Článek
Návrh nového zákona o EET 2.0 upravuje původní systém s cílem snížit administrativní zátěž a rozšířit možnosti jeho fungování. Zásadní otázkou ale je, zda tyto navržené změny nepůjdou na úkor samotné kontroly evidence tržeb.
Původní EET stálo na jednoduchém principu: Pokladna obchodníka odeslala každou tržbu přímo do systému Finanční správy a obratem dostala zpět fiskální identifikační kód (FIK). Tento kód se vytiskl na účtenku a jednoznačně prokazoval, že daná transakce byla zaevidována. Zákazník i kontrolor si mohli během několika sekund ověřit, že účtenka není fiktivní a že tržba skutečně prošla státním systémem.
Nový návrh EET 2.0 tento okamžitý kontrolní bod oslabuje. Vyřazení fiskálního identifikačního kódu jde ruku v ruce s rozšířením takzvaného offline režimu, v němž podnikatel nemusí odesílat data o tržbě v okamžiku platby, ale až dodatečně – v některých případech s odstupem hodin či dnů. Mezi vystavením účtenky a jejím skutečným zápisem do systému Finanční správy tak vzniká časové okno, během kterého lze s daty manipulovat. Obchodník může účtenku vystavit zákazníkovi, ale do systému ji odeslat později v pozměněné podobě, v nižší částce, případně ji neodeslat vůbec. Kontrolor, který přijde do provozovny, už nemá jednoduchý nástroj, jak na místě a okamžitě ověřit, zda konkrétní účtenka byla do systému skutečně zapsána tak, jak byla vydána zákazníkovi.
Právě v této mezeře vzniká prostor pro obcházení pravidel. Část tržeb může být zákazníkovi zaevidována formálně vystavenou účtenkou, ale vůči státu nahlášena v nižší výši nebo vůbec. V kombinaci s širším offline režimem tím podle mě bohužel vzniká větší prostor pro obcházení pravidel a posilování šedé ekonomiky – tedy přesně pro to, co měla původní EET omezit.
EET má mířit hlavně na menší podnikatele
Zavedení evidence tržeb nedává zásadní smysl jako nástroj kontroly velkých firem. U nich je kontrola tržeb a odvodů už dnes pokryta celou řadou jiných mechanismů – povinným auditem účetní závěrky, kontrolním hlášením k DPH, účetními standardy, vnitřními kontrolními systémy i pravidelným dohledem finančních úřadů nad velkými subjekty. Velká firma navíc zpravidla pracuje s napojenými pokladnami, podnikovými (ERP) systémy a elektronickou fakturací, takže manipulace s jednotlivými tržbami je jen obtížně proveditelná a v praxi snadno odhalitelná. Zatížit tyto subjekty dalšími povinnostmi v podobě EET proto přináší jen malý kontrolní efekt proti již existujícím nástrojům.
Jinak je tomu u živnostníků a malých a středně velkých podnikatelů, kteří běžně přijímají platby v hotovosti a účtují prostřednictvím jednoduchých pokladních systémů. Zde žádný srovnatelný kontrolní mechanismus neexistuje – malé firmy nepodléhají povinnému auditu ani rozsáhlým interním kontrolám a stát u nich reálnou výši tržeb průběžně nevidí.
Právě v tomto segmentu existuje vyšší riziko, že část tržeb zůstane mimo oficiální evidenci, a právě tam má evidence tržeb největší smysl. Hlavním cílem EET by proto měl být především sektor živnostníků a malých a středně velkých podnikatelů, kde může přispět k narovnání podnikatelského prostředí a také ke kontrole férovosti konkurence. Poctivý podnikatel, který daně přiznává v plné výši, nemá být znevýhodňován vůči konkurenci, která část příjmů zatajuje.
Aby ovšem systém tento účel skutečně plnil, nesmí zároveň otevírat nové cesty k jeho obcházení. Za velmi pozitivní část návrhu naopak považuji zavedení digitální účtenky a práva zákazníka na ni. Jde o modernizační krok, který může zvýšit komfort zákazníků i efektivitu celého systému.
Paušální režim nesmí znamenat oslabení dohledu
Problematické je podle mě také vyřazení subjektů fungujících v paušálním režimu z evidence tržeb. Paušální daň je zjednodušený způsob zdanění, v němž živnostník platí jednu pevnou měsíční částku bez ohledu na skutečnou výši příjmů – výměnou za to nevede podrobné účetnictví ani nepodává standardní daňové přiznání. Tento režim má opodstatnění v administrativním zjednodušení pro drobné podnikatele, současně ale znamená, že stát reálnou výši jejich tržeb průběžně prakticky nevidí a bez nástroje, jako je EET, nemá žádnou další cestu, jak pravdivost výše přiznávaných tržeb zkontrolovat.
Pokud jsou tito podnikatelé zároveň vyřazeni z evidence tržeb, vzniká skupina subjektů, u nichž nemá státní správa k dispozici žádný průběžný obraz o jejich obratu. Je pak obtížné odhalit situace, kdy podnikatel překračuje zákonem stanovené limity paušálního režimu nebo kdy fakticky dosahuje výrazně vyšších příjmů, než jakým paušální daň odpovídá. Právě u této skupiny tím roste riziko, že část tržeb zůstane mimo evidenci a volnější režim bude možné zneužívat – a poctivého podnikatele, který zůstává v běžném režimu a odvádí daně z každé koruny tržeb, to staví do značné konkurenční nevýhody.
Paušální daň má podnikání i související administrativu zjednodušit, nemá se však stát nástrojem pro oslabení dohledu nad férovostí trhu a řádným výběrem daní.
Jak má podle vlády vypadat nová EET?
- Příští EET bude pracovat s menším počtem údajů, které se mají u každé transakce nahlašovat. Zatímco dříve se evidoval například i režim tržby či jednotlivé sazby DPH, nově se odesílaná data podle Ministerstva financí omezí jen na identifikaci poplatníka, místo, datum a čas, pořadové číslo tržby a příslušnou částku.
- Chystaná evidence tržeb ale bude mít mnohem širší záběr než ta předchozí. Měla by platit napříč celou ekonomikou, s výjimkou míst, kde to podle resortu financí „nedává smysl“ – ministerstvo jmenovitě uvedlo leteckou dopravu, bankovnictví či prodejní automaty.
- Zásadní novinkou bude také zaznamenávání bezhotovostních plateb, na které se dřívější EET nevztahovala. To ale znamená, že objem zpracovávaných dat ve srovnání s EET 1.0 výrazně vzroste.
- Zásadní nárůst objemu transakcí bude spočívat především v evidenci podstatně více subjektů.
