Článek
Není to ještě historický průlom, ale Libanonci a Izraelci k němu aspoň vykročili.
Ve Washingtonu se v úterý – za zprostředkování amerického ministra zahraničí Marca Rubia – sešli diplomaté z obou blízkovýchodních zemí.
Šlo o první rozhovory nepřátel tváří v tvář od mezinárodní blízkovýchodní konference v Madridu v roce 1991, tedy po 35 letech. Před čtyřmi lety sice Izrael a Libanon uzavřely dohodu o námořní hranici, tehdy ale vyjednávaly expertní skupiny, nikoli diplomaté nebo politici.
Jechiel Leiter, velvyslanec židovského státu v USA, byl po schůzce optimistický. „Jsme na stejné straně. Je to velká porážka Hizballáhu,“ prohlásil.
Izraelské obranné síly (IDF) dokonce kvůli rozhovorům od 8. dubna nebombardovaly Bejrút a omezily útoky v jižním Libanonu. V noci na středu tam ale Izrael podle deníku L’Orient-Le Jour bombardoval 58 vesnic a měst. O život přišlo nejméně 13 lidí.
Nelehká pozice libanonské vlády
Co se schůzek diplomatů týče, ty mají pokračovat s cílem dosáhnout mírové dohody. Izrael žádá odzbrojení Hizballáhu, což se ale vláda v Bejrútu zdráhá udělat.
Íránem podporované militantní hnutí má stále podporu mezi šíitskými muslimy, kteří tvoří bezmála třetinu z pěti milionů obyvatel země. Mnozí Libanonci však Hizballáh kritizují a viní ho z vyprovokování izraelských úderů, při kterých od začátku března zahynulo přes 2000 lidí.
Rozhovory ve Washingtonu inicioval libanonský prezident Joseph Aún, který je odpůrcem a kritikem Hizballáhu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu nejprve návrh odmítl s tím, že musí přestat ostřelování severního Izraele. Souhlasil poté, co se USA a Írán dohodly na dvoutýdenním příměří.
Libanonská armáda nemá dost sil na to, aby Hizballáh odzbrojila, a vláda se obává občanské války. „Armádní jednotky trpí dlouhodobým podfinancováním. To se v praxi často projevuje tak, že vojáci musí vedle služby v armádě vykonávat druhou práci – často například jako taxikáři,“ napsala pro Seznam Zprávy Layla Bartheldiová, která provádí v Libanonu antropologický výzkum.
Rozdělený Libanon
Pět milionů obyvatel Libanonu rozděluje kromě jiných věcí také náboženské vyznání. Hlavní skupiny jsou tři: maronitští katolíci (20 procent), pravoslavní a jiní křesťané (13 procent), sunnitští muslimové (31 procent), šíitští muslimové (32 procent) a drúzové (šest procent).
Podle libanonské ústavy musí být prezidentem maronitský katolík, premiérem sunnitský muslim a předsedou parlamentu šíitský muslim.
Vyhlídka lepších zítřků?
Vláda si od možné dohody či alespoň příměří s Izraelem slibuje ekonomickou stabilitu a přísun zahraničních investic.
Libanon je zhruba od roku 2020 v hluboké krizi a začal připomínat rozvrácený stát. Místní měna – libanonská libra – ztratila tehdy 80 procent své hodnoty vůči americkému dolaru. Prudké zdražení potravin dostalo mnohé domácnosti do velkých problémů.
Nebylo dost paliva, nezaměstnanost stoupla na zhruba třetinu práceschopného obyvatelstva. Stovky firem a podniků podle Libanonské obchodní komory vyhlásily bankrot.
Kabinet v roce 2021 oznámil, že není schopen splácet dluhy věřitelům a žádá o pomoc u Mezinárodního měnového fondu. Na vysvětlenou: Na splácení dluhu tehdy šla zhruba polovina státních příjmů. Katar do země, kdysi nazývané Švýcarskem Blízkého východu, několik měsíců posílal potravinovou pomoc.
Symbolem libanonské hospodářské mizérie se stala exploze v bejrútském přístavu 4. srpna 2020. Vybuchlo 2750 tun dusičnanu amonného a britští experti o několik měsíců později dospěli k závěru, že šlo o nejsilnější nejaderný výbuch v historii lidstva.
Exploze po sobě zanechala kráter 43 metrů hluboký a 152 metrů široký. O život přišlo 207 lidí, dalších 75 tisíc utrpělo zranění. Na 300 tisíc Libanonců doslova ztratilo střechu nad hlavou.
Tlaková vlna totiž poškodila budovy v okruhu deseti kilometrů, otřesy pak pocítili lidé až ve vzdálenosti 250 kilometrů.
Současné útoky, které byly odpovědí na ostřelování severního Izraele Hizballáhem, představují další spoušť. Z jižního Libanonu uprchlo přes milion lidí a IDF vytváří podél hranice nárazníkové pásmo.
„Hlavní motivací libanonské vlády k jednáním s Izraelem je zajistit příměří a mezinárodní ekonomickou pomoc,“ tvrdí ve své analýze izraelský komentátor Edi Cohen, který sám pochází ze židovské rodiny z Libanonu.
Izrael v minulosti už jeden pokus o dohodu učinil. V roce 1982 vláda uprostřed libanonské občanské války jednala s čerstvě zvoleným libanonským prezidentem Bašírem Džamáílem. Toho (společně s dalšími 26 lidmi) zabila dva týdny po schůzce s izraelským premiérem Menachemem Beginem exploze silné nálože v centrále jeho politické strany. Tělo prezidenta identifikovali jen podle prstenu na prostředníčku. Za atentátem stála velmi pravděpodobně Sýrie a další rozhovory mezi Izraelci a Libanonci se už nekonaly.
Izrael má podepsané mírové dohody se dvěma svými sousedy – Egyptem a Jordánskem. Se Sýrií a Libanonem nikoliv.
