Žiju s vrtulí za domem. Když fouká, nespím. Prý mám vydržet rok

Pořad Ve stínu mapuje příběh člověka, který chtěl jediné: klidné bydlení v přírodě. Kvůli (ne)komunikaci úřadů a kvůli tomu, že nikdo nechtěl poslouchat jeho stížnosti na hluk, se z něj stal dost hlasitý kritik větrné energetiky.

„Při takovém hluku nemůžete pracovat nebo odpočívat na zahradě, v noci se nevyspíte. Řada sousedů musí užívat léky proti bolesti hlavy,“ napsal do pořadu Ve stínu Radek Maus. Zdroje rámusu, tři větrné elektrárny, má kousek za domem.

Když před deseti lety hledal místo, kde by se i s rodinou usadil, chtěl hlavně klid. Našel obec Javoří - malou vesnici na Šumpersku, čítající okolo dvaceti stálých obyvatel, obklopenou lesy, vzdálenou od rušných sídel. Postavil si tady dům se zahradou, zabydlel se.

Loni na podzim se za jeho domem roztočily tři větrníky. Nejbližší přitom stojí jen 460 metrů od jeho pozemku. A podle Radka Mause začaly vydávat nesnesitelný hluk.

„Byli jsme na dovolené, když elektrárny spustili do zkušebního provozu, a když jsme se vrátili, měli jsme domluvenou grilovačku. Jenže zatímco se maso grilovalo venku, my s návštěvou jsme museli sedět vevnitř, protože se tam nedalo vydržet,“ popisuje svoji první zkušenost.

Podle něj nešlo o ojedinělou situaci. Maus tvrdí, že nesnesitelný hluk přichází vždy, když fouká silnější vítr ze západu. A to se na podzim a na přelomu roku dělo poměrně často. Hluk je silný nejen venku, ale i uvnitř domu a rušivý je logicky hlavně v noci. „Vrtule se roztočí i v jednu ráno a i přes zavřené okno vás to vzbudí. Během vánočních svátků jsme nespali několik dní v kuse.“

Maus hluk přirovnává k motoru letadla a není zdaleka jediný, kdo si na něj stěžuje.

„Když fouká, všechno rezonuje a máte pocit, že nad barákem létají stíhačky,“ popisuje jedna ze sousedek. A když jsme se ptali dalších obyvatel, všichni rámus přicházející s každým silnějším větrem potvrzovali.

Nutno podotknout, že s jednou starší, od obce vzdálenější větrnou elektrárnou nemají místní žádný problém, nijak je neruší. Lokalita kolem Javoří je příhodná, takže se začalo uvažovat o tom, že by tady mohly vyrůst další větrníky.

Podle současného starosty Maletína, pod který Javoří spadá, Miroslava Flášara, se záměr projednával už v roce 2012 na veřejném zasedání zastupitelstva.

Poté se projekt začal připravovat. Okolo roku 2017 došlo ke změně územního plánu a větrníky se přesunuly na soukromé pozemky.

V roce 2019 pak firma VTE Maletín požádala o stavební povolení. Místní tvrdí, že se o řízení nedozvěděli a nemohli podat námitky. Úřady tedy vydaly potřebná povolení a původní investor projekt prodal společnosti Decci, která elektrárny dokončila.

Radek Maus tvrdí, že když se před koupí pozemku na obci informoval o plánovaných projektech v okolí, o záměru vybudovat větrný park se nedozvěděl. „Bylo nám řečeno pouze o dálnici, která tady je v plánu, ale o vrtulích se vůbec nikdo nezmínil,“ popisuje. Zároveň připouští vlastní chybu, že si vše neověřil důkladněji. Informace totiž byly veřejně dostupné.

Hned měsíc po spuštění elektráren se Radek Maus rozhodl situaci řešit. Nejprve se společně s dalšími třinácti sousedy obrátil na obecní úřad, uspokojivé odpovědi se ale nedočkal. Starosta jim sdělil, že obec není účastníkem řízení, a doporučil obrátit se na provozovatele elektráren nebo jiný úřad.

Maus kontaktoval olomouckou hygienu, ta ho zhruba po měsíci odkázala na Dopravní a energetický stavební úřad. Na ten se obrátil také a další odpověď přišla opět až po několika týdnech. Z jejího obsahu ale nebyl nadšený.

„Zdravotní účinky hluku jsou prokázány při dlouhodobé expozici, není tedy důvod se obávat, že by případné krátkodobé překročení hygienických limitů hluku z provozu větrných elektráren poškodilo zdraví dotčených obyvatel, ačkoli může docházet k jejich obtěžování,“ stálo v odpovědi.

Radek Maus se nevzdal, v další zprávě úřadu napsal, že když se nevyspí deset dní v kuse, nepovažuje to za krátkodobé porušení limitů a že si nedokáže představit, že to takto bude vypadat celý rok zkušebního provozu.

Na postoji úřadu se mu ale nic změnit nepodařilo.

„Působení hluku, které by mohlo představovat zdravotní riziko, se obvykle hodnotí při dlouhodobé expozici - v řádu let. To samozřejmě nijak nezlehčuje nepohodlí či stres, které jste mohli v uvedeném období pociťovat, podle současných poznatků však takovéto trvání expozice nepředstavuje zdravotní ohrožení,“ uvedl úřad v únoru. Zároveň na problém upozornil investora, který si objednal akreditované měření hluku.

Na měření, o které se postará Národní referenční laboratoř pro komunální hluk, se ale stále čeká. Musí proběhnout za ideálních podmínek - především za dostatečně silného větru.

Aleš Jiráska, který měření provede, už začal studovat původní materiály k projektu. A je k nim celkem kritický. „Vnímám tam chyby, hluková studie projektu je jaksi hodně na hraně a v detailu je zamlžená,“ uvedl a dodal, že si už zpracoval vlastní alternativní hlukovou studii elektráren z Javoří. Výsledky mu ale vycházejí hůře než původní dokumentace z roku 2012. Podle něj tak nelze vyloučit, že při určitých podmínkách mohou být limity, především hlukový limit 40 decibelů, který musí být splněn v nočních hodinách, překračovány.

Do Javoří jsme pozvali také odborníka na větrnou energetiku Bohumila Frantála, který působí na Akademii věd a Palackého univerzitě v Olomouci. Podle něj je důležité rozlišovat mezi tím, co je objektivně měřitelné, a tím, jak lidé hluk skutečně vnímají.

Upozorňuje, že i když zařízení splňuje zákonné limity, nemusí to nutně znamenat, že je pro místní obyvatele bezproblémové. Míra obtěžování je totiž do značné míry subjektivní a může se lišit podle konkrétních podmínek i individuální citlivosti.

Jak se ke stížnostem místních staví investor, tedy společnost Decci?

Ředitelka Darina Merdassi zdůrazňuje, že stavba prošla všemi zákonnými procesy a splňuje stanovené podmínky. „Byla zpracována hluková studie akreditovanou osobou a bylo vydáno platné stavební povolení. Projekt je nyní ve zkušebním provozu, který slouží k ověření provozních režimů a fungování zdroje. V jeho rámci máme povinnost provést kontrolní měření,“ uvedla.

Radek Maus oceňuje, že se s ním zástupce investora před pár týdny sám spojil, zajímal se o problém a v nočních hodinách snížil výkon elektráren. Připouští také, že v posledních dnech byl klid, vítr se utišil. Obává se ale, že až se zase rozfouká, hluk bude nesnesitelný.

A nechce čekat rok.

Je tak zklamaný z přístupu úřadů a institucí, které ho nechtějí vyslyšet, že se z něj pomalu ale jistě stává nepsaný mluvčí odpůrců větrné energetiky.

Když ho kontaktovali aktivisté vystupující proti stavbám nových větrníků, souhlasil třeba s veřejným vystoupením v nedaleké Hynčině, kde se plánuje výstavba pěti stožárů s vrtulemi. Maus se na besedě setkal mimo jiné s Katarínou Ondrušovou, slovenskou aktivistkou vystupující proti větrným elektrárnám, která propojuje jednotlivé lokální iniciativy a zároveň šíří přehnané obavy až dezinformace.

Na setkání v Hynčině vystupoval Maus proti větrným elektrárnám poměrně ostře. „Krajinu a přírodu, kterou tady máme, jsme dostali jako dědictví od našich předků… A teď tu krajinu zasypeme elektrárnami a všude nacpeme 200 metrů vysoké stožáry?“ burcoval místní, kteří nakonec v nedávném referendu výstavbu větrníků odmítli.

Ve veřejných vystoupeních Radek Maus pokračoval. V polovině února přijel do další obce, kde probíhá diskuze o výstavbě větrných elektráren, Vlčích Dolů. Opět po boku Kataríny Ondrušové.

Mezi řečníky byla řada kontroverzních postav, třeba krajně pravicová senátorka Jana Zwyrtek Hamplová, bývalý šéf českých zednářů a někdejší kandidát na pražského primátora za SPD Hynek Beran nebo Marek Obrtel, bývalý vojenský lékař, který dlouhodobě veřejně šíří prokremelskou propagandu a v minulosti byl kritizován za šíření dezinformací, mimo jiné v souvislosti s pandemií covidu-19.

Větrné elektrárny jsou poslední dobou čím dál častěji předmětem politických debat. Přestože se v Česku v posledních letech staví ročně pouze jednotky kusů a v současnosti tvoří jen jedno procento energetického mixu, hlasitě se proti nim vyjadřuje řada politiků.

Nemá Radek Maus, obyčejný, jen zrovna právě dost nevyspalý občan, strach z toho, že by jeho problém s vrtulí za domem mohl být využíván k prosazování širších politických cílů či být nosičem k šíření nepodložených tvrzení?

„Nesleduju politiku. Budu se bavit s kýmkoliv, kdo mi pomůže to nějakým způsobem řešit. Nikdo to zatím řešit nechtěl, tak jsem to musel řešit s těmi, kteří mi naslouchali,“ vysvětlil.

Více se dozvíte v nejnovější epizodě pořadu Ve stínu, kterou najdete v úvodu tohoto článku nebo v podcastových aplikacích. Co si o větrných elektrárnách myslí vládní zmocněnec Filip Turek? Jak návštěva aktivistů zahýbala vesnicí, která plánovala výstavbu nových větrných elektráren?