Papež posílá nuncia z Prahy do ráje gangů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V pražské Voršilské ulici se balí kufry. Apoštolský nuncius Jude Thaddeus Okolo po necelých čtyřech letech končí v čele vatikánského velvyslanectví a papež Lev XIV. ho posílá do jedné z nejtěžších misí současné diplomacie – na Haiti. Karibský stát dlouhodobě sužují gangy, politický rozvrat i tisíce obětí násilí ročně.

Pro Česko to znamená víc než jen výměnu jednoho z ambasadorů. Odjíždí totiž také doyen diplomatického sboru, tedy „první mezi rovnými“, který při oficiálních příležitostech mluví jménem všech velvyslanců akreditovaných v zemi.

Funkce doyena je v českém prostředí specifická. Podle Vídeňské úmluvy jí bývá zpravidla nejdéle sloužící velvyslanec. V některých katolických zemích se však může stát, že tuto roli automaticky zastává papežský nuncius.

„Když byl Václav Havel zvolen prezidentem ještě Československé socialistické republiky, podle Vídeňské úmluvy měl být doyenem právě nejdéle sloužící diplomat. Tím byl tehdy zástupce Palestinského státu, voják Jásira Arafata,“ připomíná bývalý ministr zahraničí a expert na diplomacii Cyril Svoboda.

Havel podle něj požádal Arafata, aby svého vyslance stáhl. „Ten to ale neudělal. Vídeňská úmluva říká, že zejména v katolické zemi může být doyenem apoštolský nuncius. Takže liberál Jiří Dienstbier, tehdejší ministr zahraničí, přistoupil na to, že doyenem je u nás nuncius,“ popisuje pro redakci Svoboda.

A jak dodává, šlo o rozhodnutí s dlouhodobými důsledky: „Jakmile je jednou jmenován, už je to jednou provždy, dědí se to i na jeho nástupce. Tedy my jako nekatolická země máme doyena nuncia. Ani na Slovensku to není, tam je to nejdéle sloužící diplomat. Vděčíme tak Arafatovi – jeho neochotě stáhnout svého vyslance.“

Role doyena je především ceremoniální. Vítá nové velvyslance, loučí se s odjíždějícími, promlouvá při přijetích u hlavy státu či při významných státních návštěvách. Reálný politický vliv je ale omezený. „Doyen nemá kromě formální ceremoniální pozice žádný vliv. Může například diplomatům jen něco doporučit,“ dodává Svoboda.

Podle církevního historika Jaroslava Šebka je to každopádně čestná funkce, navíc i symbol významu nunciatury v rámci diplomatického protokolu. „Dokonce ještě před únorem 1948 byl doyenem sovětský velvyslanec,“ poznamenává Šebek pro Seznam Zprávy.

Nuncius Okolo přijel do Prahy v květnu 2022, jmenoval ho ještě tehdejší papež František. Už tehdy bylo zřejmé, že jeho úkol nebude pouze reprezentativní. Českou církev totiž čekala generační obměna.

„Nejdůležitější věci byly dvě. Jednak výměna na biskupských stolcích. To proběhlo, za svého působení Okolo dojednal výměnu na dvou nejdůležitějších – v Olomouci a hlavně v Praze, kde se mu podařilo po dlouhých letech docílit toho, že v čele arcidiecéze stane člověk, který má delší časovou perspektivu svého úřadu,“ říká Šebek.

Právě výběr nového pražského arcibiskupa byl klíčovým testem. Jana Graubnera Vatikán původně vyslal do Prahy jako přemosťující řešení. Okolo měl dotáhnout definitivní personální změnu – a to se mu podařilo. „Tam měl šťastnou ruku,“ podotýká poslanec Marek Benda (ODS), podle něhož je Okolo „lidsky milý člověk s velkým náboženským zápalem i potřebnou mírou pokory“.

Druhým velkým tématem byla smlouva mezi Českou republikou a Svatým stolcem. „Na tom mu také záleželo. Smlouva byla podepsána a schválena oběma komorami Parlamentu a nyní je u přezkumu u Ústavního soudu, jestli je v souladu s českou Ústavou. Pak se bude čekat na podpis prezidenta,“ popisuje Šebek.

Podle Cyrila Svobody jde o posun, i když výsledek zatím není jistý. Okolo tak odjíždí ve chvíli, kdy jsou hlavní úkoly rozpracovány, ale ne zcela uzavřeny.

Vatikán zatím neoznámil, kdo Okola nahradí. Procedura je standardní: Svatý stolec požádá o agrément, česká strana jej udělí. Časový tlak neexistuje. „Svatý stolec nemá volby, tam čas nehraje roli,“ podotýká Svoboda. Nunciatura může být neobsazena i několik měsíců.

Marek Benda míní, že výměna nuncia proběhne až po intronizaci nového pražského arcibiskupa, k níž má dojít 25. dubna. „Ale je to plně v rukou Svatého stolce,“ uvádí. Vatikán termín tradičně dopředu nekomentuje.

Nového vyslance každopádně nečeká úplně klidná služba, byť by se mohlo zdát, že je téměř hotovo. „Musí například vyřešit situaci v Litoměřicích, protože bude potřeba najít nového biskupa na místo Stanislava Přibyla, který se stal pražským arcibiskupem,“ upozorňuje Šebek.

Zároveň přijde do země, kde církev stojí spíše na okraji veřejného zájmu. „Problém je, že církev je tu nepopulární, veřejnost ji neřeší. Přijíždí do země, kde lidé církev opravdu nemají rádi,“ říká Svoboda otevřeně.

A pak je tu ještě jedna rovina – případná návštěva papeže. Nuncius v ní hraje významnou roli, může být hybatelem i prostředníkem mezi Prahou a Římem. „Nuncius může výrazně pomoci tomu, aby papež přijel na návštěvu. Tam hraje velkou roli,“ upozorňuje Svoboda. Podle nastupujícího primase českého Stanislava Přibyla by se ale Češi neměli těšit příliš brzy. Odhaduje, že papežská návštěva nepřijde dříve než v letech 2028 či 2029.

Odjíždějící nuncius Okolo není žádným diplomatickým „zelenáčem“. V diplomatických službách Svatého stolce působí od roku 1990, prošel Srí Lankou, Haiti, Austrálií, Irskem i střední Afrikou. Mluví několika jazyky a česky se domluví. Do Prahy se navíc vracel – v letech 2003 až 2006 zde působil jako sekretář nunciatury.

Ostatně „zelenáčem“ není ve vatikánské diplomacii téměř nikdo. V oboru má totiž výjimečné postavení. „V dějinách diplomacie se říká, že jsou pouze tři špičkové diplomatické školy: MGIMO v Rusku, diplomatická škola ve Washingtonu a u Svatého stolce. Jestli někdo má tisíciletou zkušenost s diplomacií, tak je to Vatikán,“ připomíná Svoboda.

Aby se někdo stal nunciem, musí mít kněžské svěcení. Nuncius nezastupuje jen stát, ale přímo papeže. „Slib poslušnosti a úcty může podle církevního práva dát pouze kněz,“ vysvětluje Svoboda.