Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pro pražskou Kunsthalle nyní připravily výstavu nazvanou All Things Digesting, v překladu Vše, co zažíváme. Rozvíjí především různé významy slova trávení, a to s důrazem na takzvaný environmentální žal, což je psychologická reakce na ztráty způsobené ničením životního prostředí. Ve třetím patře galerie lze šestici instalací vidět do 11. května.
Interaktivní výstava se podle kurátorky Ivy Polanecké točí kolem otázky, co všechno vstřebáváme, co se děje s tělem nebo zda neztrácíme schopnost být spolu. V centru výstavy se pomalu otáčí velký kolotoč, kde lidé mohou usednout na sedátko ze zelené plsti, „zpomalit a vnímat změny v čase“. Jak se pódium otáčí, proměňuje se spolu s ním také zvuková stopa.
Opodál si lze stoupnout pod jeden z kokonů a zaposlouchat se do audionahrávek. Na nich lidé trpící klimatickým žalem v češtině i angličtině popisují své obavy z nejisté budoucnosti nebo smutek ze ztrát v krajině. Jedna respondentka například vzpomíná, jak v mládí sbírala odpadky v lese, další mluví o pasení krav na loukách v Krkonoších. Jiná uvažuje, zda mít děti a jestli jí záleží na tom, co bude dál.
Více významů má zvuková instalace o fermentaci nazvaná Jakmile ladíme. Autorky zanořily takzvaný hydrofon, tedy upravený mikrofon, do různých prostředí včetně bublajícího těsta a nahrávaly zvuky při fermentaci masa. „Zajímalo nás také, jak se v dnešní době fermentuje sója, aby chutnala jako maso,“ uvedla při představení výstavy Denisa Půbalová.
Jinou instalaci nazvanou Látková výměna tvoří ve ztmavlé místnosti obří zvětšené střevo vytvořené z PVC. Návštěvníci zde mohou slyšet zvuky trávení a dotykem pociťovat vibrace tělesného orgánu. „Kdy jste naposledy naslouchali svému břichu?“ ptají se v doprovodném textu autorky, podle nichž bývají zvuky střev ve společnosti stigmatizovány. Prostřednictvím tohoto díla se ptají, „zda se můžeme naladit jeden na druhého nikoliv dechem či tepem, ale skrze svůj trávicí systém“.
Umělkyně dále zachycovaly aroma, vůně či pachy různých prostředí, které sbíraly v domácnostech nebo profesionálních kuchyních. Návštěvník je může ucítit v pachové instalaci za závěsem, který obchází a na každém kroku vnímá jinou vůni.
Lea Luka Sikau a Denisa Půbalová spolupracují od roku 2020, přičemž se nevěnují jen umění. Česká umělkyně bádá v oblasti environmentální filozofie a věnuje se programování, pracovala například pro UNESCO, LVMH nebo Montreux Jazz Festival. Absolventka cambridgeské univerzity Lea Luka Sikau je mezzosopranistka a etnografická výzkumnice, jež se zaměřuje na takzvané postantropocentrické procesy v nové opeře a mediálním umění. Od roku 2024 působí coby kurátorka zvukového umění v muzeu v německém Karlsruhe.
