Už jsem nemohl mlčet a holt ponesu následky, říká Čermák k demonstraci

Umělci vystupující na nedělní demonstraci trvají na své výzvě pro ministra kultury, aby s nimi šel do veřejné debaty. O schůzku přímo na ministerstvu původně žádal sám Oto Klempíř, herci to ale odmítli. Kam přestřelka povede?

Hostem Ptám se já byl herec Hynek Čermák.

Na nedělní demonstraci v Praze přišlo vyjádřit podporu prezidentovi ve sporu s Motoristy 80 až 90 tisíc lidí. Na pódiu promluvili i zástupci umělců, mezi nimi herci Hynek Čermák, Jitka Čvančarová a Sarah Haváčová nebo moderátoři Michal Jagelka a Aleš Cibulka.

Na akci zazněl také požadavek na odstoupení šéfa Motoristů a ministra zahraničí Petra Macinky, varování před plány vládní koalice na změnu financování veřejnoprávních médií, ale i ostrá kritika na adresu ministra kultury Klempíře (za Motoristy).

Ten reagoval pozvánkou umělců na ministerstvo, kde si to s nimi chtěl vyříkat. Zástupci kulturní obce ale odpověděli výzvou, aby se šéf resortu raději zúčastnil veřejné debaty v divadle Palace v centru Prahy. Klempíř to odmítl s tím, že chtěl řešit budoucnost kultury, nikoliv politiku, a pro umělce tedy stále platí pozvání na ministerstvo.

Ti ovšem trvají na setkání před veřejností: „Naše vystoupení bylo politickým vyjádřením kritického občanského postoje. Stejně tak vaše následná reakce a nabídka setkání představují politickou odpověď na tuto kritiku. Domníváme se proto, že předmětem debaty mají být politické otázky spojené s výkonem vaší funkce,“ reagovali umělci ve společném prohlášení. Jejich postoj v týdnu podpořili i mimopražští kolegové.

„Pro herectví je to, co teď dělám, opravdu velice nevýhodná věc. Stojí to spoustu fanoušků, stojí to spoustu sympatií, stojí to spoustu peněz, přijdete o spoustu příležitostí, třeba v reklamní branži. Je to velmi sebedestruktivní. Kšeft je svatý. Ale já už jsem nemohl mlčet,“ popisoval Hynek Čermák v Ptám se já, co s sebou pro umělce nese účast na demonstracích a občanský aktivismus.

„Měl jsem pocit, že se jedná opravdu o cílenou destrukci občanské společnosti. Tak jsem chtěl využít toho, že můj hlas je silnější než těch, kteří si třeba myslí to samé, ale není je slyšet. Takže jsem se k tomu propůjčil a holt ponesu následky,“ dodal Čermák.

Proč a čím nový ministr kultury herce tolik provokuje? A co čeká českou kulturu s novou vládou?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Když přišlo předvolání ministra kultury pro herce, kteří na nedělní demonstraci vystoupili, aby přišli na ministerstvo, tak jste byl v první chvíli docela naštvaný, že? - Mě to vytočilo strašně. Ale musel jsem si počkat, protože jsem si říkal, že to třeba myslel dobře. A proto jsem vám takě tenkrát řekl, že zatím nebudu reagovat. - Právě. Když jsem vám volala, tak první reakce byla, že jste trošku nažhavený. Zlepšilo se to po těch pěti dnech? - Určitě se to zlepšilo. A je zvláštní, jak se člověk pořád učí, v tomhle nejsem úplně kovaný, ale je skvělé vlastně si dát čas, počkat, rozdýchat to těch pár minut, hodin, dní, než člověk udělá nějaké zásadní rozhodnutí. Je to pro mě zajímavá škola.

2:00 Co vás na tom tak naštvalo? - Já jsem o tom mluvil se svými kamarády, říkal jsem jim: Co je na tom tak špatného, že mě pozval ministr kultury na schůzku? A nějak jsem to cítil a nedokázal jsem to pojmenovat. Ale jeden můj mnohem vzdělanější kamarád mi řekl s velkou mírou nadsázky větu: „Ono je to těžké. Jak máš věřit kanibalovi, když tě zve na večeři, že nepovečeří zrovna tebe?“ Ten pocit ve mně to pozvání vyvolalo. Krom toho jsem na tyhle věci poměrně háklivý a nerad chodím i do ředitelny v divadle, když si mě někdo předvolá. Ale když za mnou ředitel přijde v klubu a dá si se mnou kafe, tak můžeme probrat cokoliv.

4:00 To pozvání pro ministra Klempíře platí? - Ano. - Na co byste se ho ptal? - To je právě otázka, která nepatří mně. Protože se chce zřejmě na něco zeptat pan Klempíř. Já jsem řekl svůj názor a na to byla reakce, že se mnou chce mluvit. Takže naopak očekávám jeho otázky a rád na ně odpovím. Ale vlastně na něj příliš otázek nemám. Možná se ho zeptám, proč se stal ministrem kultury, co ho k tomu vedlo. To by mě docela zajímalo.

4:30 To jste říkal už na pódiu Milionu chvilek pro demokracii, kdy jsem pochopila, že na tuhle otázku odpověď úplně neznáte. Vy jste tam říkal, že by jeho vzdělání a zkušenosti nestačily ani na post ředitele divadla. - To si myslím, že je věcné, že kdyby se s tímto životopisem dostavil na přijímací řízení na post ředitele oblastního divadla, tak by neměl šanci. Ale spíš mě zajímá jeho osobní přístup k tomu, kdy se nechal slyšet v médiích, když se ho ptali na jeho minulost – a on říkal, že se s ní vyrovnal, že odpustil svým trýznitelům a že teď se tedy bude snažit. Což chápu, je to podle mě legitimní postoj k jakékoliv chybě, kterou člověk v životě udělá. Já jsem jich udělal strašně moc. Za hodně chyb ve svém životě se stydím. Ale snažil jsem se za ně vždycky aspoň nějakým způsobem omluvit a přiznávám je. Ale udělat to způsobem, že bych drapnul po postu ministra kultury, jenž by vzešel z podhoubí, které je tak silně nekulturní, jako jsou Motoristé sobě? A k tomu připočetl, nemám žádné vzdělání ani praxi v oboru a že trýznitelé byli pracovníci StB… tak přesto přeskočit tyhle věci, stát se ministrem kultury ve chvíli, kdy v naší zemi ještě ke všemu řešíme to, že premiérem je patrně bývalý příslušník StB, mně nedává žádnou logiku pro Otu Klempíře.

6:00 Nechápu jeho důvody. Jestli se chce nějakým způsobem vyrovnávat se svou minulostí, tak si myslím, že to mohl udělat mnohem jednodušším způsobem. A že sám sebe dostal do situace, kdy se obávám, že mu bude hůř. A to mě uvádí v úžas.

8:00 Napadá mě bohužel jediný důvod, proč se Oto Klempíř stal ministrem. Snížit laťku občanské společnosti, která se dohodla na nějakých principech, které jsou přímo ustanoveny v Ústavě. A snižovat tu laťku z nějakého důvodu, abychom třeba za pár dní, za pár let mohli relativizovat i to, co je v Ústavě napsáno. A toho se bojím. Protože mně to připadá jako snad jediný možný důvod, proč se Oto Klempíř, člověk, který se tak složitě musí vyrovnat se svou minulostí, stal ministrem kultury za stranu Motoristé sobě, s kterou nikdy neměl nic společného. Aspoň co já tedy vím. My se moc neznáme. To, že on řekl, že jsme přátelé, není pravda. Říkám si, proč Motoristé sobě tvoří jakousi kouřovou clonu a před čím? - Tady je asi dobré říct, že Oto Klempíře na rozhovor do Ptám se já zveme už dlouho. Pokoušeli jsme se ho pozvat od srpna už několikrát. Momentálně čeká na to, až bude hotová nová legislativa k veřejnoprávním médiím, pak prý přijde. Tak uvidíme.

12:00 Říkám si, že každý člověk by podle mě spíš deeskaloval jakýkoliv konflikt. Pokud ten konflikt chcete eskalovat, tak máte zřejmě nějaký záměr. A já se ptám, jaký záměr je tady, že plníme média informacemi o tom, jak se šklebí Petr Macinka, nebo jak se neumí chovat Petr Macinka nebo Filip Turek? Nebo jak záhadný a nečitelný je Oto Klempíř? Na tohle podle mě není čas a bylo by potřeba se toho co nejdříve zbavit, abychom se mohli věnovat skutečně tomu, co je potřeba.

13:00 Je pravda, že mediální prostor je tomu věnovaný extrémně. Vaše kritika vůči Motoristům je dlouhodobá, ale teď jste se postavil na pódium na demonstraci, jste hodně v centru pozornosti. Jaké máte reakce? - Musím říct, že se to docela změnilo a poprvé mi začaly chodit reakce podpory. Svým způsobem se už rok vyjadřuji k tomu, jakým způsobem Motoristi komunikují a co si o tom myslím. A většinou mi chodí velice sprosté a výhrůžné zprávy. Řekl bych, že jich jsou dnes určitě už tisíce. Tak jsem si myslel, že jsem úplně sám. A to byl právě důvod, proč jsem šel na tu demonstraci. Říkal jsem si, že to přece není možné, že tohle nikdo neví. Tak že to tam půjdu schválně říct a uvidíme.

13:30 No a musím říct, že mám hroznou radost z toho, že nejenže mi chodí najednou i souhlasné reakce, ale že dokonce si i někteří lidé troufají mě oslovit s tím, že se mnou souhlasí. A to mne přivádí k pocitu, že to není tak tragické. Zdá se, že naše společnost není tak obelhaná a apatická, aby si tohle nechala líbit.

14:00 Jaké máte reakce mezi svými kolegy? - Je to samozřejmě kus od kusu, ale většina mých kolegů se mnou souhlasí. Samozřejmě i chápu to, že pro herectví je to, co teď momentálně dělám, opravdu velice nevýhodná věc. Stojí to spoustu fanoušků, stojí to spoustu sympatií, stojí to spoustu peněz, přijdete o spoustu příležitostí, třeba v reklamní branži a tak dále. - Opravdu? - Ano, stoprocentně. Je to velmi sebedestruktivní. Kšeft je svatý. A jestli se rozhodnete prodávat čočku, tak chcete, aby si ji koupili všichni a nejen ti, kteří souhlasí s Hynkem Čermákem. Ale já už jsem nemohl mlčet. Protože jsem měl pocit, že se jedná opravdu o cílenou destrukci občanské společnosti. Tak jsem chtěl využít toho, že můj hlas je silnější než těch, kteří si třeba myslí to samé, ale není je slyšet. Takže jsem se k tomu propůjčil a holt ponesu následky.

16:00 Co s tou náladou ve společnosti, kterou jsme viděli, dál? - Myslím, že další kroky jsou jasné. Opozice to prostě vezme pevně do rukou a začne tvrdě dělat svoji opoziční práci. A dojde k normální komunikaci mezi vládou a opozicí tak, jak to má být, dojde k normální komunikaci mezi příznivci jedné nebo druhé strany. - Takže jde o kultivaci té politické debaty. Nejde o to, že by měl skončit Andrej Babiš, hnutí ANO, něco takového? - Mně momentálně jde o to, aby se společnost začala mezi sebou kultivovaně bavit o zásadních problémech, které mají jasný dopad na to, jakým způsobem budeme žít v České republice. Je mi úplně jedno, jestli vítězem bude Pepíček nebo Petříček.

18:00 Bavil jste se o tom s nějakými vašimi kolegy na Slovensku? Protože se tady teď také hodně bavíme o tom, jestli Česko vykročilo slovenskou cestou, nebo ne. A slovenská kultura byla jedna z prvních součástí společnosti, která tu změnu velmi silně pocítila. - Třeba s Táňou Pahofovou se velice dobře znám. Hráli jsme spolu manželský pár v jednom filmu, takže jsme měli možnost se poznat velice dobře. Párkrát jsme se od té doby viděli. A sleduji její kauzu a uvědomil jsem si nedávno, že vlastně směřujeme stejným směrem a že možná brzy v divadlech budeme řešit to samé, co řeší Táňa na Slovensku.

19:00 Říkal jsem si, že to snad není možné. Ale znáte ten pocit, že si člověk říká: To se mi stát nemůže, to se nám stát nemůže. A je to tady. A mám strach, strašlivý strach, že to je předzvěst něčeho mnohem horšího. Že se nám může stát, že tím, že se umlčí umělci, kteří jsou přecitlivělí, včetně mě - to znamená, že cítíme, když vzniká nějaký tlak, netvrdím, že máme řešení, ale cítíme, že vzniká nějaký tlak a že něco je nesprávné - tak to je pro mě varovný signál. Je to jako když kanárek v dole začal umírat. Prostě je tady plyn.

24:00 Nepřemýšleli jste o tom, že byste se zkusili obrátit na Andreje Babiše? Pokud si říkáte, že nechcete, aby kultura byla v rukou někoho, kdo pochází z takového podhoubí, jako jsou Motoristé, tak pak se nabízí jít za premiérem. A říct mu, jestli nepřemýšlel o tom, že by ten resort svěřil nějaké jiné politické straně. - Mám v pondělí schůzku s panem Klempířem. To pozvání stále platí. Budu na něj čekat v divadle Palace. Pokud nepřijde, tak se obrátím na premiéra přesně s tím, co říkáte.