ale, co se stalo a kdo ji tam dal,“ pokračovala Sadilová.

Ve třetí třetině přistoupila k ruské vlajce manažerka zápasu, kterou pověřila dohledem nad utkáním IIHF. Drobnější dáma standardu odvázala a rychlým krokem odnášela pryč.

V tu chvíli se k ní přiřítil muž v černé vestě, jenž seděl pod střechou haly. Vlajku jí vyrval a schoval pod oblečení. Následně zase zmizel v davu.

Signál, že se u české střídačky objevilo něco, co tam nemá dělat, přišel od třetí gólmanky. „Viděla to z druhé strany. Napsala mi zprávu, tak jsem hned reagovala. Julie Pejšová byla dobrá spojka,“ přidala Sadilová.

Samotná bitva na ledě? Český tým narazil den před zapálením olympijského ohně na reprezentantky USA, jednoho ze dvou titánů ženského hokeje. Mapa síly je rozkreslená jasně. Do finále olympijského turnaje se dostal jen jednou v historii někdo jiný než Kanada nebo Spojené státy.

V roce 2006 si o zlato zahrály Švédky. „Pokud nemáte křišťálovou kouli, nemůžete říkat, že Kanada a USA budou ve finále. To je neúcta k ostatním, kteří se zlepšují,“ pronesla ovšem rázně útočnice Kristýna Kaltounková.

„Na dovolené tady nejsme,“ dodala, kdyby někdo pochyboval.

Ženský český hokej vyrostl díky postupu do elitní skupiny, takže pravidelně hraje se světovou špičkou. Osm hráček nastupuje v nejlepší lize světa PWHL a tři v univerzitní NCAA, takže nastupují proti největším hvězdám úplně běžně. Reprezentace se navíc každý rok potkává s Kanadou i USA. Touží je jednou složit. „Přijde to,“ věří i útočnice Tereza Plosová.

Nejblíž byly hráčky na posledním mistrovství světa, kdy v semifinále padly o gól.

V Miláně byl rozdíl mezi týmy ohromný už od začátku. Brankářka Klára Peslarová se málem zavařila, aby udržela remízu co nejdéle.

První česká střela mířila na branku favorita až po sedmi minutách.

Úvodní třetinu taky poznamenal jeden moment, který se děl mimo led.

Vypadalo až komicky, jak se téměř všichni fotografové otočili zády k hřišti a jejich přístroje mířily na tribunu.

Nastal šrumec. Nejdřív nastoupili drsňáci se slunečními brýlemi na temeni hlavy a se sluchátkem v uchu. Rozhlíželi se, dělali místo.

Pak v zástupu dalších lidí přišli americký viceprezident J. D. Vance a brzy za ním ministr zahraničí Marco Rubio. Chvíli si vzali pozornost jen pro sebe. A část tribuny na středu hřiště taky.

Česká reprezentace se vybičovala k nejlepší pasáži, když z trestné lavice vyskočila devatenáctiletá Barbora Juříčková. Nakopla motor, proměnila sólo, snížila na 1:3. Nádech? Na chvíli ano. Kolem poloviny zápasu se USA dostaly pod palbu.

Naději sebrala jedna z největších legend světového hokeje. Kapitánka Hilary Knightová pověsila puk pod horní tyčku a stopla plány na zázračný výsledek.

Na ní je dobře vidět, jak USA válí. Šestatřicetiletá veteránka má deset zlatých medailí z MS, pět stříbrných, tři stříbra z olympiády a jednu zlatou. „S profesionální ženskou ligou v Americe se náš hokej zase posunul na vyšší úroveň. Pro každého bude těžké se dostat do finále,“ odvětila s respektem na téma, že její tým musí mít zase nejvyšší ambice.

Formát ženského turnaje je totiž takový, že pět týmů v elitní skupině hraje mezi sebou, všechny postoupí do čtvrtfinále, kam se přiřadí nejlepší tři celky ze slabšího výkonnostního koše.

Proto má smysl skončit nejhůř na třetím místě za Kanadou a USA, což by mělo zajistit pro první eliminační zápas relativně schůdnějšího soupeře.

A dál? Kdo postoupí, stejně na USA nebo Kanadu pravděpodobně ještě jednou narazí.

„Všichni tady za holky dýcháme, jsem na ně pyšná,“ kývla po tvrdém zápase Sadilová.

Teď na hokejistky čekají klíčové zápasy se Švýcarskem a Finskem, které potřebují zvládnout, aby obsadily pozici za dvěma hlavními favority. „Pozitivně zápas s USA hodnotit nejde, prohrály jsme. Ale chtěly bychom si s Amerikou ještě zahrát a vrátit jí to. Ale tenhle zápas si ještě musíme zasloužit a dopracovat se k němu,“ dodala Plosová.