Článek
Kandidát na ministra životního prostředí Igor Červený se může pochlubit titulem magistr. Získal ho před rokem a půl na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru Informace, média a knižní kultura.
Titul získal po obhájení diplomové práce na téma „Imerzní prožitek v oblasti digitálního náboženství“.
Zkoumal v ní, jak se liší zážitek z fyzické přítomnosti na bohoslužbě a mší ve virtuální realitě přenášené online. Výzkum prováděl tak, že speciální technikou nasnímal bohoslužbu, které se účastnili věřící, a zpracoval ji do formy virtuální reality.
Těm samým věřícím ji následně promítal a dotazoval se jich na prožitky. Výzkumný vzorek tvořili tři členové Náboženské obce Církve československé husitské v Blansku.
Červený na základě svého výzkumu zjistil, že „ačkoli fyzická účast na bohoslužbách zůstává klíčová pro mnohé věřící zásluhou bezprostřední interakce a osobních zážitků, virtuální realita představuje validní alternativu“.
Za práci získal výborné hodnocení, podle vedoucího i oponenta šlo o originální a v Česku dosud nezpracované téma. Oponent však Červenému vytkl nízký počet účastníků a chybějící kvantifikaci výsledků. Úvod práce podle něj trpěl „nepřesným a esejistickým stylem“.
Že se ve výzkumu objevili pouze tři lidé, Červený vysvětloval tím, že bylo obtížné zajistit ochotné respondenty. A kvantifikaci svých výsledků nemohl provést právě proto, že jich měl málo.
Podle kněze Marka Orcho Váchy se streamování mší odehrávalo v některých kostelích za epidemie covidu-19 a i dnes se využívá pro nemocné či starší věřící, kteří nemohou do kostela fyzicky dorazit.
„Ale je to vždy nouzové řešení, které nemůže nahradit zážitek v rámci komunity. Je to takový polibek přes sklo. Za téma ke zkoumání, které by vydalo na diplomovou práci, bych to úplně nepovažoval,“ uvedl Vácha.
„Zbytečné obory bez přínosu“
Motoristé, za které Červený míří do vlády, jsou k humanitním oborům kritičtí. Vadí jim hlavně ty, které nemají jasné pracovní uplatnění nebo měřitelný přínos společnosti. Poslanec Matěj Gregor, který je za stranu jedním z expertů na školství, dokonce navrhoval, aby na takové obory stát nepřispíval.
„Existují obory, na které se žádná stipendia nebudou vztahovat vzhledem k naprosté zbytečnosti těchto oborů. (…) Student si školné zaplatí, protože absolvent tohoto oboru nemá pro Českou republiku a pro českého daňového poplatníka žádný ekonomický ani humanitní přínos,“ uvedl Gregor.
Jmenoval například ekofeminismus, genderová studia nebo environmentální filozofii, žádný výčet údajně neužitečných oborů ale strana nemá. „Navrhujeme, aby stát objednával u škol ty obory, které chce do budoucna využívat,“ uvedl pouze Gregor.
Seznam Zprávy se Gregora ptaly, zda by do zbytečných oblastí zařadil i obor, který vystudoval Červený. A zda jeho diplomová práce přispívá společnosti dostatečně na to, aby ji stát platil. Na dotazy ovšem neodpověděl, redakci vzkázal, že na ně reagovat nehodlá.
Ani budoucí ministr Červený na dotazy redakce nereagoval. Seznam Zprávy chtěly vědět, proč si vybral takové téma a v čem vidí jeho přínos pro společnost. Neodpověděl ani na otázku, zda si myslí, že by „prošel“ kritérii stranického kolegy Gregora.
Motoristé si v minulosti také stěžovali na výši nákladů na studenty humanitních oborů. Ty ovšem tradičně nejsou ve srovnání s jinými vysokoškolskými obory tak vysoké. „Humanitní a společenskovědní obory v Česku jsou dlouhodobě spíše podfinancované, a to i v mezinárodním srovnání,“ uvedl expert na školství Daniel Münich.
Systém rozdělování plateb na studenta je komplexní a zahrnuje kritéria, jako je počet studentů nebo výsledky školy. Roli hraje právě i obor samotný. Stát historicky přiznával na studenta základní platbu, která se následně násobí koeficientem podle ekonomické náročnosti studia.
Vyšší koeficient než humanitní obory mívá medicína, technické a zemědělské obory nebo umělecké obory náročné na prostory či materiál. V posledních letech jsou platby pro jednotlivé univerzity zafixovány, jejich rozdělování se ale víceméně drží starých pravidel.
Aktualizace: Doplnili jsme vyjádření Daniela Münicha.
