Článek
První novinku diváci uvidí už při stoupání do pater Gočárovy galerie, která sídlí ve zrekonstruovaném areálu Automatických mlýnů. Před proskleným vhledem do depozitáře plastik se nachází dílo nazvané Orchidej od sochaře a restaurátora barokních soch Stanislava Malého.
Malý pracuje se dřevem. Jeho plastiky mají duchovní, archetypální, až fenomenologický rozměr spojený s velmi osobitým prožíváním světa, uvádějí kurátoři. Orchidej pochází ze začátku 80. let minulého století, vyrobena byla z topolového dřeva a tvoří ji kompozice stylizovaných rostlinných tvarů.
Orchidej od Stanislava Malého.
V malém výstavním prostoru Silo jsou do 28. září umístěna díla Zlatky a Hanuše Lamrových. Autorka je známá vyšívanými textiliemi, které evokují rostlinný růst a bujení. Renomovaný šperkař Lamr pracoval na zakázku mimo jiné pro první dámu Evu Pavlovou.
„Mají chalupu v Potštejně. Tam žijí a z okolní přírody berou inspiraci,“ říká kurátor výstavy Pavel Liška.
Lamr například pracuje s odlitky z přírodnin, které působí věrně jako uschlé lístky, slupky nebo části květin. Šperky vytváří na základě studia rostlinných a přírodních prvků.
Ve dvou patrech galerie se pak nachází hlavní výstava nazvaná Lekce krajinou. Potrvá do 24. května a uvozuje ji část hymny s pasáží o borech, které šumí po skalinách. Procházku krajinou zahajují obrazy Jana Smetany, jenž žil v letech 1918 až 1998. Ve svých uměleckých začátcích byl součástí skupiny 42. „Malíř si klade otázku, jestli je možné všechny vlivy v malbě zachytit,“ poznamenává kurátor Liška.
Diváci dále uvidí úzké dlouhé plátno od současného umělce Otty Plachty, který cestoval do Peru a hledal tam prostředí co nejméně narušené moderním světem. Nabyl i zkušenosti se šamanským rituálem s nápojem ayahuasca, který způsobuje halucinace. Svoje vize do díla promítl.
V horním patře se lidé projdou lesem Xénie Poldaufové. Jehličnany z lepenky a v pixelovém provedení rostou z podlahy a prostřednictvím napsaných hesel vyzývají návštěvníky k přemýšlení.
Další vystavující je rumunská autorka Larisa Crunțeanu, jež používá metodu železitého tisku. Několik hodin leží na plátně, až pociťuje ztuhlost a mravenčení. Výsledkem jsou zobrazené červenočerné otisky jejího těla.
Přehlídka dále zahrnuje třeba práci Vladimíra Kokolii nebo monumentální dílo Stacha Szumského a Tosi Kiliś, vytvořené přímo na místě.
Výstavu Lekce krajinou doplňují intervence Jiřího Žáka, který ji rozšiřuje o zvukovou rovinu. Lidé mohou pomyslně putovat po státech v atlasu a poslouchat dívku šeptající, jaké zbrojní prostředky vyvážejí české zbrojařské firmy. „Je znepokojivé, co nám říká,“ domnívá se kurátor Pavel Liška.
Přehlídku připravila Gočárova galerie s Galerií města Pardubic, jež sídlí ve stejném městě, avšak zaměřuje se na jiný typ projektů. V rámci nynější spolupráce obou institucí lze výstavu se stejným názvem najít také v Galerii města Pardubic. I tam lidé uvidí některá díla stejných autorů, avšak v jiném kontextu. Přehlídka představuje krajinu jako živý, mnohovrstevnatý prostor, který je zdrojem věčné umělecké inspirace, napsali organizátoři.
