Článek
Podle dat Českého statistického úřadu dlouhodobě pocházejí zhruba dvě třetiny návrhů na rozvod od žen. Tento trend je přitom pozorovatelný už od čtyřicátých let 20. století.
Jedním z vysvětlení, proč ženy častěji podávají žádost o rozvod, může být takzvaný syndrom odcházející manželky. Jde o situaci, kdy žena odchází z dlouhodobého vztahu až po letech neúspěšných pokusů o změnu.
Diskuse pod článkem na toto téma se tentokrát rozdělila podle genderu. Zatímco ženy poukazují na nenaplnění emočních potřeb, muži většinou sdílejí pocit křivdy a nevděku. „Základ všeho je komunikace. Pokud není, cesta do pekla je vydlážděná, a samozřejmě, že kompromis k tomu patří,“ upozorňuje ovšem Martin Jor.
Zajímavé příspěvky vybrala redakce Seznam Zpráv do Fóra čtenářů.
Přečtěte si původní článek:
Ivana Abrahamová: Tato statistika může být značně zkreslená. S příchodem tzv. rozvodu dohodou. Náš soudní systém totiž uznává navrhovatele a odpůrce, a tak to musí být uvedeno i v této dohodě. Já jsem např. byla navrhovatelka (navrhla to právnička a já to neřešila), ale důvodem rozvodu bylo to, že si manžel našel jinou ženu a chtěl se s ní oženit. Takže to vlastně mělo být spíše obráceně. Ale ve výsledku to bylo fuk. Jen jsem zkreslila statistiku.
Lucie Šlachtová: Pravdivý a trefný článek! Nevím, co dělám špatně, ale už dvakrát se mi stalo, že jsem se s partnerem snažila komunikovat nějaký pro mě poměrně zásadní vztahový problém, otevřeně jsem mu to sdělovala pořád dokola, vůbec to nereflektoval, a až jsem se totálně vyčerpala, tak jsem se s ním rozešla a ejhle, pán byl najednou překvapen, co se děje, a uražen, že jsem mu udělala strašnou podpásovku. Celé ty roky mě vůbec neslyšel, ignoroval…
- Karel Beneš (reaguje): Třeba ten pro Vás zásadní vztahový problém byla z pohledu muže naprostá marginálie pod jeho rozlišovací schopností. V tom případě bych chybu hledal buď v komunikaci, nebo v přecitlivělosti.
Luděk Vyškovský: Emoční potřeby žen muže vysilují a nikdy nemohou být uspokojeny. Proto je nejlepší se v době, kdy manželství splnilo účel výchovy dětí, rozvést a vydat se každý svou cestou. Muži čekají, až to iniciují ženy, protože je nechtějí sami opouštět, to gentleman nedělá. Navíc to považují za necitlivé a chtějí se vyhnout scénám. Ale upřímně, muži si nefunkční manželství uvědomují a po rozvodu si docela oddychnou. Ženy, ne všechny, pak mnohdy zjistí, že jejich emoční nespokojenost i po rozvodu trvá dál a přidává se k ní nespokojenost ekonomická a estetická.
Jitka Řezáčová: Když si žena musí i praktické věci doma dělat sama, třeba vyměnit baterku nebo žárovku u auta, časem přijde na to, že muže na to, aby na ni byl jen ošklivý, nepotřebuje. To není veselý rozchod, to je čiré zoufalství. A proto, muži, komunikujte a snažte se své ženy pochopit, a ženy muže. Začínat v 50 znovu je těžké. Mnohdy by fakt stačilo jen se navzájem v klidu vyslechnout a přemýšlet o tom, co druhý říká a proč, nebýt sobecký, nevidět jen sebe.
Tomáš Novák: Ženy okolo padesátky začnou panikařit, protože ony jsou ve svých představách stále krásné, mladé a žádoucí, což musím uznat, že mnohé opravdu jsou. No a to samé vyžadují po svém manželovi a nechtějí pochopit ani vidět tu realitu, že nám chlapům letí testosteron strmě dolů, cítíme se zničeně a unaveně, protože výkony bystrých a testosteronem nadupaných mladíků po nás chtějí v práci i doma. Proto často končíme opuštění svými manželkami jako nepotřebný odpad, zatímco naše manželky končí v náruči o 15 let mladších chlapů. (redakčně kráceno)
Michal ŠEBEK: Pokud si české ženské myslí, že ke vztahu stačí blízkost, objímání a podobné věci, ačkoliv žena ve vztahu nefunguje coby žena po praktické stránce, pak takové vztahy jsou o ničem a vždy budou o ničem. K čemu potřebuje chlap ženu, která není prakticky v běžném životě k ničemu? Pokud ženy chtějí, aby jim vztah fungoval, musí také dávat a věnovat se mu. Když ženy chtějí být hýčkány, objímány, musí se naučit dělat to samé u svých partnerů - tj. vařit jim, starat se o ně atd. (redakčně kráceno)
- Lenka Petrovič Bartoňová (reaguje): Ale o tom přesně ten článek je. Že ženy dělají praktické věci, ale chybí jim ty citové. A když na to upozorňují, ale z druhé strany nepřijde žádná reakce, tak ze vztahu odcházejí a muž se pak diví, jak je to možné, vždyť přeci ten vztah tak hezky podle něj fungoval.
Miroslav Lovecký: Za mě takové vztahy jsou nerovnovážné, jeden, lhostejno jakého pohlaví, prostě roste duševně dál a druhý našel svoje optimum, které není schopen překonat. Co zpočátku vypadá jako pohoda, může později mít neblahé následky, když se neodhadne osobnost partnera/ky. Pro určitou část je naopak typ svazku jako „spolubydlení“ dvou dobře vycházejících jedinců cílem jako logické naplnění.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Tomáš Kuruc: Mně poslední dobou přijde, že se chlapi musí pořád ohlížet na pocity žen, pokud to nedělají, je to špatně a přijde rozvod. To, že se na pocity chlapů moc nehledí, mi přijde jako fakt. Za další jsou dneska lidi, a to asi obě pohlaví, děsně přecitlivělí a stačí pár sporů a jdou od sebe. Beru, když je chlap líná lemra a žena dělá vše. Ale například ve svém okolí mám plno chlapů, kteří doma vaří, uklidí po sobě kuchyni, nakoupí, postarají se o děti a stejně je to málo.
Ivana Králová: No, nevím, znám i muže, kteří v manželství emocionálně trpí, protože postrádají blízkost, sdílení, možnost se svěřit, aniž by toho někdo zneužil, důvěru, pochopení, něhu, laskavost atd. Vždy je to o těch dvou. Hodně manželství se udržuje kvůli dětem, hypotéce atd., ale pokud se ti dva prostě „míjejí“, nemá smysl v tom žít. Žijeme jen jednou, obětovat se je nesmysl.
Vladimír Svoboda: Než dělat vše, jak chce žena, to raději ten rozvod. Ženy totiž dokážou, obzvláště pak v jistém období, vymýšlet šílené věci, do kterých se mužům už prostě nechce (nebo prostě nemohou). Znám případ, kdy aktivní paní 50+ se rozhodla běhat po horách, ale její manžel na to zdravotně neměl. Cítila se vztahově nenaplněná a rozvedla se. Přitom on se o ni a o rodinu celou dobu ve všech směrech slušně staral. Má pak smysl vůbec tu rodinu zakládat?
- Milan Kuchař (reaguje): Myslím si, že riziko je v tom vždy, že se to nemusí povést, a tou příčinou nemusí být zákeřný partner, stačí nešťastná náhoda nebo nemoc. Ale určitá míra rizika k životu patří, bez toho by byl život smutný. A zrovna u mužů bych tento smysl očekával, muž, který se bojí riskovat, je pro ženy méně atraktivní.
Alexej Mruzek: Většinu návrhů na rozvod podávají ženy. Pokoušejí se přetvořit svého manžela/přítele k obrazu svému. Je-li muž dostatečně sebevědomý, nikdy se jim to nepodaří. Rozvedou se, a když poté náhodou najdou nějakého dobráckého moulu, který je poslouchá, zanedlouho mu vytýkají, že není dostatečně sebevědomý, že je s ním nuda a rozvedou se také. Ženské totiž nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou.
- Lubomír Harrer: Ta volba je pro ženy strašně těžká. Příroda je směruje kvůli zachování kvalitního genetického odkazu na alfa samce, ale k životu potřebují empatický rodinný typ s pokud možno šikovnýma rukama. Dva světy, co se v podstatě neprotínají.
David Laupy: A teď z druhé strany, ženy jsou velmi vnímavá stvoření a taktéž velmi názorově ovlivnitelné, a to je celý problém. Stačí pár kliků na sociálních sítích a je tam milion videí, jak být lepší a proč ty nejsi. Toto ženy pomalu směřuje do vnitřní prázdnoty. Poté začínají stále něco porovnávat, a když to není doma jako v reklamě na máslo, tak vidí vše špatně a kriticky a zde to celé začíná.
