David Attenborough slaví 100 let. Ve filmu použil unikátní záběry českých filmařů

Je to deset let, co půdní biolog Ladislav Miko a dokumentarista Ivan Stříteský natočili asi půlhodinový film o významu půdy s názvem Živý plášť planety Země – Geodema. O jeho kvalitě nejlépe vypovídá skutečnost, že ho několik amerických univerzit dodnes využívá jako výukovou pomůcku.

Autorům se ale dostalo ještě jedné významné pocty: vybrané záběry z krátkometrážního dokumentu se objevily v roce 2020 v dokumentárním snímku Extinction: The Facts (Ohrožená biodiverzita - fakta o vymírání druhů) světoznámého britského přírodovědce sira Davida Attenborougha.

Renomovaný dokumentarista světového přírodního dědictví se právě dožívá sta let. Říká se o něm, že ve svém díle ukázal celému světu, jak milovat přírodu. Ve filmech či knihách ale současně varuje před jejím ničením, před úbytkem biodiverzity i klimatickou krizí, hovoří o „konci světa, jak ho známe“.

Ačkoli patrně nikdy pracovně ani soukromě nenavštívil Českou republiku, právě díky snímku Mika a Stříteského existuje v Attenboroughově rozsáhlém díle i tak alespoň malá česká stopa.

„Ozvali se nám tehdy z jeho produkce, psali o našem dokumentu jako o úžasném filmu a jestli mohou použít vybrané záběry,“ vzpomíná po letech Miko, někdejší ministr životního prostředí a současný ekologický poradce prezidenta Petra Pavla. „O ty záběry stáli natolik, že za ně byli ochotni i zaplatit,“ dodává. Nešlo podle něj o žádnou horentní sumu, honorář následně dostal kameraman.

Mikovi tehdy nahrálo, že měl vlastní metodu na natáčení půdního prostředí, díky níž dokázali filmaři detailně ukázat život pod povrchem. „V té době jsem nevěděl o nikom jiném, kdo by takové věci dokázal nafilmovat jako my,“ říká Miko.

Obrázky z filmu, kde vystupuje jako odborný průvodce, se pak objevily v několikaminutové pasáži Attenboroughova snímku Extinction, která se věnovala právě půdě. „Samozřejmě jsem byl z toho nadšený. Kdo by taky nebyl?“ vzpomíná Miko, který využití vybraných záběrů z Geodermy v dokumentu přírodovědecké legendy pokládá dodnes za ocenění své práce.

U příležitosti stého výročí narození Davida Attenborougha na něho v Českém rozhlase vzpomínala rovněž překladatelka jeho knih Jitka Jeníková. „Má nádhernou angličtinu, to je radost překládat,“ říká Jeníková, podle níž má Attenborough nesmírně bohatou slovní zásobu. Vyprávěla, jak před lety řešila zdánlivě drobný problém s jedním anglickým slovem: camera.

„To se stalo hned v první knize, což jsou sebrané deníky z prvních třech cest, kde anglicky camera může znamenat česky jak fotoaparát, tak kamera. A ještě je to tam v plurálu, takže jsem nevěděla, kolik a jakých kusů jakého vybavení s sebou do Jižní Ameriky vezli. A protože jsem se trochu bála, aby mě laskaví čtenáři pak nekamenovali, že jsem nebyla dostatečně pečlivá, tak jsem se jala pátrat po nějakém kontaktu.“

Skutečně se jí pak podařilo sehnat Attenboroughovu soukromou adresu, takže mu napsala dopis. Obratem dostala odpověď – na originálním hlavičkovém papíře a napsanou perem. „Rukou psaná od sira Davida Attenborougha, kde mi popisoval, že na svých prvních výpravách měli jednu kameru a jeden foťák. A že tedy doufá, že mi to pomůže,“ říká Jeníková.

Dodala, že ještě před několika lety trávil údajně dvě hodiny denně ve své pracovně, aby odepsal lidem na jejich dopisy. Jeníková sice Attenborougha nikdy nepoznala osobně, i tak si díky překladům jeho díla na něj vytvořila jednoznačný názor.

„Je obrovský milovník všeho živého a opravdu obdivuje každého brouka, všechno. I k tomu, co by nám mohlo na první pohled připadat třeba odporné, chová nesmírný obdiv a lásku. Od bakterií po plejtváka obrovského,“ konstatuje Jeníková. Je prý jen jediný živočišný druh, který přírodovědec nemá úplně v lásce, a tím je člověk.

„Člověk je z jeho pohledu zdrojem spousty zla páchaného na přírodě. Je to ta naše nenasytnost, se kterou přírodu drancujeme – úplně zbytečně, drasticky, a hlavně neuváženě vzhledem k naší budoucnosti a k tomu, jak moc ji potřebujeme. Protože bez ní náš živočišný druh nemá šanci přežít,“ říká překladatelka.

Britská BBC k Attenboroughově životnímu výročí naplánovala speciální program, v němž připomene i jeho starší filmy. Právě na této stanici, na počátku 50. let, začala jeho kariéra. Postupně se vypracoval v jednu z nejvýraznějších tváří veřejnoprávní stanice. Ostatně, v 60. letech byl dokonce programovým ředitelem BBC.

„Jeho životní příběh je stejně fascinující jako příroda, o níž celý život vyprávěl,“ připomíná Lukáš Hrábek z české pobočky Světového fondu na ochranu přírody (WWF), největší mezinárodní organizace na ochranu přírody. Jejím prostřednictvím je dokonce možné poslat siru Davidu Attenboroughovi osobní přání k narozeninám.

Narodil se 8. května 1926 v Londýně a vyrůstal v univerzitním prostředí v Leicesteru, kde působil jeho tatínek jako ředitel. Už jako malý kluk se zajímal o všechno živé, ale i dávno vyhynulé. Sbíral kameny, fosilie a další drobné „poklady“ z přírody. „Ta zvědavost ho nikdy neopustila,“ říká Hrábek, podle něhož nebylo divu, že Attenborough vystudoval přírodní vědy.

Namísto akademické sféry se ale rozhodl nastoupit právě do BBC, byť tehdy bylo televizní vysílání ještě v plenkách a nemělo zdaleka takové technické možnosti jako dnes – u filmů o přírodě to platí dvojnásobně. „A to ho ze začátku nechtěli ani pouštět před kameru, protože měl podle vedení pro televizní vysílání moc velké zuby,“ říká Hrábek.

V televizi tehdy Attenborough spolupracoval také s biologem a popularizátorem vědy Julianem Huxleyem, pozdějším zakladatelem WWF v roce 1961 a jeho prvním generálním ředitelem. Attenborough u jejího zrodu byl a s organizací dlouhodobě spolupracoval, aby ukázal veřejnosti, proč je ochrana přírody důležitá.

Společně s Huxleyem pracovali na pořadech o zvířatech a přírodě. V sérii Animal Patterns se zaměřovali třeba na maskování zvířat, jejich varovné signály i námluvy. I díky jejich spolupráci v BBC vznikla Natural History Unit. „A právě tam se začalo formovat spojení mezi vědou, médii a ochranou přírody, které Attenborough později rozvinul naplno,“ konstatuje Hrábek.

Zlom pro Attenboroughovu životní cestu přišel se sérií Zoo Quest, v níž se Attenborough poprvé vydal do terénu. Natáčel zvířata ve volné přírodě a přinášel je divákům domů – často vůbec poprvé. Příroda tak najednou byla pro miliony diváků na dosah.

„Attenborough se díky Zoo Quest postavil i před kameru jako uvaděč a byla to vlastně náhoda. Původně obsazený kolega při natáčení onemocněl záhadnou tropickou nemocí a na poslední chvíli se musel této role zhostit Attenborough,“ vysvětluje Lukáš Hrábek z WWF.

Svůj odkaz v přírodě zanechal i skrze několik rostlin a zvířat, která nesou na jeho počest jeho jméno. Patří mezi ně vyhynulí dinosauři, květiny, ale i brouci či masožravé rostliny. Jmenuje se po něm také britská průzkumná loď proslulá v Antarktidě a Arktidě.

Další důležitý okamžik v jeho kariéře přišel v 70. letech s Attenboroughovým projektem Life on Earth (Život na Zemi). „Poprvé se někdo pokusil vyprávět příběh života na Zemi od jeho počátků až po současnost. Série měla obrovský úspěch – a Attenborough se stal celosvětovou ikonou,“ říká Hrábek.

Následovaly další dokumentární série: The Living Planet (Živá planeta), The Trials of Life (Zázraky života), Planet Earth (Planeta Země), Blue Planet (Modrá planeta). Každá z nich posouvala hranice toho, co bylo možné natočit – technologicky i vypravěčsky. „Z čistého obdivu k přírodě se postupně stával i apel. Protože svět, který David Attenborough ukazoval, se před jeho očima rychle měnil,“ připomíná Hrábek.

Jedním z vrcholů spolupráce Davida Attenborougha a WWF je pak série Our Planet (Naše planeta), která vlastně pokračuje v nastavené linii – už neukazuje pouze krásu světa, ale otevřeně mluví také o problémech, které ho ohrožují.

„Dopad Our Planet byl globální – miliony lidí po celém světě poprvé viděly nejen to, co ztrácíme, ale i proč na tom záleží,“ říká Hrábek. „Attenborough zde dělá to, co umí nejlépe: vypráví. Tentokrát ale s větší naléhavostí a s větším osobním zaujetím než kdy dřív.“

Podobné nastavení si v sobě Attenborough nechává i na prahu sta let. Jen se z pevniny přesunul k oceánům. „Pokud zachráníme oceány, zachráníme náš svět. Po celoživotním natáčení naší planety jsem si jistý, že nic není důležitější,“ tvrdí Attenborough, který ani v požehnaném věku rozhodně nekončí a chystá další pracovní projekty, ačkoli mu lékaři v roce 2013 zavedli kardiostimulátor a o dva roky později mu vyměnili oba kolenní klouby.

„Nebojím se smrti. Bojím se, že nežiji dost – tolik, jak bych mohl,“ říká. Jedním z jeho nových projektů je série BBC s názvem Secret Garden (Tajemná zahrada), v níž se divákům odhalují skryté světy a pozoruhodná fauna a flóra britských zahrad.