Pojištění dvou kostek v chodníku. Obec brzdí památku obětí holokaustu

Podlesí přiléhající k Příbrami se připravovalo na událost, která není pro tisícihlavou obec příliš obvyklá. Na chodník před domem č. 201 se měly v neděli 10. května slavnostně uložit dva takzvané Stolpersteiny neboli Kameny zmizelých. Dvě betonové krychličky s mosaznou destičkou zlaté barvy, které nesou jméno, datum narození a tragický osud Anny Glückové a jejího syna Jaroslava. Židů, kteří v domě žili a po deportaci nacisty byli zavražděni v Osvětimi.

Smyslem projektu Kamenů zmizelých je připomenout památku obětí holokaustu v jejich posledním bydlišti. Nejen Židů, ale třeba i Romů. Ve světě je takto uloženo přes sto tisíc kamenů. Stovky jich jsou v Praze, Brně, Ostravě, Příbrami a dalších českých městech. Například jen v Praze se jich loni v září během dvou dnů položilo na pět desítek, celkem je v metropoli 900 kamenů.

Kostky se jmény Anny a Jaroslava Glückových ale do chodníku v Podlesí usazeny nebudou. Obec v čele se starostkou Marcelou Duškovou (nez.) si klade takové podmínky, že se je iniciátorům akce nepodařilo ani za půl roku splnit. Slavnost za účasti vnuka a vnučky zavražděných nebo izraelského velvyslance se tedy odehraje bez symbolického aktu a na jiném místě.

„Absurdní situace. Ostuda. Nerespekt k obětem holokaustu. Selhání obce a její stupidní argumentace. Ego versus pieta,“ popisují své pocity vysokoškolští pedagogové a opoziční zastupitelé obce Jaroslava Janků a Ivan Bukovský, kteří akci organizují.

„To není obecní záležitost. To si udělali dva lidé z nějakého spolku. Já k tomu nemám žádné informace. Oni si to dělají soukromě. Víc vám k tomu říkat nebudu,“ reaguje starostka Marcela Dušková a trvá na splnění podmínek. Povolení k realizaci dostanou organizátoři poté, co předloží veškeré obcí požadované podklady, tedy přibližně 15 podmínek. Od písemných souhlasů sousedů po zvolené technologie či pojištění odpovědnosti.

„Nikdy jsme neměli žádné problémy. Pokládání se účastní starostové, zastupitelé městských částí a další významné osobnosti,“ říká koordinátor projektu František Bányai, bývalý předseda Židovské obce v Praze.

„Od roku 2018 jsem se setkal s jedinou komplikací – letos v Berouně, kde pokládání připravuje a organizuje město v čele se starostkou. Jistá paní protestovala, že nechce mít před domem Stolpersteine, protože nechce být spojována se Židy,“ upřesňuje.

Jaroslava Janků si z dětství pamatuje příběhy o židovských sousedech, kteří před válkou ve Starém Podlesí žili. Letos v létě ji napadlo, že zjistí, co se s nimi stalo.

„V židovském muzeu jsme dohledali transportní lístky. V dalších zahraničních archivech a databázích jsme našli fotografie a další dokumenty. Z nich plyne, že otec Eduard Glück zemřel těsně před transportem, jeho žena Anna a jejich syn Jaroslav byli zavražděni v Osvětimi a o dceři Julii se nic nevědělo,“ popisuje starousedlice Janků výsledek svého pátrání.

Na podzim minulého roku s kolegou zastupitelem požádala jménem spolku Orbis Pictus: Europa se sídlem v nedalekém Památníku Vojna v Lešeticích obec o spolupráci a asistenci při umístění Kamenů zmizelých a o finanční příspěvek v maximální výši 20 tisíc korun na pokrytí nákladů. Na prosincovém zastupitelstvu ovšem narazili.

„K tomu řeknu jediné. Příspěvky a dotace se dávají jen spolkům, které mají sídlo v obci, pořádají zájmovou činnost pro širokou veřejnost a aktivně spolupracují s obcí například formou účasti na sběru odpadu, údržbě veřejných prostranství nebo organizaci kulturních a společenských akcí,“ odmítla návrh starostka Marcela Dušková. Zastupitelé v poměru šest ku nule žádost neschválili.

Mezitím se Jaroslava Janků od správce celosvětové databáze obětí holokaustu dozvěděla, že Julie Glücková válku přežila a její nyní zhruba osmdesátiletá dcera Eva žije ve Velké Británii. Vyměnily si několik e-mailů a Eva si přála vidět poslední bydliště prarodičů osobně.

Jaroslavě Janků v prosinci napsala: „Děkuji, že jsi mi pomohla najít moje kořeny. Mnohokrát jsem chtěla přijet do Příbrami, ale nevěděla jsem kam a neměla jsem žádný kontakt. Ráda bych se na jaře zúčastnila instalace kamenů. Tobě i všem obyvatelům Podlesí přeji krásné Vánoce a šťastný nový rok 2026 – pro mě tolik emotivní,“ stojí v jejím e-mailu.

Dámy se před koncem minulého roku dohodly, že akce by mohla proběhnout v květnu, kolem výročí konce druhé světové války.

Oba zastupitelé zaslali koncem února na obec novou žádost, v níž chtěli už jen souhlas s uložením dvou Kamenů zmizelých do obecního chodníku. V praxi to znamená, že se vyjme zámková dlažba, nahradí se kamenem s mosaznou destičkou a upevní. Práce na několik minut.

„Cílem instalace je důstojná a nenápadná připomínka konkrétních osudů lidí přímo v místě, kde žili. Kameny jsou standardizovaného rozměru, zapuštěné v úrovni chodníku, nijak nebrání provozu ani údržbě a jsou běžně umisťovány v mnoha obcích a městech České republiky i v zahraničí. Instalace bude provedena odborně a v souladu s pokyny vlastníka pozemku. Prosíme o sdělení, zda obec s uložením Kamenů zmizelých na uvedeném místě souhlasí, případně jaké další náležitosti je třeba k vydání souhlasu doložit,“ žádali zastupitelé.

O několik dní později jim z obce přišla odpověď. Aby byla jejich žádost řádně projednána zastupitelstvem, je třeba doložit obcí požadované dokumenty. Mají na to dva dny.

„Pokud nebude některý z požadovaných dokumentů doložen, nebude žádost projednána, případně ani schválena. Postupné doplňování podkladů nelze akceptovat,“ odpověděla starostka Dušková a připojila seznam 15 podkladů, které jsou ke schválení třeba.

Obec například požaduje informace o firmě, která bude instalaci dvou kostek provádět, včetně doložení jejích zkušeností s podobnými instalacemi, doklad o pojištění odpovědnosti za škody a úrazy, technologický postup pokládky, plán údržby a její frekvence, vlastnictví a financování projektu, písemné doložení konzultace s vlastníky přilehlých nemovitostí a tak dále.

Na následném jednání zastupitelstva starostka Dušková své stanovisko zopakovala. „My proti té věci nic nemáme, jen dodržujeme usnesení zastupitelstva a vy byste měli taky, jestli chcete souhlas,“ sdělila během jednání.

Obec také požaduje písemné vyjádření majitele, před jehož domem, na obecním chodníku, mají být kameny vsazeny.

„Neexistuje žádný právní podklad, který by starostku opravňoval vyžadovat tyto dokumenty. Je to čistě šikanózní jednání,“ je přesvědčen spoluorganizátor pietní akce a opoziční zastupitel Ivan Bukovský.

„Když jsme rozdávali pozvánky na tuto akci, tak jsme mluvili s majitelkou a ta říkala, že ona to tam nechce,“ tvrdí Jaroslava Janků.

Seznam Zprávy chtěly znát stanovisko majitelů domů i vedení obce Podlesí. Reakce byla stručná.

„My tu jedeme nějaká pravidla, která byla daná, zastupitelstvo je schválilo a já v tom nevidím problém,“ sdělil redakci místostarosta Radim Černohorský. Více se o tématu bavit nehodlal. Stejná reakce následovala i od starostky Marcely Duškové.

„Co je na těch požadavcích divného? Já tu mám usnesení, které neporuším. A mě nezajímá, jak to povolovaly jiné vesnice. Je to útok na mou osobu. Víc říkat nebudu,“ sdělila starostka do telefonu a zavěsila.

Přesně před rokem se v sousední Příbrami uskutečnila podobná akce. Historik Vojtěch Řapek vypátral osud čtyřčlenné židovské rodiny Edelsteinových, která před transportem do koncentračních táborů v září 1942 žila v Pražské ulici v centru města.

„Oslovil jsem město, jestli by akci Kamenů zmizelých zaštítili a poskytli finanční příspěvek na realizaci. Byli za to moc rádi, ihned mi vyhověli a vyčlenili 50 tisíc korun. Tehdy jsme taky oslovovali i potomky, kteří žijí v zahraničí, a oni se dostavili na samotné ukládání kamenů osobně. Byla to moc hezká akce,“ vzpomíná historik Řapek pracující v Centru pro dokumentaci židovských obětí.

„Všechno se domlouvalo s kulturní referentkou a žádné podmínky, jako si klade Podlesí, ze strany města nebyly,“ uvádí historik.

Akci Ukládání Kamenů zmizelých hodnotí kladně i starosta Příbrami Jan Konvalinka. Rádi by v těchto pietních aktivitách pokračovali.

„V podstatě jsme nemuseli nic schvalovat nebo řešit. My jako město jsme instalovali kameny do naší ulice, byla tam jen drobná konzultace s památkovou péčí, protože to bylo v ochranném pásmu kostela. Nepotkalo se to s žádným odporem. Naopak. Byla to hrozně hezká událost a já jsem se těšil, že bude něco podobného i v obci Podlesí,“ popisuje příbramský starosta.

O problémech, které tamní instalaci provázejí, ví. Hovoří o tenzi, zvláštním vakuu či antipatii mezi organizátory, tedy opozičními politiky a vedením obce. Má však i pochopení pro stanovisko obce. „Starostka je tam od toho, aby spravovala obecní majetek, a je na ní a zastupitelstvu, jaké podmínky si stanoví. Jestli chtějí garance, pojištění a podobně, může to být v pořádku,“ domnívá se Jan Konvalinka, přičemž zdůrazní, že jejich radnice takové požadavky neměla.

Dům ve Starém Podlesí číslo 201 vypadá jinak než ve 40. letech. Majitelé dostavěli podkroví, přidali balkon. Teď je to klasický venkovský domek ze 70. let. „Co tu chcete?“ táže se žena ze sousedního domu. Nechce, aby se cokoliv fotografovalo. Zmínka o ukládání Kamenů zmizelých do chodníku ji podráždí.

„Mně je také líto, že byli zavražděni v koncentráku, ale toto nepomůže ani jim, ani nám. Já jsem se o tom se sousedkou bavila a vadí jí, že tam figuruje její barák. Bohužel ještě dneska existují extremistické skupiny…,“ naznačuje zřejmě možné sousedčiny obavy o bezpečnost.

„Blíží se volby, tak se sbírají body, co?“ vyhrkne z okna muž z dotčeného domu č. 201, když se ho snaží redaktor oslovit s dotazy.

Janků i Bukovský spojitost s volbami odmítají. „My jen chceme důstojně uctít památku zavražděných sousedů a jediný, kdo z toho dělá politikum, je vedení obce,“ konstatuje Jaroslava Janků. Pietní akce se tedy uskuteční jinde. Konkrétně v nedalekém Památníku Vojna v Lešeticích. Účast potvrdil izraelský velvyslanec, senátor za Příbramsko, zástupce Středočeského kraje nebo ředitel Institutu Terezínské iniciativy.

Britský velvyslanec v Česku pak poslal omluvný dopis. „Velmi si vážím práce, kterou Vy a Vaši kolegové vykonáváte při uchovávání paměti obětí holokaustu. Tento projekt má mimořádnou historickou i lidskou hodnotu – nejen jako připomínka tragického osudu jednotlivé rodiny, ale také jako výraz širšího závazku nezapomínat na oběti nenávisti a bezpráví,“ napsal Matt Field s dovětkem, že je mu ctí nad akcí převzít záštitu.