Recenze: Maul přežil a vede mafii. Nový seriál ze světa Star Wars se povedl

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Světlem neonů prosycená městská krajina planety Janix zprvu nepřipomíná světy známé fanouškům Star Wars. Už proto nový animovaný seriál nazvaný Maul – Pán stínů, který lze vidět ve videotéce Disney+, představuje celkem vítaný příspěvek do této slavné sci-fi ságy. Neonoirovému příběhu z dob, kdy se rozrůstalo galaktické Impérium, nechybí rychlost, akce ani atmosféra.

Desetidílná série od Davea Filoniho, složená z krátkých dvaadvacetiminutových epizod, je podobnou jednohubkou jako předloňská Bludná banda. Tvůrci této retrofuturistické podívané se inspirovali snímky Stevena Spielberga a přenesli atmosféru Kalifornie 80. let minulého století do dystopického vesmíru.

Novinku o temném Sithovi Maulovi, z něhož se po událostech filmové trilogie George Lucase z přelomu tisíciletí stal šéf zločinecké organizace, zase inspirovaly snímky jako Blade Runner. Oba seriály jsou přímočaré a nevyžadují hlubší znalost světa Hvězdných válek. V případě Maula je pak zásadní atrakcí skvělá animace.

Kombinace realistických, byť jemně stylizovaných postav a malovaného pozadí vtahuje diváky do města protkaného cestami pro vznášedla, pohlceného modrými, žlutými a červenými odstíny neonů. V koutcích ulic se krčí stánkaři prodávající ovoce a také dvojice hrdinů, která touží především po anonymitě.

Dívka Devon a její mentor, vzezřením lehce připomínající mistra Yodu, zjevně nejsou obyčejnou dvojkou na útěku. Je zřejmé, že jde o učednici a mistra řádu Jedi. A z těch se stali psanci.

Star Wars: Maul – Pán stínů je v jádru hlavně akční noirová krimi. Zdejší policejní kapitán Lawson řeší přepadení, na němž se podílel právě démonicky vzhlížející zločinec Maul, jehož tváře jsou podobně rudé jako barva jeho laserového meče. Maul ovšem není kápem jediné mafiánské organizace, která zde působí. A netouží jen přelstít zločineckou konkurenci, jakkoli machinace mezi gangstery tvoří značnou část zápletky.

Maul se zároveň snaží přimět Devon, aby pod jeho vlivem naplno projevila svůj potenciál a naučila se používat Sílu.

Zprvu se zdá, že jsou karty jednoznačně rozdané. Kapitán Lawson, namluvený charismatickým Wagnerem Mourou, je už podle jména „správňákem“, který se snaží nejen řešit případy, ale také zůstat morální ve světě, jenž se právě formuje a není úplně zřejmé, kdo v něm bude nepřítelem.

Jedna věc je boj proti zločinu, druhá, zda k případu přizvat zástupce impéria. Na rozdíl od svého robotického parťáka si totiž Lawson nemyslí, že přítomnost imperiálních vojáků - stormtrooperů - čemukoli pomůže.

O dost hůř jde kapitánovi role otce dospívajícího chlapce, který po tátově přítomnosti touží víc, než pozice kriminalisty umožňuje.

Seriál spoléhá na jednoduše načrtnuté, ale dostatečně charismatické postavy, množství akce a funkční stylizaci.

Souboje světelných mečů v temnotě se v animované podobě místy dočkají až abstraktní podoby, například červené víry čepelí na rychlovlaku řítícím se tunelem umí vizuálně uhranout. A přinejmenším od druhé půlky se začíná komplikovat i jasné rozvržení sil.

Impérium se už zjevně stává oním autoritářským uskupením, jak ho ukázaly původní Star Wars ze 70. a 80. let a mnoho dalších navazujících děl. Což do příběhu o policistech bojujících se zločinem vnáší novou dynamiku. Je větším nepřítelem impérium, či místní gangy? A jak vlastně fungují vztahy uvnitř zločineckých sítí? Podobné otázky zaznívají spíše mezi řádky, přesto seriál umí překvapit.

Maul je na jedné straně přímočarý, patří dokonce k nejakčnějším sériím z prostředí Hvězdných válek, přesto docela přesvědčivě zpochybňuje jednoznačné etické volby. Správná strana už se neodlišuje jen podle barvy světelného meče, jak explicitně ukazuje šestá epizoda.

Fanoušci světa Star Wars nyní s napětím i obavami očekávají nový celovečerní snímek Mandalorian a Grogu od Jona Favreaua. Na velká plátna se sága v květnu vrátí po sedmi letech, dílo vychází z nejpopulárnějšího seriálu Mandalorian a ledacos asi napoví o budoucnosti celé franšízy, jejímiž novými produkty jako by se Disney snažil fanoušky umořit.

V seriálové nadprodukci, jež častěji přináší vyčerpání než potěchu, patří drobnůstka Maul – Pán stínů rozhodně k těm lepším počinům. Není to zjevení typu Andoru, který i u nejkritičtějších fanoušků svým temnějším vzezřením a dospělejším pojetím vzbudil víru, že Hvězdné války stále mají co říci. Maul je v jádru spíše opakem. Neonoir v rodinném balení, sice s dostatkem akce a explozemi, ale v jádru stojící na milých postavách. S potenciálně drsnějšími motivy si navzdory temné stylizaci prozatím spíše pohrává.

I tak je ale osvěžující sledovat prvky klasického krimi v prostředí, kde největším problémem není drsnost gangů a korupce v policejních řadách. Místními „žolíky“ měnícími všechny jistoty jsou politické změny a jedním z největších potěšení – vedle výtečné animace, volně inspirované seriály jako Arcane – je sledovat zápletku v prostředí rozrůstajícího se autoritářského režimu.

Na rozdíl od spousty hraných Star Wars seriálů umí Maul poměrně rychle vtáhnout publikum. Jakkoli může být relevantní otázka, zda neláká na víc, než nakonec nabízí.