Článek
To by bylo, aby český ministr kultury mluvil o médiích veřejné služby konzistentně. Martin Baxa (ODS) po nástupu do funkce horoval pro nezvyšování rozhlasových a televizních poplatků, aby je potom na jeho doporučení vláda Petra Fialy (ODS) zvýšila. Po něm nastoupil Motorista Oto Klempíř, který se dušoval, že poplatky zachová a že Český rozhlas a Česká televize jsou pro něj svatý grál. Nyní však přichází s návrhem, jak výrazně pustit oběma institucím žilou a podřadit jejich financování pod státní rozpočet. Je nepochybné, že vláda Andreje Babiše (ANO) tento návrh brzy schválí.
SPD a Motoristé mohou být spokojeni. Jejich voličská báze je hodně antimainstreamová a kritická ke všemu, co mainstream reprezentuje – a do toho nepochybně veřejnoprávní média patří. Chystaná změna je něco, co se jejich voličům bude jistě líbit.
Je však nepochopitelné, že na to přistupují i politici ANO, jejichž voličům se možná tu a tam něco nelíbí ve zpravodajství či publicistice obou institucí, ale jinak jsou s tím, co nabízí ČT a ČRo, o poznání spokojenější, a to včetně produkované zábavy (viz níže).
Změnit, či zničit?
Celá ta kulturní válka o poplatky je naprosto zbytečná a je nepochybně produktem sněmovních voleb minulého roku - političtí marketéři jednotlivých stran se potřebovali nad něčím krvavě střetnout. Bylo to tak u nás. Bylo to tak před volbami na Slovensku. Bylo to tak ve Francii. Bylo to tak v mnoha dalších zemích.
V evropském srovnání jistě najdeme několik států, kde se podřazení pod státní rozpočet vydařilo. Ale také již bohužel několik, kde to jen posloužilo k podřízení politickému establishmentu.
A právě tato obava je nyní v Česku nepochybně na místě. Nejen proto, že tu již tradičně máme ministry kultury, kteří na počátku svého mandátu problematice médií veřejné služby vůbec nerozumějí. Teď už ale i kvůli tomu, co je oficiálním vládním návrhem.
Český rozhlas a Česká televize by od příštího roku měly místo zrušených poplatků dostat 7,8 miliardy korun ze státního rozpočtu. To je asi o miliardu méně, než mají obě instituce po zvýšení a rozšíření platby minulou vládou. Buďme ale fér: jde o něco, co vládní politici (tedy s výjimkou Klempíře) dlouhodobě říkají, že udělají.
Nicméně ta rychlost je devastační. Obě instituce mají naplánované rozpočty, koupená práva na několik let dopředu. Na to vše nyní budou mít z roku na rok o stamiliony méně. A co hůře, nebudou muset připravit krizový rozpočet až od nového roku. Vládní poslanci totiž chtějí ještě během letoška výrazně snížit příjmy ČT a ČRo odpuštěním plateb pro vybrané skupiny obyvatel.
To vše nás velmi přibližuje zemím, jako je Slovensko, kde se poplatky rušily ráz na ráz, a vzdaluje od zemí, jako je Dánsko, kde se to dělo několik let, aby média veřejné služby neztratila to nejdůležitější – důvěru a dobrý obsah. Nemusíme však až do Dánska. I v sousedním Rakousku je současná vláda nespokojena s poplatky – tak se zavázala veřejnosti, že je do roku 2029 zmrazí a připraví nový systém financování, na kterém bude celospolečenská shoda. To je civilizovaný přístup.
Kdo však chce změnit systém veřejnoprávních médií během pár měsíců, nemůže se divit, že mu mnozí podsouvají nekalé úmysly.
Na co by se měl Babiš ptát
Nadějí Českého rozhlasu a České televize teď není připomínkové řízení k zákonu, o kterém se zjevně nemá vést žádná velká společenská diskuse. Ani podpora rozezlené opozice. Ani další demonstrace. Ale jedna jediná osoba – Andrej Babiš, který někomu, komu důvěřuje, položí následující otázky:
„Zkrouhneme jim peníze, přitlačíme je ke zdi za to, jak po nás šli, a našich 30 procent voličů bude nadšených, že?“ No, to nejspíše ne. Babiš se nyní těší na krok jedna: zpacifikovaná média veřejné služby budou nejspíše méně kritická. Ale nedochází mu nevyhnutelný krok dva. Z průzkumů vyplývá, že voliči ANO jsou určitě kritičtější k oběma institucím než voliči bývalé koalice, ale podívají se rádi na zábavu či sport, sem tam si pustí delší rozhovor, dokument. A to vše se bude radikálně škrtat, aby se rychle ušetřilo. Jinými slovy - šéfové televize i rozhlasu osekají to, co Babišovi voliči poptávají.
„Soukromníci mi budou líbat ruce, že jsem jim omezil konkurenci, že?“ Ti opravdu důležití na trhu asi ne. Spolu se zvýšením poplatků se totiž minulý rok uzavřela i takzvaná memoranda o veřejné službě, která ČRo a ČT pevně zavázala na pět let, co mohou a nemohou dělat. Zbytek trhu byl soukromníků. Tato memoranda po osekání peněz automaticky padají pod stůl, protože obě instituce už je nemohou naplnit. Vracíme se tedy zpět k eldorádu, kdy soukromníci nevědí, co si management televize a rozhlasu vymyslí za měsíc.
„To jsou všechno odborné žvásty. Lidi nebudou platit, budou mě milovat, a to je nejdůležitější!“ V lednu 2027 určitě ano. V únoru už to není tak jisté. Ne náhodou Macron a jiní rušili poplatky v předvolební kampani, aby nadchli lidi u uren, a těm až potom došlo, že to celé platí dál a méně transparentně přes své daně. Třeba ve Francii na to jde část DPH.
Co by se muselo navýšit v Česku, aby to hodilo osm miliard? Zvýšíme o procentní bod sníženou sazbu DPH? Zvýšíme spotřební daň z litru piva ze tří korun na sedm? Nebo snad v čase energetické krize o korunu zvýšíme spotřební daň na naftu, kterou nyní snižujeme? Jasně, tak nějak tušíme, že se nic nezvýší a půjde to jako mnohé další vládní priority na dluh. Ale to také znamená, že pokud si stát půjčuje za nějakých pět procent, tak si každý rok nejen půjčí 8 miliard navíc pro ČRo a ČT, ale ještě zcela zbytečně 400 milionů na platbu úroků, které někdy v budoucnu zaplatíme ve vysokých daních.
Zlaté poplatky…
