Článek
Tři vojáci čekají na svých pozicích v zákopech. Připravují se na vlnu nepřátel, která může přijít odkudkoliv a kdykoliv. Ticho v jednu chvíli náhle přeruší bzučení dronu, který přelétne nad hlavami obránců. Je to tady. Nepřítel přichází.
Zpoza kopce ze severovýchodní strany do zákopů záhy proniknou téměř dvě desítky útočníků. Je slyšet pouze hlasitá střelba a pokyny, které si mezi sebou rozdávají.
Takové pohledy se nabízejí pozorovatelům vojenského cvičení 41. mechanizovaného praporu v Žatci. Ten se na konci loňského roku rozhodl obnovit výcvik v zákopech. Co k tomu prapor vedlo? Převážně zkušenosti z konfliktu na Ukrajině, kde se způsobem války, který nechvalně proslavila první světová válka, bojuje už přes čtyři roky. Česká armáda se tak rozhodla jít s dobou.
Návrat zákopového způsobu boje je způsoben několika faktory, jak na místě cvičení přiblížil redaktorovi Seznam Zpráv nadporučík žateckého praporu Václav Krabáč: „Roli určitě hrají drony, které používáme i zde, ale nejsou to jen ony. Obecně platí, že ze zákopů se lépe brání. Jedna strana se do nich stáhne, když ví, že nepřítel má velkou převahu.“
Slovům nadporučíka odpovídalo i rozložení sil při žateckém cvičení. Tři obránci čelili od začátku silné převaze útočníků, kterým se i díky překvapivému výběru místa k prvotnímu útoku dařilo procházet zákopy poměrně hladce.
Postup byl přesto velmi pomalý. Jinak to ani nešlo – útočníci museli opatrně zkontrolovat každý záhyb okopů, kde by mohl čekat nepřítel. Při postupu se rozdělili do dvojic, v nichž se vzájemně kryli.
I kvůli tak úzké spolupráci je podle Krabáče důležité boj v zákopech cvičit. „Hlaveň pušky máte doslova deset centimetrů od ucha vašeho kolegy. Sebemenší chyba může vyústit v tragédii, i v tom je to hodně jiné než otevřený boj a musíme to drilovat,“ říká.
Granáty jako hlavní síla
„Bacha granát!“ Dvě slova, která nájezdníci při postupu spletitými zákopy opakovali nejčastěji. Než hranu dalšího zákrutu překročila noha útočníka, vždy letěla napřed výbušnina.
Granát pokaždé prosvištěl vzduchem a dopadl do zatáčky. Místo ohlušující exploze, která by následovala v reálném boji, se však ozvalo jen ostré pípání. Útočníci několik chvil vyčkali a vzápětí pokračovali v postupu.
„Nejde jen o to nepřítele zneškodnit. Stačí, když je granát zažene, a vy se můžete dál posunout,“ vysvětluje Krabáč. Svou roli hrají granáty i při odstranění nástrah – například téměř neviditelných vlasců či tenkých drátů, které obránci natahují mezi úzkými průchody zákopů.
Když o takový vlasec útočník zavadí, odjistí například ukrytou výbušninu, která mu následně může vzít život. „Podobné nástrahy pomáhají útočníkům granáty odstranit – tlaková vlna z jejich výbuchu o nástrahu zavadí a zneškodní ji,“ popisuje nadporučík.
Po odstranění jedné z popsaných nástrah se útočníci posouvají k bunkru, kde se jeden z obránců skrývá. „Pravá strana betonuje, levá jde!“ rozkazuje vojákům jeden z nich. „Betonovat“ v tomto smyslu znamená držet pozice a hlídat, že z dané strany nepřekvapí vojáky nepřítel.
Dvojice vlevo se mezitím přesouvá k bunkru. Před jejich vstupem nejdřív plechový úkryt znovu „vyčistí“ granát. Po jeho vhození do bunkru vstupují útočníci, ozvou se hlasité výstřely a následuje chvíle ticha. „Bunkr čistý! Jeden mrtvý!“ hlásí záhy jeden z nájezdníků.
Smrt je blíž než v otevřeném boji
Boj v zákopech je v mnoha ohledech pro vojáky psychicky náročnější než v otevřeném prostoru. Právě tento způsob boje sehrál velkou roli v tom, proč se generaci mužů po první světové válce přezdívalo „ztracená“. V zablácených zákopech mladí vojáci ztratili ideály o tehdejším životě a domů se vraceli emočně zlomení.
I tento aspekt boje přibližuje nadporučík Krabáč. „Když někoho zastřelíte v otevřeném boji na 300 metrů, tak mu nevidíte do tváře. Je to svým způsobem snazší. Tady to je jiné – na dva metry musíte toho člověka zabít, protože když to neuděláte první, zabije on vás. Na to musí být voják psychicky připravený.“
Cvičení mezitím pokračuje. Útočící vojáci se z jižní strany bitevního pole přibližují k otevřenému prostoru, kterému mezi sebou přezdívají „bazén“. Tam se nachází poslední z obránců.
„Jeden je v bazénu! Vzdává se! Nestřílet!“ upozorňuje hlasitým křikem ostatní nájezdníky jeden z nich. Zároveň rozdává pokyny zajatci: „Zbraň zahoď ke mně, ať ji vidím! Ruce nad hlavu a pomalu jdi ke mně! Klekni si a otoč se!“
Úsměvem na tváři zajatec přítomným připomíná, že jde stále jen o cvičení. „Neutáhnu ti to moc,“ ujišťuje ho kolega ve zbroji, z nějž se po dobu cvičení stal nepřítel. Dalším pokynem mu přikazuje, aby si lehnul na břicho a vyčkal dalších rozkazů.
„Neutáhnu ti to moc.“ Vojáci si v Žatci zkusili i zacházení s válečnými zajatci.
Kritická role dronů
Postup útočníků po zajetí obránce dále pokračuje. Kulisy bojiště do velké míry připomínají slavný román Na západní frontě klid a kdekdo by mohl propadnout dojmu, že se nenachází na cvičení v Žatci, ale v krvavé bitvě poblíž francouzského Verdunu.
Z omylu však každého vyvede dron, který každou chvíli přelétne nad bitevním polem. Masové používání těchto strojů v moderní válce přinesl až konflikt na Ukrajině. Zde jsou používány k zásobování, navádění dělostřelectva i k vysoce přesným útokům pomocí kamikadze FPV dronů.
Při žateckém cvičení však vojáci nevyužívali drony k útoku, ale pouze k monitorování situace v zákopech. I tak jejich použití postup výrazně zrychluje. Ukazuje se to například ve chvíli, kdy se útočící vojáci dostávají k dalšímu nepřehlednému úseku.
Jeden z nich pohybem ruky zastaví ostatní a odklopí tablet, který má přidělaný na hrudi. Na displeji se mu objeví záběry z dronu, který právě bzučí nad skupinou. „Podle dronu je to téčko volný!“ informuje ostatní vojáky o prostoru v okopech, který seshora vypadá jako písmeno T. Granáty a náboje si tak mohou útočníci ušetřit, dron situaci vyřešil za ně.
Útočící voják na tabletu kontroluje záběry z dronu, který létá nad bojištěm.
Tím se obsazení zákopů pomalu chýlí ke konci. Ze tří obránců zbyli po hodinové ofenzívě dva mrtví a jeden zajatec. „Nebylo to dokonalé, ale jsme teprve na začátku procesu drilování, takže se to dá prominout. V několika momentech také vojáci improvizovali a zachovali chladnou hlavu, což je v reálném boji nejdůležitější,“ zhodnotil postup útočníků nadporučík.
Na závěr cvičení Krabáč dodává, proč je podle něj důležité ve výcviku implementovat poznatky z konfliktu na východě Evropy. „Ta válka ukázala, že všechno, co máme, se může ze dne na den ztratit. Svoboda, demokracie a tak dále. Je to tudíž potřeba bránit silnou, odolnou a hlavně modernizovanou armádou.“
Prohlédněte si zbytek fotografií z výcviku v obnovených zákopech:
