Zdravotník Áda z přeboru si už fotbal nezahraje. Smrděl jsem jak mrtvola, líčí

Když už se při fotbalu zadýchával moc, hustili do něj tak dlouho, až se podvolil: „Jestli nemáš doktora, řekni Čtvrtníčkovi. To je hypochondr, určitě má kontakty, někoho ti doporučí.“ A tak se Leoš Noha před osmi lety vydal k obvodnímu lékaři. Zjistili, že mu srdce vynechává, a šupem ho vezli sanitkou do špitálu.

„Jakmile tě felčaři jednou uchvátí, seš v pr…,“ říká v syrovém rozhovoru pro Seznam Zprávy. Jedna z hvězd seriálu Okresní přebor si sváže dlouhé vlasy do culíku a vypráví, jak v mládí miloval Diega Maradonu, co mu šeptal Tomáš Skuhravý a proč se stal nejslavnějším zdravotníkem v českých fotbalových dějinách. V kultovním seriálu měl vadu řeči, dyslalii, místo písmenka R říkal J.

„Dobjej,“ otevře dveře, které drcnou do pěti vypitých lahví plzeňského. Ve starém vinohradském činžáku bez výtahu je to pro něj pořádná fuška, když musí k doktorům. Poslední rok prakticky nevychází ven. Je silný cukrovkář a kvůli gangréně mu amputovali palec na levé noze, ostatní prsty zatím ořezali: „Musím se krotit, nechlastat. Ale pivo si dopřeju, to jsem řekl doktorům rovnou.“

Po bytě těsně pod střechou chodí v huňatých vlněných ponožkách, lehce pokulhává, svaly na nohou ochablé. V kuchyni na stole zaplňuje proutěný košík hromada žlutých kinder vajíček, do kterých mu přítelkyně připravuje léky na každý den: „Ona mi vždycky nakáže, abych všechno sežral, a já už se ani nevzpírám.“ Vedle leží injekce s inzulinem.

Áda Větvička, filmový veterinář a sukničkář, si během Shakespearovských slavností střihne kuráta Nathana v představení Marná lásky snaha a hlavně se těší na mistrovství světa. To si pište, že stráví šest týdnů u televize. Bude ponocovat a kochat se hrou, kterou miluje: „Bohužel, fotbal už si nezahraju.“

Varovali vás doktoři dost?

To jo, vždyť já byl v padesáti skoro mrtvej, klepal jsem na pekelnou bránu. Řekli mi: Žádnej chlast! A já na to: Ale bez piva já být nemůžu. Tak jsme udělali kompromis. Že budu hodnej.

Moc nerozumím, že jste to nechal dojít tak daleko.

Ještě den před prvním doktorem jsem hrál za Real Top Praha a dával góla. Nemohl jsem se pořádně nadechnout, ale konejšil jsem se, že mi ten problém asi pomáhá, abych byl dobrej na place. Nakonec jsem ale poslechl kamarády, Petr Čtvrtníček mi dohodil obvoďačku, ona mi změřila EKG a zděsila se: Voláme rychlou!

Úplně vás vidím, jak si ťukáte na čelo.

Já povídám: Když jsem po svých přišel, po svých i odejdu. Nakonec mi nezbylo, než nasednout do sanitky, která chvilku houkala a najednou jsem byl na kardiochirurgii na Karláku. Do toho mi našli cukrovku a už mě měli v hrsti.

Ale fotbal jste hrál dál.

To jo, jenže s ufiknutým prstem už to nepůjde. S kariérou je amen. Koukej na ty moje kožené mundialky, kolik prachu už na ně napadalo.

Vedle klasických kopaček od Adidasu vám u botníku leží taky černá ortéza.

Aby se mi po venku líp chodilo. Ona to není sranda chytit balanc, palec je při chůzi opíračka. To se mi ti udělalo na prstu kuří oko a už to jelo. Gangréna! Vzali mi palec a další prsty zkrátili, protože začaly hnít taky. Člověče, to byl puch. Já smrděl jako mrtvola. A teď se tu zase furt válím. Znám jen cestu taxíkem do nemocnice a zpátky. Došlapovat na tu ránu nesmím, protože se čeká, jak se to zhojí. Trochu se děsím, jestli se ta potvora ještě rozleze. Kdyby byl Noha bez nohy, znělo by to asi komicky, ale sranda by to nebyla.

Ale nelitujete se.

Sám jsem si to způsobil.

Mohl z vás být fotbalista?

Spíš ne, i když… Ve starších žácích mi po soustředění udělili diplom pro nejuniverzálnějšího hráče. Kromě brány jsem mohl hrát kdekoli a vždycky dobře. Zdaleka nejlíp jsem se cítil v útoku, protože jako záložník musíš víc běhat a jako obránce zase nestřílíš góly. Útočník si oddělá svoje, nechá se od ostatních poplácat za gól a může si zase stoupnout na půlku a líně čekat.

Výstižný popis fotbalového bohéma.

Ale já se celkem snažil, fotbal byl dlouho můj život, v Ústí jsem hrál druhou dorosteneckou ligu. Pak přišly Teplice, jestli bych nechtěl zkusit o krok výš, ale zhouplo se to jinam.

Kam jinam?

Čuchnul jsem ke špuntu a zalíbil se mi renault, jak říkám ženskému klínu. Prostě zavoněly holky a to jde holt nějakej fotbal stranou.

Aha, už chápu.

Já jsem vyučený opravář televizí, což je dneska už neexistující obor, a když jsem začínal vlčet, tak se vším všudy. Dal jsem se k divadlu, dělal osvětlovače, pak začal mít první štěky a fotbal jsem pak nehrál pětadvacet let. Jenom jsem na něj čuměl v bedně.

To vážně?

Až Honza Prušinovský, režisér Okresního přeboru, mě vrátil na hřiště. Když se seriál rozjel do obrátek, začal jsem kopat za Real Top Praha, jezdili jsme se Slavojem Houslice po republice a konečně jsem byl slavnej fotbalista.

Zažil jsem vás na pouťáku u Berounky v Zadní Třebani jako soupeře a kopat jste uměl.

Ono je to snadné, když máš kolem sebe frajery, reprezentanty, kteří ti přihrajou na tkaničku. Prostě přesně tam, kam si přeješ dostat míč. Navíc jsme hájení. Rovnou jsme předem hlásili: Volové, ne abyste hráli naplno a chtěli nám zlámat nohy, my jsme herci. A ti profíci nás drží. Tomáš Ujfaluši, Honza Koller, Dan Pudil, Roman Bednář, David Lafata, Radek Šírl, Marek Matějovský… Panečku, to se hraje samo s takovou VIP podporou. Pochopil jsem, že s takovým servisem i dřevák může vypadat jako fotbalista. Oni totiž ne-ka-zí, povídám ne-ka-zí.

Přitom vy jste byl v Okresním přeboru vyložené kopyto. Jak vám šlo hrát fotbalového nešiku?

Blbě, fakt hodně blbě. Až jsem se u toho zranil. V díle Konvoj jsem měl udělat faul na Jirku Zemánka, basáka z Wohnoutů. Tak jsme se domluvili, že mu jako šlápnu na kotník, on se svalí a rejža bude spoko. Jenže Jirka mě řachnul do levého kolena, které mám dlouhé roky vachrlaté, a mně bylo ouvej. Až jsem si myslel, že mám vazy v řiti.

Do zápasu jste nastoupil v kanadách a upoceném klobouku, takže vás nechali přezout.

Jen jsem plnil, co stálo ve scénáři. Ale že dám z půlky gól bodlem, to tam nebylo. Fakt se mi ta střela povedla, letěla parádně, rovnou do kasy. Jenže nakonec to nikdo neviděl.

Kamery nejely?

Jely, ale Prušinovský mi to chytil. Honza hrál brankáře soupeře a normálně tu merunu chňapnul a vyhodil pryč. Řval jsem na něj: Seš debil? Už jsme ten můj gól dávno mohli mít.

Nechci vám pochlebovat, ale v Okresním přeboru nenajdu roli, která by byla omyl.

Ty bláho, souhlas. Od pjedsedy Luďka Soboty v jeho holínkách, přes gamblera Pavla Kikinčuka, majitele klubu Pavla Nečase až po Davida Novotného a vlezprdelku Ondru Vetchého. Vlastně bych nenašel jediný charakter, který by tam nepasoval.

Ale vy jste nebyl první volba pro zdravotníka, že?

Původně ne. Tu roli měl dostat Pepa Polášek, jen na Nově, která všechno platila, se jim ten nápad nelíbil. Petr Čtvrtníček to odmítl, tak jsem se tam z role hospodského Matějky přesunul já. A byl to totální katapult. Jestli jsem se do té doby branží jenom motal, najednou jsem byl známej ksicht.

Měl jste vyloženě ráčkovat.

Ale nechtěl jsem. Povídám Prušiňákovi: Ty vole, tady ráčkuje kdejakej prezident, vymyslíme jinou vadu řeči. Dostal jsem k přečtení první čtyři díly scénáře, pak jsme jeli autem do Brna a já zkusil místo R říkat J. Čirá impjovizace. Dokonce si vybavuju, že jsem místo Ř měl říkat Š, takže předseda by byl pšedseda. Nerve ti to uši?

Pravda, není to ono. Zato pjedseda zlidověl.

Až mám dojem, že jsem po Komenském a Jungmannovi o něco povýšil češtinu (úsměv). Nespočítám, kolikrát mě lidi zastavili a prosili: Pane Noha, řekněte nám něco jako Áda. Mám naučenou rychlou odpověď: Hele, jdi do pjdele. Jinak v civilu jsem se nikdy nespletl. Udělal jsem stjih a bylo.

Není vám pjotivné, jak se ty žádosti opakují?

Kdo by byl alergický na to, když ho lidi mají rádi? Vadí mi jen ožralové, když se vtírají a hecují, ať si dáme jum. Mám dojem, že Okresní přebor zůstane navždy fenoménem. Podobná klasika, jako byli dřív třeba Chalupáři.

Reprízy nepřekážejí.

Přesně. Nova chtěla ještě natočit další díly, ale my všichni se domluvili, že ne. Leda film a basta.

Režisér Prušinovský nám vyprávěl, že nad herci občas ztrácel kontrolu.

Protože jsme hravá zvířátka. V každé pauze jsme si chtěli kopat. Bohužel, já pořád musel nosit kanady, tak mi to nešlo. A furt jsme se tlemili jak banda puberťáků. Netušili jsme, jak dobrou věc točíme, ale strašně nás to bavilo. Víš, že ten projekt byl rok u ledu? Nova řekla, že je krize, a přemýšlela, že by Přebor prodala HBO. Kdyby to udělala, žádný rozhovor spolu dneska neděláme.

Kdo ví. Lidi by si vás třeba našli.

A třeba taky ne.

Nějaké veselé příhody z natáčení by byly?

Kolik máš času? Asi bych zmínil jednu senzační věc, že Honza Prušinovský úmyslně dával pozdě stopky. Nechával nás, ať si rozjedeme vlastní hlášky, takže největší bomby padaly na konci, kdy jsme se ocitli už mimo scénář a chtěli to dohrávat po svém. Měli jsme výborného šéfa, který uznával, když někdo vypálil lepší fór, než který byl připravený.

Překvapil taky on vás?

Při některých klapkách tam schválně nechal moje R, když jsem se spletl. Prý kvůli lidem, abych je šokoval, že neráčkuju.

Doma máte na stěně vlaječku Dukly Praha, vedle Baníku Ostrava. Komu vlastně fandíte?

Jsem latentní klokan. Bohemka totiž nikomu nevadí. Jinak ten náš ligový zmar nemusím, hltám fotbal z ostrovů. Když se chci pobavit, pustím i Premier League. Před pár lety jsem dokonce měl namluvit pohádky Franka Lamparda a těšil jsem se, jak se s tím frajerem potkám. Když kopal za Chelsea, patřil k mým nejoblíbenějším plejerům. Na škváře by byl schopný udělat skluz a pak zdrhat celý zakrvácený k bráně, aby dal gól. Nebo Steven Gerrard z Liverpoolu. To byli kluci podle mého gusta.

A dneska?

Haaland z Manchesteru City, šílený zvíře. Viděl jsem ho naživo, když jsem byl v Norsku s mojí Léňou na kvalifikaci. Musel jsem se štípnout, stál pět metrů ode mě: Ty vole, Haaland! Obdivuju Kvaraccheliu z Paříže. Ty bláho, Gruzínec a světová hvězda. Má stažené stulpny jako já, balon mu neodskočí. A Kevin De Bruyne, na toho nesmím zapomenout. Nedoceněný fotbalista s geniální myšlenkou.

Hádal bych, že spíš budete inklinovat k flamendrům. Sám jste jedním z nich.

Ale jasně, miluju tyhle týpky. Počínaje Georgem Bestem a Paulem Gascoignem, konče Maradonou. Plakát s Diegem jsem měl jako kluk nad postelí. Já na něj koukal úplně nábožně a chtěl to taky umět.

Co přesně?

Hrát fotbal jako bůh a ještě si užívat. Tihle borci si prostě museli něco kompenzovat, možná jen překonávali vlastní běsy. Kdyby to nedělali, třeba by v pětadvaceti vyhořeli. Nebo to při prvním těžším zranění zabalili. Honza Berger například. Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít někdy v telefonu jeho číslo a budu ho oslovovat Honzíku. To všechno díky Okresnímu přeboru.

Koho tam v adresáři máte dál?

Pavla Nedvěda třeba. Už dvakrát jsem díky němu mohl letět na zápas Juventusu, seděl v čestné lóži a s otevřenou hubou sledoval, jak ho Itálie zbožňuje. Nebo Tomáš Skuhravý. Ten se mi líbil, když mi nalitej šeptal u baru: Leošku, víš, co je nejhorší? Když ti to přestane chodit na konto. A měl recht. Mám to stejně. Nemůžu hrát a prachů je míň. Jednou, dvakrát do roka přijdou tantiémy, tak jsou peníze na dovolenou, ale stejně jsem teď chromák a nikam nemůžu.

Amputovali vám palec u nohy, další prsty ořezali, máte těžkou cukrovku, srdce vám pracuje na 44 procent. Zvolnil jste?

Víš, co mě nejvíc překvapilo? Cholesterol na pohodu, játra zdravá, ledviny v pořádku. Jen to srdce v háji. Původně mi navrhovali transplantaci, stál jsem frontu. Ale jakmile jsem přestal kalit, účinnost srdce se podstatně zvýšila a doktor řekl: S tím už dožijete, pane Noha. Já chlastal Ligu mistrů, nebyl problém vypít litr kořalky denně, zároveň jsem všechno stíhal. Když se mě doktor zeptal, jestli náhodou nemám problém s alkoholem, tak jsem jen zavrtěl hlavou: S alkoholem vůbec, ale bez něj je to horší.

Na cigarety se neptal? Už si zapalujete druhou.

Ve špitále jsem kouřit přestal. Ta moje navíc zakázala všem, aby mi cigára nosili: Běda vám, zabili byste ho. Vydržel jsem tři týdny nehulit, pak další tři měsíce. Jenže při kontrole na kardio mi řekli, že bych přísun nikotinu měl zvážit. Kouřil jsem od patnácti, klidně dvě krabičky denně. Ale krotím se, krotím.

Leoši, patří pivo k fotbalu?

Že váháš. Pivo a vulgarismy. Vzpomínám si na první poznámku, kterou jsem přinesl ze školy. Při fotbale vulgární, úhledně napsala soudružka učitelka. Já neměl ánunk, co to znamená vulgární, ale máma mi nařezala vařečkou. Ta se s tím nepárala. Mimochodem, v Přeboru nás nejdřív nutili mluvit slušně, ale copak u hřiště můžeš, když se rozčilený držíš klandru? Hovno! Styděl bych se, kdybych křičel: Jejda, ty obránče jeden nemilý! Když netrefíš zařízení, tak běž k šípku! Strašně mi chybí, že fotbal nemůžu hrát. Lákají mě, abych na Real Top chodil aspoň jako ksicht, ale zatím ne. Zaprvé bych si musel koupit o dvě čísla menší levou kopačku, ale hlavně by mi cukaly nohy. Jako by feťákovi nasypali před nos čáru koksu a nakázali mu, že se jí nesmí dotknout.

Tak aspoň fandíte u televize?

Vášnivě. Ze srdce přeju českému nároďáku. Vždyť jsem si jako kluk strašně přál, abych jednou nastoupil se lvíčkem na prsou. Když jsem si vybíral první knížku ke čtení, vzal jsem si Můj dres číslo 1, kterou napsal Dušan Hamšík o brankáři Ivo Viktorovi.

Taky jsem na ní vyrůstal.

No jo, a já pak pana Viktora potkal skoro o půl století později při nějakém výročí Dukly Praha. Stojím u mušle a vedle mě nějaký starý pán. Ty vole, Ivo Viktor! Měl jsem cukání udělat při čurání nějakou dětinskou legraci, ale z úcty k legendě jsem zachoval dekorum. O společnou fotku jsem si řekl pak. On mi jen suše oznámil: Jestli hledáte nějakého dědka do branky, se mnou nepočítejte.

Pěkná historka.

A ještě jedna z Ústí, nějakých pětadvacet let zpátky. Šel jsem do Dřeváku, což je taková klasická sídlištní putyka, a zaujal mě vrásčitý dědula u pípy. Odvážně jdu k němu: Vypadáte jako Sváťa Pluskal. A on: Já jsem Sváťa Pluskal. Chápete, vicemistr světa z Chile, který dožíval v důchoďáku v Doběticích. Dali jsme si ruma a bylo nám fajn.