Hrozí věžáky u Pražského hradu i konec v UNESCO, varují experti vládu

Dříve na místě, kde se protínají hranice pražských čtvrtí Střešovice, Hradčany a Dejvice, stávaly budovy areálu nádraží, v posledních zhruba patnácti letech je v prostoru u stanice metra Hradčanská mezi třídou Milady Horákové a železnicí jen zelený plácek.

Místo ale čeká změna. Za pár let by mohlo kvůli dříve uzavřeným smlouvám výhodně připadnout developerské společnosti Amadeus Real.

Jde přitom o velmi lukrativní pozemky. A to nejen polohou. Ačkoli se plocha rozkládá jen asi čtyři sta metrů od hradeb Pražského hradu, je oproti svému okolí výjimečně nechráněná, a stavitelé by tak mohli mít volnější ruce. Tvoří totiž „klín“ mezi Městskou památkovou rezervací Praha a památkovou zónou Dejvice, Bubeneč, horní Holešovice.

Za současných pravidel by i přesto museli projektanti a případní stavebníci k okolním památkám přihlédnout. Chrání je takzvané ochranné pásmo. Tedy zóna sahající od Braníka na jihu Prahy k Troji na severu, nebo od Motola na západě po Malešice ležící ve východní části hlavního města.

Taková ochrana má za úkol například zajistit, aby charakter historického centra a jeho panorama nenarušila přebujelá výstavba v oblastech, které leží v jejich těsné blízkosti. Právě ochranné pásmo bylo v minulosti jedním z důvodů omezení výstavby výškových budov blízko centra města.

Jenže to už brzy platit nemusí. Prvním čtením v Poslanecké sněmovně prošla koncem ledna poslanecká novela stavebního zákona, pod kterou jsou podepsaní mimo jiné premiér Andrej Babiš (ANO), předseda dolní komory Tomio Okamura (SPD) či ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová (ANO). A ta ochranná pásma okolo městských památkových rezervací a zón ruší, mimo další úpravy památkové péče.

Mimochodem, Pražská památková rezervace patří se svými téměř devíti čtverečními kilometry k největším rezervacím tohoto typu na světě.

„Dosavadní stav, kdy kolem památkové zóny či rezervace bylo často vyhlášeno ještě rozsáhlé ochranné pásmo, vedl k dublování ochrany a nepřehlednosti a k vyžadování nepřiměřeně přísných požadavků a vysoké administrativní zátěže v moderních částech měst. Plošná ochrana má být zajištěna samotným vymezením zóny či rezervace v dostatečném rozsahu,“ stojí v návrhu novely.

Proti přijetí novely se nyní bouří skupina akademiků z řad historiků. A píší premiérovi, aby ji zásadně upravil. V ohrožení podle nich není zdaleka jen panorama Prahy. „Otvírá se tím Pandořina skříňka. Je to naprosto nesystémové a extrémně nebezpečné,“ reaguje pro Seznam Zprávy Robert Biegel, předseda Klubu pro starou Prahu a zástupce ředitelky Ústavu pro dějiny umění FF UK.

Akademici v otevřeném dopise píšou, že rozumí snaze o zjednodušení a zkvalitnění stavebního řízení. Návrh změny zákona ale podle nich zachází příliš daleko. Pod dopisem jsou podepsaní třeba děkan Fakulty architektury ČVUT Dalibor Hlaváček, prezident Českého národního komitétu ICOMOS Martin Horáček, rektor Akademie výtvarných umění v Praze Tomáš Pospiszyl nebo ředitel Ústavu dějin umění Akademie věd Tomáš Winter.

„Novela je napsaná tak, že se stát, který má garantovat veřejný zájem na ochraně památek, vzdává možnosti některé věci vůbec posoudit,“ říká Biegel.

Jako první v prohlášení zmiňují právě zrušení ochranných pásem. Ta podle nich slouží k ochraně harmonických stavebních celků, panoramat a obrazu historických měst. „Ochranná pásma tam jsou pro to, aby krajinné působení Prahy nebo Kutné Hory nebylo ohroženo třeba výškovými stavbami,“ dodává šéf Klubu Za starou Prahu.

Změna by podle něj umožnila developerům budovat výškové stavby těsně u historického centra. „Patří mezi ně právě okolí Hradčanské, ale našli bychom jich desítky,“ míní.

Pokud by se například výškové budovy začaly ve velkém okolo historického centra stavět, Praha by podle akademiků mohla přijít o své panorama. „Je to hodnota, kterou ztratíte jenom jednou. Mohl by o tom vyprávět Londýn. Začaly se tam stavět výškové stavby - některé jsou fascinující -, ale to město úplně ztratilo své panorama. Dnes je vizuálně zaměnitelné s jakýmkoli dalším světovým městem,“ vysvětluje Biegel.

Dalším zásadním problémem je podle akademiků plánované zrušení takzvaných závazných stanovisek u zásahů do staveb v památkových zónách. Rozhodování se v této věci přenáší na stavební úřad.

„Ten se však podle stavebního zákona a novelizovaného zákona o státní památkové péči nebude moci vyjádřit k dílčím úpravám historických objektů v zóně, včetně podob jejich průčelí a střech. Může tak například dojít k devastaci cenné barokní či secesní fasády, která bude po otlučení plastických prvků mechanicky pokryta polystyrénovými deskami,“ stojí v dopise.

Kvalita památkových zón je přitom podle Biegla z „devadesáti procent“ daná právě fasádami a střechami. „A to je přesně to, co se nebude posuzovat. Zóny ztratí smysl. Pro historická města to bude konec jejich kvality,“ varuje.

Mimo to akademikům vadí také to, že dle novely má nově památková péče „přihlédnout k zájmům vlastníků památek“ či to, že žádá vyjádření památkové péče pouze v nejranější fázi, kdy podle památkářů není záměr zásahu do památky a chráněného prostředí detailně specifikovaný. Ve hře je také to, že investor dostane v budoucnu možnost místo Národního památkového ústavu oslovit ke stanovisku jiného odborníka, což památkáře dále oslabuje.

Zejména rozhodnutí o zrušení ochranných pásem jde podle akademiků nejen proti základům památkové péče, ale je také v rozporu s mezinárodními závazky Česka. Pokud by se například panorama Prahy či jiných památkových rezervací a zón zásadně změnilo třeba výstavbou výškových budov, mohlo by podle odborníků dojít nejdříve k zařazení na seznam ohrožených památek a následně i vyškrtnutí.

To by bylo podle Biegla pro Česko „civilizační ostudou“. „Je třeba myslet na to, že UNESCO jen hlídá to, k čemu jsme se sami zavázali. To my jsme požádali o to, aby tyto památky byly zapsány jako světově významné, my sami jsme řekli rozsah a jak je budeme chránit. UNESCO nám jen splnilo naše přání. A jen hlídá, jestli se to nezhoršilo,“ dodává.

Mluvčí Ministerstva pro místní rozvoj Michaela Winklerová v reakci na dopis pro Seznam Zprávy uvedla, že péče o památky se novelou nemění - změna se dotýká staveb, které památkami nejsou, jen se nacházejí v jejich blízkosti. „Ochrana památek se neoslabí, naopak bude začleněna do jasně odpovědného rozhodovacího procesu,“ napsala.

Dodala také, že ačkoli ochranná pásma rezervací a zón by ministerstvo rádo zrušilo, u jednotlivých památek zůstávají zachována.

„Novela vychází z někdejší úpravy a mnohaletých debat napříč odbornou veřejností, včetně památkářů a architektů. Zároveň vychází také z textu nového památkového zákona z pera Ministerstva kultury, zejména tam, kde zůstávají ještě předrevoluční nástroje, které moderní doba a památková péče již v praxi obtížně uplatňuje. Jde tedy o dlouhodobě připravované a prodiskutované změny,“ doplnila Winklerová.

Změny vítá Ondřej Boháč, ředitel pražského Institutu plánování a rozvoje. „Nový stavební zákon obecně míří správným směrem a pokud má město růst efektivněji, je taková změna potřebná. V otázce památkové péče novela narovnává prostředí, umožňuje dialog a hledání nejlepšího řešení,“ míní.

Současný systém památkové ochrany podle něj funguje spíš formou „zamezování“. „Památkáři chrání památky, to je jejich práce. Je ale potřeba brát v potaz i veřejný zájem. Obec chrání a rozvíjí život ve městě, prosazuje potřeby lidí, a to dnes stojí zcela mimo to, co prosazují státní úřady. Proto jde změna dobrým směrem,“ říká Boháč. A dodává, že v nejchráněnějších zónách budou mít památkáři nadále stejně silnou pozici.