Komu skutečně vadí lepek a kdo by ho měl přestat jíst

Vleklá únava, bolesti kloubů, chudokrevnost, potíže s početím nebo časté afty; ani nemluvě o nadýmání, průjmu a bolestech břicha. To všechno, a ještě i mnoho dalších nepříjemných stavů, může být projevem toho, že si vaše tělo neporadí s lepkem. Bílkovinou vyskytující se v některých obilovinách, zejména v pšenici, žitu a ječmeni.

Příčinou pestré škály různých nepříjemností je buď alergie, intolerance, nebo dokonce celiakie. Každá z nich se projevuje trochu jinak, různě se diagnostikují, a liší se i přísnost dietních opatření, která musíte případně dodržovat.

Pro všechny potíže způsobené lepkem platí, že se mohou poprvé projevit až v dospělosti, ve dvaceti stejně jako třeba v padesáti. Některé problémy způsobené lepkem se projeví během pár minut, u jiných to naopak může trvat dny a týdny.

Alergie na lepek o sobě dává vědět krátce po jídle kopřivkou, otoky, křečemi a bolestmi břicha či dechovými potížemi. Potíže se dají zmírnit antihistaminiky. Některým lidem alergickým na lepek malé množství nevadí, jinak je ale řešením právě vyhýbání se lepku. Alergií na lepek trpí méně než jedno procento populace, je tedy velmi vzácná.

Nejvíce je lidí s intolerancí neboli nesnášenlivostí lepku. Jedná se podle odhadů o zhruba 6 až 10 procent populace. Při nesnášenlivosti lepku jde o imunitní reakci. Tělo, přesněji řečeno trávicí soustava, na kontakt s lepkem reaguje střevním zánětem, který se projeví spíš v řádu hodin nebo dokonce dnů. Příznakem je také třeba suchá kůže, akné, nadýmání a vleklý pocit, že trávení není úplně v pořádku.

Kromě toho se při nesnášenlivosti lepku může přidat silná únava, bolesti kloubů nebo takzvaná mozková mlha – nepříjemný pocit nesoustředěnosti a mentálního vyčerpání. Po vysazení lepku většinou příznaky mizí. Na druhou stranu není nutná tak přísná bezlepková dieta jako u celiakie. Když si ho člověk s intolerancí občas trochu dá, většinou se pro jednou nic nestane. Vysazení lepku však může přinést dlouhodobou zásadní úlevu. Někteří lidé mnohem lépe tolerují například chleba z kvásku než třeba bílé pečivo. Právě proces kvašení může totiž trávení zlepšit.

Celiakie patří mezi autoimunitní onemocnění, která se nedají úplně vyléčit. Pokud celiak sní lepek v pšenici, žitu či ječmeni, jeho imunitní systém neútočí na lepek samotný (jako se to děje u intolerance), ale začne rovnou ničit sliznici vlastního tenkého střeva. Vyhlazují se střevní klky, které jsou ovšem naprosto nezbytné pro vstřebávání živin, bez nichž tělo dlouhodobě strádá.

Diagnostika celiakie je složitá a jen málokdy úplně přímočará. Někdy to trvá dokonce celé roky, než se finálně potvrdí, protože při této autoimunitní chorobě se stav zhoršuje postupně a příznaky nejsou úplně jednoznačné, i proto má pověst chameleona mezi nemocemi.

Celiakie o sobě totiž dlouhá léta nemusí dávat nijak dramaticky vědět. Většinou jde jen o mírné průjmy, bolesti břicha a nadýmání, a kromě toho se objevují další příznaky, které například praktického lékaře nemusejí navést na správnou stopu.

Kromě únavy jde o potíže s početím, nevysvětlitelnou chudokrevnost, řídnutí kostí nebo třeba deprese. „Příznakem mohou být i opakované afty a infekce v ústech mohou být také varovným signálem autoimunitního onemocnění, jako je například celiakie,“ říká farmaceutka Pavla Horáková z webu Lékárna.

U dospělých se celiakie někdy odhalí náhodou při vyšetření jiných potíží. A tak se třeba u ženy po padesátce při preventivním měření hustoty kostí neboli denzitometrii přijde na to, že má kosti řídké tak, že to odpovídá mnohem staršímu věku.

Jindy se to stane při řešení zažívacích potíží, jako je pálení žáhy nebo pocitu těžkého žaludku. Když se pacient nenechá odbýt tím, že jde zřejmě o projevy stresu a objedná se na gastroskopii, může lékař při pohledu do dvanáctníku vidět poničené tenké střevo. Celiakie se následně potvrzuje laboratorním vyšetřením odebraného vzorku sliznice.

Někdy se celiakie v dospělosti projeví takzvanou periferní neuropatií – člověka brní ruce nebo nohy. Často se to připisuje páteři, ale příčinou může být špatné vstřebávání vitaminů skupiny B kvůli lepku.

Jedinou terapií je striktní, doživotní bezlepková dieta. I stopové množství lepku, jako třeba drobky v toustovači, jinak udržují zánět ve střevě aktivní. „Pacientům, kteří celiakii neléčí, hrozí celá řada komplikací. Patří mezi ně například osteoporóza, anémie, potíže s plodností, nádorová onemocnění nebo vznik dalších autoimunitních chorob,“ vyjmenovává docent Pavel Kohout, přednosta Interní kliniky 3. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze.

Zdaleka ne všichni celiaci však svou chorobu řeší – odborníci odhadují, že v Česku se formou přísné diety léčí 25 tisíc lidí, tedy čtvrtina nemocných. „Přibližně 75 procent pacientů s celiakií o svém onemocnění totiž vůbec neví,“ vyčíslil docent Kohout. Například proto, že nemají potíže, které by je přivedly k lékaři, nebo proto, že si myslí, že jejich příčina je jiná - vysvětlují si bolest břicha třeba stresem. Nebo to lékaře prostě nenapadne, i když jsou problémy celkem typické pro celiakii.

Bezlepková dieta je každopádně dost drahá. Ne všichni nemocní vědí, že mohou u pojišťoven požádat o příspěvek na bezlepkovou dietu, výše příspěvku se však mezi jednotlivými pojišťovnami velmi liší, případně je poměrně složité ho získat. Některé ho navíc vyplácejí jen dětem a dospívajícím. I když jim lepek způsobuje podobné problémy jako celiakům, nárok na příspěvek lidé s alergií na lepek nebo intolerancí nemají.

Lepek není jediná věc v jídle, která může vyvolat potíže. Někomu podobně vadí mléko a výrobky z něj, protože trpí intolerancí laktózy, což je mléčný cukr. Je to čistě problém trávení, kdy tělo nemá dostatek enzymů ke zpracování laktózy. Ta se proto dostane do tlustého střeva, kde začne kvasit. Výsledkem je nadýmání, křeče a průjem. Tento problém se řeší omezením nebo úplným vypuštěním mléčných výrobků. Někdy ale může dostatečnou úlevu přinést také užívání enzymů v tabletkách.

Existuje také histaminová intolerance (HIT), na kterou byste měli myslet tehdy, pokud se po skleničce červeného vína nebo po dobře vyzrálém sýru rozkašlete, rozbolí vás hlava, vysype se vám kopřivka, začne vám bušit srdce nebo zrudnete v obličeji.

Reakci spouští histamin obsažený v těchto potravinách a typicky se začne objevovat u starších dospělých. S věkem totiž slábne tvorba enzymů, které by si jinak s histaminem poradily. Malé množství (jedna kostička sýra, lok vína) přitom nemusí způsobit žádné potíže. Léčba nespočívá v lécích na alergii, ale v dietě s nízkým obsahem histaminu a případně v doplňování chybějícího enzymu v tabletách před jídlem.

Naopak klasické potravinové alergie, celkem běžné u dětí, se u dospělých prakticky neobjevují. Vysvětlovat si jimi různé zažívací potíže je většinou chybné. „Ty jsou přítomné u malých dětí, které mívají průjem, zvrací, neprospívají. Ale u dospělých zažívací potíže většinou s potravinovou alergií vůbec nesouvisejí. Mohou souviset s nějakou intolerancí, ale většinou je to něco úplně jiného, třeba dráždivý tračník,“ říká profesor Petr Panzner, přednosta Ústavu alergologie a imunologie plzeňské fakultní nemocnice.

Skutečná potravinová alergie u dospělých by se projevila dramatickými příznaky, jako je svědění a otok rtů, jazyka či patra těsně po jídle, kopřivka nebo dechové obtíže. V nejzávažnějších případech anafylaktickým šokem. Je to však extrémně vzácné.