Komentář: Hledání Rulíkova nástupce bude rychlé. Velká jména nemají smlouvu

Není o čem. Kdyby byl leden, šéf svazu Alois Hadamczik nadhodí výkonnému výboru, aby vybral Patrika Augustu. Stal se z něj skvělý turnajový trenér, hokejový fanatik navíc pracuje s podobným náhledem na hokej, jaký vyznává odcházející Radim Rulík.

Jenže je březen, Augusta převezme Spartu a je to i dobře. Po třech letech a třech medailích u reprezentační dvacítky chtěl zpátky do běžného provozu, hezky pod každodenní stres. V extralize zatím vedl jen Mladou Boleslav, což vzalo rychlý konec, a také Liberec. Profesně mu jen pomůže, když pozná tlak extraligového velkoklubu.

Kvalifikaci na reprezentační áčko má Augusta už teď, úspěchy taky a v 56 letech si už leccos prožil. Není zelenáč. Ale projít si před reprezentací ještě Spartou je to samé, jako kdyby šel lékař před otevřením vlastní ordinace sloužit do nemocnice na urgentní příjem a o víkendu vzal brigádu na záchrance. Může být skvěle nachystaný už předtím. Jen v akci získá praxi typu, že záleží na okamžitém rozhodnutí, jak zachránit život.

V hokejovém světě je Sparta podobná. Taky neustále něco léčíte a někoho resuscitujete.

Augusta jednou u reprezentace skončí, o tom není pochyb. Jen teď si vyzkouší pár věcí, které se mu budou hodit.

Kam se tedy po Rulíkově konci otočit dál?

Základní předpoklad zní: Trenér musí být volný. Scénář, že by reprezentace někoho vykupovala ze smlouvy, je bláznivý a nereálný.

Není ani pravděpodobné, že by současný výkonný výbor hledal v zahraničí. Když reprezentaci vedl finský expert Kari Jalonen, byl Hadamczik od začátku proti, a sotva se stal šéfem svazu, rychle ho odstřelil.

Důležité rovněž je, aby nový kouč uměl aspoň v základu navázat na Rulíkovo vidění hokeje. Minimálně v tom, jak se současný reprezentační trenér otevřel ostatním kolegům z Česka, udělal obrovský pokrok. Jeho trenérská skříň se otevřela všem. Ať přes aplikaci, kde sdílel veškerá cvičení, nebo formou seminářů a modelových tréninků pro mládež v celé republice.

Mise proto zní: posunout Rulíkův koncept a vylepšit ho.

Celkem bizarní je, že k reprezentaci ho posunula náhoda. Kdyby v poslední minutě sedmého extraligového semifinále 2023 dal Tomáš Hyka nájezd proti Ondřeji Kacetlovi, v tu chvíli by Pardubice poslaly zápas do prodloužení. Třeba by ho vyhrály, porazily Třinec a získaly titul.

Majitel klubu Petr Dědek by si Rulíka patrně nechal a nevyměnil ho za Václava Varaďu.

Jenže všechno dopadlo jinak. Pardubice vypadly a Rulík skončil. Hadamczik ho tím pádem přesunul od týmu do 20 let k áčku.

Teoreticky by takovou akci mohl udělat znovu. K juniorům podepsal Zdeňka Motáka, tedy trenéra, který s Třincem vyřadil Rulíka a poslal ho k reprezentaci.

Ale to bude spíš nouzová varianta.

Svaz si vyfiltruje trenéry, kteří nemají pro příští rok smlouvu. Výhodou je, že jich tentokrát není málo.

V první řadě se nabízí Pavel Gross, který Radimu Rulíkovi pomáhal jako pozorovatel při zlatém MS v roce 2024. Společně s Patrikem Augustou se připojili k týmu, sledovali tréninky, zápasy, soupeře, předávali svoje postřehy a poskytovali potřebnou oponenturu.

Gross skončil na podzim ve Spartě. Z klubu se neslo, že ztratil kabinu, ale tenhle argument se nedá brát jako výrazně limitující faktor. Po nějaké době se okoukáte všude, je to úděl trenéra. Každý vždycky jednou skončí. Spíš to, že ve Spartě vydržel dvě celé sezony, se dá brát jako kus dobře odvedené práce. Židle je tam totiž hodně horká.

Svaz s ním rozhodně bude mluvit. Podle zákulisních informací by měl být první volbou.

Práce u reprezentace by mohla vyhovovat i Miloslavu Hořavovi. Národní tým s ním několikrát koketoval už dřív, ale je to muž se svými zásadami. Jakmile mu něco nesedí, poděkuje, sbalí se a k jednání se nevrací. Je to kouč, kterého si nejlepší hráči ve Spartě i v Pardubicích, tedy v posledních dvou velkých klubech, kde působil, chválili.

S kvalitou umí pracovat, jen ho nebaví se uvázat na dva roky, plánovat letní přípravy a všechny věci okolo.

Teď na jaře neprobral Mladou Boleslav a v rozhovoru pro deník Sport si posteskl, že nedokázal najít cestu, jak s hráči mluvit tak, aby dělali, co potřebuje.

Na druhou stranu reprezentace má výhodu, že trenér si hráče vybírá. Má výsadu, že toho, kdo nechce poslouchat, může vynechat. Hořava má navíc k Rulíkovi velmi blízko už roky, přátelí se, respektují svou práci.

Hořava i Gross by byli pro reprezentaci dobrou a logickou volbou.

Ale měl bych ještě jedno jméno. Josef Jandač u reprezentace pracoval jako hlavní kouč v letech 2016 až 2018 a z dnešního pohledu se zdá, že chtěl fungovat hodně podobně jako Rulík.

Rozdíl je v tom, že za co byl Jandač kritizován, za to dnes Rulík sklízí obdiv.

Už před deseti lety si k sobě vybral bývalého skvělého útočníka bez velkých trenérských zkušeností Václava Prospala (Rulík to samé udělal s Tomášem Plekancem). O obránce se mu staral někdejší výborný bek Jaroslav Špaček (Rulík na to navázal s Markem Židlickým) a jako třetího asistenta u sebe měl Jiřího Kalouse (ano, ten samý muž dělá asistenta i Rulíkovi).

Hodně mluvil o posílení analytického týmu a štábu videotrenérů, což Rulík dostal. A tehdy jako první reprezentační kouč uspořádal seminář pro ostatní trenéry, kde chtěl ukázat, co zjistil na Světovém poháru v roce 2016. Rulík ostatní trenéry taky rád inspiruje.

Jandač by se po osmi letech na repete u národního týmu hodil možná víc, než si kdokoli dokáže představit.

Minus? Velká jednání se začnou vést hned. Jeho čeká play off s Plzní a nedokážu si představit, že by měl náladu teď něco takového probírat.