Unikátní nález v Moravském krasu: Vědci našli dílnu, kde se falšovaly peníze

Základem úspěšného padělatelského byznysu je vedle potřebné kvality falšovaného produktu také co nejlepší utajení. A tak se není co divit, že se výrobci padělaných peněz uchylovali ve středověku do jeskyní.

Jedna taková penězokazecká dílna byla nyní objevena v Kateřinské jeskyni v Moravském krasu. V minulosti objevili penězokazecké „nádobíčko“ třeba v Koněpruských jeskyních u Berouna, Čertově díře u Štramberka nebo jeskyni Kozákov v Českém ráji.

Co nejlepší utajení bylo pro padělatele ve středověku doslova otázkou života a smrti, protože jim hrozily velmi přísné tresty – v lepším případě ztráta majetku, v horším třeba vypíchnuté oči, uříznutá ruka, ale také upálení nebo uvaření ve vroucí vodě či oleji.

Jestli něco takového potkalo padělatele z nově odhalené dílny v Kateřinské jeskyni, zatím není známo, je třeba počkat na další výzkum. Archeologové oznámili nečekaný objev teď na jaře, při obhlídce Hlavního dómu našli další důkazy o existenci penězokazecké dílny.

„Jde o kovové pláty s otvory stejného vzhledu a původu, jako byly nalezeny v bezejmenné chodbě během posledních archeologických výzkumů. Šokující však na tom je, že plechy se nacházely v okolí plochého odlomeného balvanu v těsné blízkosti prohlídkové trasy,“ řekl Petr Zajíček, odborný pracovník Správy jeskyní.

Znamená to, že kolem těchto středověkých předmětů chodili lidé téměř 500 let a od roku 1910 dokonce návštěvnické skupiny. „Plechy se nacházely volně v puklinách podél balvanu,“ uvedl Zajíček. Archeologové z Univerzity Palackého v Olomouci následně tyto artefakty odebrali.

„Zároveň byla učiněna speciální analýza povrchu balvanu. Je totiž pravděpodobné, že balvan mohl být právě tím místem, kde v 15. století penězokazci vyráželi polotovary z plechů pro výrobu mincí,“ vysvětlil Zajíček.

Jde o další cenný nález v této významné lokalitě. „Rádi bychom, aby archeologický výzkum Kateřinské jeskyně pokračoval. Věříme, že to není zdaleka poslední artefakt dávné historie, který toto místo vydalo,“ řekl Milan Jan Půček, ředitel Správy jeskyní ČR.

Penězokazecká dílna je také jednou z atrakcí v Koněpruských jeskyních nedaleko Prahy. Středověcí podvodníci si v této oblasti mohli těžko najít lepší úkryt, když se na něj přišlo až po více než 500 letech.

Pověst vypráví, že zde v okolí pásl stádo pasáček, když si povšiml kouře, který vycházel ze země. Objevil díru ve skále, do níž vlezl. Tam pak údajně našel zarostlého vousáče, který seděl na hromadě peněz.

Pasáček pak od něj dostal pár mincí pod příslibem, že o muži nikomu nepoví. Jenže to nesplnil a o svém objevu řekl hned, jak se vrátil z jeskyně. Sousedé se pak vydali poklad hledat, ale nic nenašli, pasáčkovi jeho peníze vzali a ještě mu nařezali.

Legenda ale nejspíš má pravdivý základ, protože vousáč mohl být jedním z penězokazů, kteří zde v 15. století padělali mince. Rozlehlý systém podzemních chodeb a dalších prostor byl ale objeven až v roce 1950 při odstřelu ve vápencovém lomu. Archeologové posléze potvrdili existenci penězokazecké dílny z let 1469 až 1471, a tak jeskyně získala název Mincovna.

Padělatelé v jeskyni přebývali a přespávali, o čemž svědčí nálezy ohnišť a nádob i různé terénní úpravy. Na koněpruské padělatele se nejspíš nikdy nepřišlo a dodnes není přesně známo, kdo za dílnou vlastně stál. Podle dobových pramenů ale sídlil nedaleko Koněpruských jeskyní rod nižších, chudých šlechticů Kořenských. Za Petra Kořenského z Terešova ale rod údajně zázračně zbohatl. Bylo to právě díky padělaným penězům?

Právě druhá polovina 15. století patří mezi penězokazecké zlaté časy, což souviselo s obnovením pražských grošů, které byly masivnější a lépe se falšovaly. Padělalo se samozřejmě i na jiných místech než v jeskyních, například na hradu Kámen nedaleko Pelhřimova.

Mince se ale falšovaly vlastně odjakživa, co se začaly používat jako platidlo za zboží a služby. Padělatelské historii se před pár lety věnovala také bakalářská práce Karla Čížka, pracovníka jihočeské pobočky České národní banky a studenta Vysoké školy evropských a regionálních studií v Českých Budějovicích.

„Padělatelské řemeslo je skoro tak staré jako peníze samy. Už první státní mincovna na světě, založená roku 113 př. n. l. v čínském městě Xi’an, musela zavést i první opatření proti padělání. Mince se odlévaly se zvednutými okraji, aby se zabránilo opilovávání a okrajování vzácného kovu,“ píše se v bakalářské práci.

Připomíná, že tresty bývaly už od počátků ražby vládních mincí velmi tvrdé, a tak mnozí z těch, kteří o padělání uvažovali, raději neriskovali deportaci, useknutí ruky či hození za živa do vařící vody nebo oleje. Vidina snadného zisku je ale mnohdy silnější – což platí do současnosti. Jak moc bylo padělání mincí riskantní, záleželo na konkrétní době.

Ve 13. století stanovily mincovní řády v Čechách pouze majetkové tresty pro penězokazce. „Spravedlnost se zahojila na padělatelově zabaveném jmění, přičemž třetinu dostal ten, kdo falešníka dopadl, a dvě třetiny král,“ uvádí Čížek ve své práci.

Přemysl Otakar II. vydal přibližně roku 1266 speciální zákon proti penězokazům, v němž prakticky druh a výkon trestu vyhradil vlastnímu rozhodnutí, vždy případ od případu. „Kruté tresty, kterými byli falzátoři za svoji činnost trestáni, jsou obecně dobře známy. Zahrnují především vaření v kotli a upálení. Bylo by naivní se domnívat, že k podobným exekucím docházelo výjimečně anebo že na našem území nebyly prováděny vůbec,“ píše Čížek.

Dokonce i „otec vlasti“ Karel IV., který je obecně považován za vzdělaného a rozumného panovníka, v navrhovaném zákoníku Majestas Carolina žádal za padělání mincí trest smrti upálením nebo vařením v oleji.

V Drážďanech se penězokazům vypíchávaly oči. Podle anglosaského práva se provinilci usekla ruka, kterou byl zločin spáchán, a připevnila se na mincovnu. Tyrolský trestní zákoník císaře Maxmiliána z roku 1499 znal pro penězokazectví vedle trestu ohněm také smrt čtvrcením nebo smýkáním. Jedním z nejznámějších případů potrestání padělatele mince je příběh mincmistra pánů z Diepholzu, Lamberta Vlemyncka. Tento muž byl v Osnabrücku jako devadesátiletý stařec v roce 1531 uvařen v kotli s olejem.

I tak se padělalo dál. Například brněnský oběžník z ledna 1785 upozorňoval na nepravé bavorské tolary. Soud v Bruntále vynesl v květnu 1793 zajímavý rozsudek. Obžalovaní byli sice uznáni vinnými pro pokus padělání mincí, ale podle tehdejšího zákona se za padělatele považoval jen ten, kdo razil obíhající tuzemské nebo cizí mince.

Pruské drobné mince, které měly být padělány, v českých zemích neplatily, takže oba obžalovaní byli nakonec odsouzeni pouze za pokus o podvod: odsouzený Flögel vyfasoval dva měsíce a Riedel jeden měsíc žaláře. I tento případ ukázal, že padělání platidel se stále více stávalo mezinárodním problémem. Ale teprve v roce 1929 byla v Ženevě uzavřena Úmluva o potírání penězokazectví, kterou Československo ratifikovalo o dva roky později.

„Padělání měny patřilo také mezi často používanou válečnou taktiku,“ píše v bakalářské práci Karel Čížek. Například Napoleon padělal rakouské a ruské bankovky, pruský král Fridrich Veliký v období sedmileté války napadl hned několik měn najednou. Za americké války Severu proti Jihu každá ze stran tiskla padělky měny té druhé, takže až 40 procent bankovek v oběhu bylo padělaných.

Dosud největší známý případ padělání bankovek a dokumentů v dějinách je Operace Bernhard, kterou za druhé světové války zorganizovalo nacistické Německo. Cílem bylo destabilizovat národní hospodářství spojeneckých zemí. Na 144 židovských vězňů různých národností v koncentračním táboře Sachsenhausen falšovalo britské libry a posléze také jugoslávskou měnu a americké dolary. Vrchol produkce byl dosažen v roce 1943 s měsíčním počtem přibližně 650 tisíc bankovek.

Na padělání se podílel také Adolf Burger ze slovenské Veľké Lomnice. Po válce žil až do své smrti v roce 2016 v Praze. O svých zkušenostech napsal knihu Ďáblova dílna, kterou v roce 2007 zfilmoval rakouský režisér Stefan Ruzowitzky. Snímek poté získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

Padělané mince a bankovky se objevují i v současnosti. Česká národní banka každý rok zachytí tisíce nepravých platidel.