Zprávy z bojiště: V nové vzdušné válce má prvně převahu Ukrajina

Vzdušná válka zaznamenala v březnu letošního roku nezvyklou událost: Ukrajina vyslala do ruského vzdušného prostoru více dálkových dronů, než kolik jich Rusko vypustilo směrem na Ukrajinu.

Podle dat ruského ministerstva obrany, sebraných analytikem Clémentem Molinem, vyslala Ukrajina za měsíc přibližně 7000 strojů. Pro srovnání: V srpnu 2024 to byl tisíc, v červenci 2025 tři tisíce.

Objem úderů se tedy srovnává, ale cíle a prostředky zůstávají odlišné. Rusko opakovaně zasahuje ukrajinskou energetiku, železnici a obytné čtvrti kombinovanými údery dronů, řízených střel a balistických raket – tedy prostředky, proti nimž je obrana násobně dražší.

Ukrajina nic srovnatelného s ruskými balistickými střelami (alespoň prozatím) nemá a soustředí se na jiné cíle – ropný průmysl, muniční řetězce, přístavy a logistiku.

V posledních dnech tento vzorec pokračoval. Ukrajinské drony v první třetině dubna zasáhly rafinerie v Ufě a Kstovu (u druhé jmenované bylo hlášeno odstavení provozu), námořní ropný terminál ve Feodosii, kde satelitní snímky potvrzují rozsáhlé požáry, a pokračovaly údery na baltické přístavy.

Ukrajinská strana rovněž tvrdí, že v noci z 5. na 6. dubna vyřadila poslední zbylý trajekt v Kerčském průlivu mezi Krymem a pevninským Ruskem, ale toto tvrzení zatím není potvrzeno.

Zajímavé je, že počty ruských úderných dronů nerostou tak, jak by Moskva patrně potřebovala, přestože Rusko nasazuje stále větší množství strojů na frontě. Příčinou by mohla být ukrajinská kampaň proti výrobnímu řetězci dronů typu Šáhid.

Pod údery se ocitly závody produkující antény, těla dronů i suroviny pro výbušniny – zejména podniky vyrábějící koncentrovanou kyselinu dusičnou a dusičnan amonný po celém Povolží. Válka na Blízkém východě navíc omezila dodávky íránských motorů. Nárůst ruské výroby dronů, který se zdál ještě v polovině roku 2025 nezastavitelný, byl zřejmě narušen.

Na ukrajinské straně se obrana drží: Míra zachycení ruských dronů v březnu dosáhla (podle oficiálních údajů) 90 procent oproti 79 procentům loni v říjnu. Zlepšení je přičítáno zejména malým stíhacím dronům, jejichž masové nasazení se po měsících experimentů konečně rozběhlo.

Finská analytická skupina Black Bird Group hodnotí první čtvrtletí roku 2026 jako převážně neúspěšné pro ruskou stranu. Čistý ruský územní zisk v březnu činil podle jejích dat přibližně 25 kilometrů čtverečních, což je sice mírné zlepšení oproti únoru, který skončil čistou ztrátou, ale ofenzivní úspěchy posledních měsíců roku 2025 se neopakovaly. Za celé čtvrtletí byl postup na zemi, jak shrnul analytik Emil Kastehelmi, „téměř nulový“.

Zajímavé je srovnání dvou mapových projektů, které měsíční bilance sledují z opačných stran. Ukrajinský DeepState uvádí za březen 160 kilometrů čtverečních hrubého ruského zisku, proruský kanál Creamy Caprice došel k číslu 166 kilometrů čtverečních.

Shoda je ale do značné míry náhodná, protože oba projekty měří něco jiného – DeepState pracuje se širokými šedými zónami, Creamy Caprice počítá přítomnost jednotlivých vojáků jako kontrolu území. Důležitější než přesná čísla je trend. A ten mluví jasně: I podle proruského zdroje šlo o nejslabší měsíc od července 2024.

Za tyto skromné výsledky Rusko platí vysokou cenu. Americký analytik Andrew Perpetua, který systematicky sleduje videonahrávky z bojiště a počítá na nich vizuálně potvrzené ruské padlé, zaznamenal v březnu 5771 mrtvých. Jeho tým denně prochází kolem 300 videí z přibližně 2000 zdrojů na sociálních sítích – nejde tedy o úplný obraz ztrát, ale o konzistentní metodiku, která umožňuje sledovat trendy v čase.

Březnové číslo představuje meziroční nárůst o 40 procent a navzdory obvyklému sezonnímu poklesu oproti zimním měsícům zůstává čtvrtým nejvyšším od začátku sledování. Poměr mezi územními zisky a ztrátami – desítky kilometrů čtverečních za tisíce mrtvých – přitom nevyznívá pro Moskvu příznivě ani v kontextu opotřebovávací války, v níž je ochota nést ztráty jednou z hlavních výhod ruské strany.

Z jednoho čtvrtletí ovšem nelze vyvozovat dalekosáhlé závěry. Březen a duben bývají z hlediska ruského postupu tradičně nejslabšími měsíci – v letech 2024 i 2025 sloužily spíše k přeskupení sil a lokálním akcím na vybraných úsecích před letní kampaní. Letos Rusko tyto lokální akce soustředí na směr Slovjansk–Kramatorsk a okolí Kosťantynivky.

Ruské velení se pravděpodobně chystá zahájit širší ofenzivu kolem poloviny dubna, až stromy pokryje listí a terén definitivně vyschne. Dosavadní výsledky tedy neznamenají konec ruského tlaku, ale ukazují, že jeho dosavadní fáze za vysoké náklady přinesla minimum.

Na většině fronty se v posledním týdnu změnilo málo. Ruský tlak pokračuje, zisky jsou dílčí, ale na několika klíčových úsecích se situace pro ukrajinské síly postupně zhoršuje způsobem, který stojí za pozornost.

Největší ruské územní zisky posledních měsíců připadají na prostor východně od Kramatorsku a Slovjansku – poslední velké aglomerace v Doněcké oblasti pod ukrajinskou kontrolou, kde stále žije kolem 150 tisíc obyvatel. Americký analytik Michael Kofman upozorňuje, že postup zde byl v posledních měsících rychlejší než jinde, což mění dynamiku i v přilehlých sektorech. Zároveň dodává, že ruský postup formou infiltrace malých skupin je ze své podstaty zranitelný a může být zastaven protiútokem.

Kramatorsk se mezitím stává stále více frontovým městem. Podle některých zdrojů jednotky v oblasti dostaly příkaz omezit noční jízdy kvůli ruským FPV dronům vybaveným nočním viděním. Dálnice spojující Slovjansk s Kramatorskem je prakticky nepoužitelná – na silnici se objeví jen ojedinělá auta projíždějící vysokou rychlostí.

V oblasti se postupně instalují protidronové sítě, ale přicházejí pozdě a nepokrývají zdaleka všechny ohrožené komunikace. Platné jsou údajně zejména proti ruským dronům typu Molnija-2, jedné z nejúspěšnějších ruských zbraní poslední doby.

Jde o jednoduchý a masově vyráběný okřídlený dron, který ruské síly využívají k průzkumu, bombardování i kamikadze útokům, při kterých může nést větší a ničivější nálož než běžné FPV drony. I kvůli nim se ukrajinský Donbas den za dnem stává nebezpečnějším a neobyvatelnějším – a hlavní města v oblasti pomalu „umírají“.

Zda bude relativně rychlý postup okupačních sil v této oblasti pokračovat, si netroufneme předvídat. Za připomenutí v tomto kontextu stojí postřeh amerického analytika Roba Leeho: O nedaleký Časiv Jar se bojuje dva roky a Rusko postoupilo jen asi o pět kilometrů, zatímco jinde za tutéž dobu přes padesát. Předvídat, kde a jak daleko se fronta pohne, je mimořádně obtížné.

U Kosťantynivky, která kryje přístupy ke Kramatorsku z jihu, se dále zhoršuje zásobování obránců. Výměna vojáků a zásobovací jízdy jsou stále riskantnější, protože ruské FPV drony téměř neustále stráží příjezdové trasy na severním okraji města. Ještě před dvěma měsíci bylo s obtížemi možné zásobovat pěchotu na pozicích pomocí pozemních „dronů“; dnes je to údajně téměř nemožné.

Méně jasné zprávy přicházejí i ze Záporožské oblasti. Polský analytik Thorkill v podrobném rozboru popisuje vážnou situaci u Huljajpole, kde ruské jednotky prorazily obranu u vesnice Myrne a obsadily takticky důležitou výšinu 132. 

Ukrajinské pozice v oblasti, které mají zadržovat ruský postup, by tedy mohly být ohroženy ze dvou stran. Jednotky, jejichž jádro tento úsek drželo přes dva měsíce, jsou zřejmě vyčerpané a díry v obraně se „lepí“ povoláním záloh.

Je třeba dodat, že jde o pohled jednoho analytika. Celkový obraz záporožského bojiště je pestřejší – ukrajinský únorový protiútok ruské plány v oblasti narušil a situaci řada pozorovatelů dosud hodnotí jako patovou. Ale zprávy z okolí Huljajpole naznačují, že rovnováha může být velmi křehká.

Mohlo by se zdát, že válka na Ukrajině se zasekla v opotřebovávacím patu, ze kterého nevede cesta ven. Fronta se hýbe minimálně, obě strany nesou vysoké ztráty, žádná z nich nemá dost sil k rozhodujícímu průlomu. Ale rovnováhu mohou vychýlit změny, které se dnes dějí za frontou.

Na obou stranách fronty se postupně vytváří „dronová doktrína“. Jak shrnuje ukrajinský analytik vystupující pod přezdívkou Vitaly, drony přestaly být doplňkem a staly se osou, kolem které se armády organizují.

Mění se způsob jejich zapojení a organizace: Vytváří se specializované jednotky, které mají přesně daný prostor působení, a vznikají shora určené „vrstvy“ dronového pokrytí od přední linie do hloubky desítek kilometrů před i za frontou. Obě armády se také neustále snaží zkrátit čas, který uplyne od odhalení cíle k jeho zásahu.

Řada odborníků přitom upozorňuje na aspekt, který se v nadšení z nové technologie snadno přehlédne: Dronové operace nejsou vůbec „levné“. Baterie, náhradní díly, hlavice, vycvičené posádky – spotřeba je neúprosná. Operace, která na papíře vypadá skvěle, se může snadno zhroutit ve chvíli, kdy protivník přetne nezbytné zásobování.

Jak to vypadá v praxi na ruské straně, podrobně popsali analytici projektu Two Marines na příkladu systému, s nímž experimentuje ruská armáda od loňského léta. Ruská 2. armáda rozdělila svých 32 kilometrů fronty na 18 sektorů a tři hloubková pásma: zónu „totálního vyčištění“ do pěti kilometrů za přední linií, kde mělo operovat 165 příslušníků s 560 drony denně.

Zónu v hloubce pěti až deseti kilometrů obsluhovanou převážně průzkumníky a dělostřelci. Oblast ve vzdálenosti nad deset kilometrů svěřilo velení elitním jednotkám Rubikonu a „dronařům“ speciálních sil. Systém byl postupně rozšířen na celou skupinu vojsk Střed. Počet sektorů se zvýšil na 60 a denně se v rámci systému nasazovaly čtyři tisíce FPV dronů. Podobné experimenty paralelně probíhaly i u dalších ruských skupin vojsk; v organizaci se ovšem liší – jednotná podoba „dronové armády“ se tedy na ruské straně stále hledá.

Ukrajina provádí vlastní pokusy s „dronovou zdí“ a také reaguje na ruský vývoj. Mimo jiné tím, že zvyšuje tlak na ruské dronové operátory, kteří musí být blízko fronty kvůli rušení a zpoždění signálu. Ministr obrany Mychajlo Fedorov oznámil zvýšení odměn za jejich likvidaci. Představa, že by se dronová válka dala řídit z bezpečného bunkru desítky kilometrů od přední linie, zůstává zatím nedosažitelná – a právě proto jsou operátoři cenným a zranitelným cílem.

Obě armády tedy budují systémy, jejichž cílem je prolomit současný pat. Budoucnost patrně nerozhodne samotný počet dronů – ty mají v dostatečném množství obě strany –, ale schopnost je zorganizovat do funkčního celku a propojit s dělostřelectvem, průzkumem, elektronickým bojem a logistikou. Kdo dříve vyřeší rozpory mezi masovostí a kvalitou, mezi centralizací řízení a pružností v terénu, získá výhodu, která může dosavadní rovnováhu narušit.

Analytici Two Marines konstatují, že Ukrajina v průběhu války zpravidla inovovala první a Rusko se učilo a škálovalo. V roce 2025 Rusko v některých ohledech náskok zmenšilo, ale k rozhodujícímu průlomu to nevedlo.