Článek
Příznivci Viktora Orbána – jmenovitě například Donald Trump nebo Petr Macinka – rádi chválí jeho schopnost doručit výsledky. Těžko ale říct, kde pro takové tvrzení berou oporu.
Orbánova ekonomika - založená na vládní kontrole, rozsáhlých dotacích spřízněným skupinám a sociálních výdajích cílených na voličskou základnu - totiž citelně zadrhává.
Ve všech hlavních ukazatelích, jako je výkon ekonomiky, inflace, kurz měny nebo demografie, má Maďarsko dlouhodobě horší výsledky než okolní postkomunistické země, se kterými stálo v 90. letech na startovní čáře. Po dvaceti letech u moci to Orbán nemůže svádět na nikoho jiného než na sebe.
Finanční krize v letech 2007-2009 postihla maďarskou ekonomiku výrazně citelněji než jiné středoevropské země. Maďarské domácnosti totiž v předchozích letech propadly kouzlu levných hypoték ve švýcarských francích a ignorovaly přitom měnové riziko. V roce 2008 tak 60 procent celkového zadlužení domácností tvořily úvěry právě ve francích. Když v roce 2009 začal švýcarský frank zpevňovat a maďarský forint slábnout, musely najednou domácnosti splácet daleko více forintů.
V dubnu 2010 využil ekonomické nestability Viktor Orbán a po sérii dvou volebních porážek se vrátil do premiérského křesla, ve kterém seděl již v letech 1998-2002. Hned od počátku přitom čelil nesnadnému úkolu. Stále sílící švýcarský frank vedl řadu maďarských domácností do platební neschopnosti a bankovní krize vypadala prakticky neodvratně.
Orbánova vláda použila hrozící finanční krizi k zásadní proměně finančního sektoru. Postupnými kroky zkonsolidovala velkou část finančních aktiv ve státních a kvazi-státních finančních institucích pod kontrolou Orbánovy strany Fidesz. Prostřednictvím finanční represe také donutila banky zkonvertovat existující frankové úvěry na forinty a absorbovat velkou část ztrát v řádu miliard eur.
Tyto značně kontroverzní kroky zabránily dalšímu růstu zahraničních dluhů domácností. Když na začátku roku 2015 švýcarský frank opět zásadně posílil, nedlužily maďarské domácnosti ve francích téměř nic. Viktor Orbán se v ten okamžik mohl prohlásit za vítěze nad západními finančními institucemi.
Jeho vítězství ale celou maďarskou ekonomiku nasměrovalo na cestu k finančnímu a ekonomickému nacionalismu, který začal klást stále větší důraz na pevnou kontrolu vládní strany nad domácí ekonomikou. Z Maďarska se postupně stala země, jež proslula nejen zneužíváním evropských dotací, ale i politickou korupcí, která prostoupila celou ekonomiku.
Jedním z prvních kroků bylo zásadní omezení nezávislosti maďarské centrální banky. Orbán v roce 2013 dosadil do guvernérského křesla jako politického nominanta svého ministra národního hospodářství György Matolcsyho. Řada souvisejících ústavních změn nezávislou centrální banku, dbající o nízkou inflaci, přetvořila do velké míry v podpůrnou instituci vlády.
Počáteční fiskální podpora umožnila domácnostem více utrácet. Orbánově vládě také uvěřili investoři a Maďarsko dokázalo opět přilákat zahraniční investice. Ekonomika tak začala kolem roku 2015 opět růst. Sice se nejednalo o hospodářský zázrak, ale po letech stagnace vypadal i přiměřený růst jako příznivá změna, která zastavila zaostávání Maďarska za ostatními středoevropskými zeměmi.
Problémy ekonomiky založené na fiskální expanzi a klientelismu se ale začaly projevovat relativně brzy. Expanzivní politika začala vytvářet tlak na růst cen, které nebylo snadné tlumit, a centrální banka, která alespoň před příchodem koronavirové pandemie chtěla udržovat nízké úrokové sazby, se o to ani nijak zásadně nesnažila.
Od roku 1998, kdy se Viktor Orbán poprvé posadil do premiérského křesla, vzrostly ceny v Maďarsku o více než 300 procent. Pro porovnání, v Česku za stejné období cenová hladina vzrostla o 120 procent.
Nestabilita v měnové politice se projevila také ve vývoji měnového kurzu. Zatímco Slovensko přijalo euro, polský zlotý je k euru dlouhodobě relativně stabilní a česká koruna od roku 1998 vůči euru dokonce zhodnotila zhruba o 30 procent, maďarský forint se systematicky znehodnocuje – od roku 1998 ztratil vůči euru více než 60 procent své hodnoty.
Viktor Orbán také začal dělat stále větší strategické ekonomické chyby. V zemi, kde je ekonomika silně kontrolovaná vládou, jde o obzvlášť závažný problém.
Jeho politická ideologie nasměrovaná na východ ho donutila zachovat závislost na ruských zdrojích energií. To ale nijak nezabránilo inflační vlně v letech 2022-2023, která byla výrazně intenzivnější než v Polsku, Česku či na Slovensku. Nepomohla ani intenzivní reakce nedůvěryhodné centrální banky, která prudce zvýšila úrokové sazby až na 13 procent.
Hojně využívané dotace z Evropské unie, kterou jinak stále intenzivněji kritizoval, začaly Maďarsko více a více směrovat do projektů, které obohacovaly zejména lidi spojené s vládnoucí stranou Fidesz než do produktivních investic. Systematická korupce vedla ke zmrazení evropských fondů a pověsti Maďarska jako jedné z nejzkorumpovanějších zemí celé EU.
Korupce se přitom netýká jen dotací, ale i celé maďarské ekonomiky. V loňském roce na povrch vyplavaly skandály v maďarské centrální bance a v maďarské rozvojové bance spojené s netransparentním a ztrátovým investováním svěřených prostředků, často skrze lidi blízké Viktoru Orbánovi a guvernérovi centrální banky György Matolcsymu. Orbánův spojenec Matolcsy musel po dvanácti letech ve vedení centrální banky svůj post opustit.
Aby si udržel podporu voličů, vydal se Orbán cestou intenzivních sociálních programů, zaměřených zejména na prorodinnou a národoveckou politiku. Jedním z cílů je zvýšení dlouhodobě nízké porodnosti. Ačkoliv však vláda na tyto programy vydává několik procent HDP, v přepočtu stovky miliard korun, mají tyto vládní výdaje těžko hmatatelný účinek a Maďarsko se dlouhodobě vylidňuje – od roku 1998 se počet obyvatel v Maďarsku kvůli kombinaci emigrace a nízké porodnosti snížil o sedm procent.
Související
S udržením vzdělaných mladých lidí nepomáhá ani Orbánova vzdělávací politika. V letech 2018-2019 Orbán ze země prakticky vyhnal Central European University (CEU), na východoevropské poměry velmi kvalitní vzdělávací instituci, kterou v roce 1991 založil a velkoryse zafinancoval George Soros. Orbán samotný přitom v letech 1989-1990 byl za peníze Sorosovy nadace na výzkumném pobytu na Oxfordu.
Korupce, odchod vzdělaných obyvatel, nestabilní instituce a nákladné ideologicky motivované sociální programy mají stále silnější ekonomický dopad. Růst ekonomiky se v posledních letech prakticky zastavil. Za celé dlouhé období Orbánovy vlády se Maďarsko nedokázalo ekonomicky přiblížit bohatšímu Česku, naopak teď na záda hledí perspektivnějším a rostoucím zemím, jako je Polsko.
A budoucnost pod Orbánem nevypadá lépe – ratingové agentury Maďarsko řadí na samý dolní okraj investičního pásma, těsně nad spekulativní oblast, a to ještě s negativním výhledem.
Viktor Orbán se u moci snaží udržet za každou cenu. V lednu zvýšil platy státních zaměstnanců o 15 %, všichni zaměstnanci silových složek dostali navíc bonus ve výši půlročního platu. To všechno se projevuje ve schodcích státního rozpočtu – zatímco v Česku se vlády snaží schodky udržet na úrovni zhruba tří procent HDP, Orbánova vláda v posledních letech vykazuje schodky kolem 5-6 % HDP. I celkový státní dluh na úrovni přes 70 procent HDP je vyšší než v Česku, Polsku nebo na Slovensku.
Jestli tohle všechno bude Orbánovi k udržení vlády stačit, uvidíme o víkendu. Ale ani v případě změny ve vedení země nemá Maďarsko ekonomicky vyhráno. Šestnáct let Orbánovy vlády maďarskou ekonomiku strukturálně vyčerpalo a obnova dlouhodobé prosperity bude náročná.
