„Jestli chtějí válku, mají ji mít.“ Sněmovně hrozí úplná paralýza

„Jestli chtějí válku, mají ji mít. Nám už skutečně dochází trpělivost. Naši ministři mají zákony, které chtějí prosadit, ale pořád to tu někdo zdržuje,“ shrnuje dění ve Sněmovně šéfka poslanců hnutí ANO Taťána Malá.

„Pokud budou i nadále pokračovat v naschválech, zablokujeme to tu úplně,“ hrozí zase koalici šéf poslanců TOP 09 Jan Jakob v kuloárech.

Když pak přijde na možný smír, z obou stran Sněmovny zaznívá, že s „ústupky mají začít oni“. Oba tábory si totiž vyčítají dávné křivdy, během schůzí se častují urážkami a používají taktiky politického boje, které samy dříve odmítaly.

„Nám vadí, že se s námi nebaví o zákonech, které jsou důležité,“ přibližuje například šéfka poslanců hnutí STAN Michaela Šebelová. Na mysli má prý změnu financování veřejnoprávních médií nebo novelu stavebního zákona. „Proto se pak o těch věcech chceme pobavit na plénu,“ říká směrem k výstupům u pultíku.

Koalice si zase stěžuje na hodinové obstrukce. Malá navíc připomíná, že opozice plánovala být konstruktivní. „Oni přece slibovali, že nebudou Sněmovnu blokovat. A vidíte, jak to jde,“ popisuje s dovětkem, že když dříve obstruovali oni, bylo to v pořádku. „My jsme přeci nic podobného jako oni neslibovali,“ říká.

Bylo to ale hnutí ANO, které po volbách v roce 2021 mluvilo o konstruktivním přístupu v opozici. „Budeme opozice konstruktivní, nebudeme na všechno a priori říkat ne,“ prohlásil tehdy dnešní premiér a předseda ANO Andrej Babiš.

Zpětně ale díky statistikám Poslanecké sněmovny víme, že právě v minulém volební období strávili poslanci jednáním nejvíce času – celkem 2244 hodin. A zhruba čtvrtinu jim zabrala debata o programu, tedy obstrukce.

Za připomínku také stojí, že dnešní koaliční poslanci byli na své počínání v opozici hrdí a obstrukce hájili. „Šest hodin a sedm minut. Přesně tak dlouho jsem dnes mluvil ve Sněmovně,“ chlubil se třeba Babiš.

„Obstrukce jsou legitimním nástrojem opozice, který máme, když nám nic jiného nezbývá a když máme ze stran vládní koalice ultimáta a chybí jakékoliv dohody a respekt,“ obhajoval ještě před pár lety Radek Vondráček (ANO) zdržování Sněmovny. Jen pro připomenutí: jeden jednací den vyjde státní kasu na 4 miliony.

Šéf hnutí SPD Tomio Okamura zase před dvěma lety pokořil rekord, když řečnil jedenáct hodin v kuse bez pauzy, za což mu tehdy tleskali i jeho voliči. Žádný z opozičních předsedů zatím několikahodinový proslov v rámci obstrukcí nezvolil. I tak se ale nejen rozpravy o programu, ale i samotná projednávání jednotlivých bodů protahují.

„Rozdíl je v tom, že opozičních stran je pět, to znamená více přednostních práv. A my zase máme právo se vyjádřit. Všechna přednostní práva se ale kolikrát vejdou do času, který blokovali jenom dva předsedové. Na rozdíl od nich naši opoziční mluví maximálně hodinu,“ popisuje Šebelová.

Obstruování Sněmovny do jisté míry vyplývá z „děr“ jednacího řádu Sněmovny. Oba tábory proto usilují o jeho změnu. Na parametrech se sice shodují, právě projednávání změn v druhém čtení ale minulé úterý vyvolalo konflikt vleklý několik dní.

Poslanci totiž zabrali pouhou debatou o programu šest a půl hodiny a až poté se dostali k prvnímu bodu schůze. Změna jednacího řádu byla v pořadí až třetí, Sněmovna tak jednala i pozdě večer.

Malá v návaznosti na průtahy opozici vzkázala, ať si „zatleská“. A neváhala pohrozit tím, že má v záloze pozměňovací návrhy, které „zefektivní“ fungování Sněmovny. Samotné průtahy schvalování programu pak vnímala jako porušení dohod, které ji rozhořčilo.

„Na grémiu se něco slíbí a oni za dvěma rohy už přemýšlí, jak dohodu porušit. Jestli to takhle půjde dál, můžeme klidně zrušit grémia,“ říká Malá. Hrozí také omezováním řečnické doby.

„Já jsem jim ustoupila, dostali, co chtěli, ale vydírat se nenechám. A řekla jsem jasně, že za každý den, co budou obstruovat změnu jednacího řádu, seškrtám dobu řečnění na půlku. A pak na půlku půlky,“ hrozí šéfka poslanců Malá.

Opozičníci ale odmítají, že by došlo k nějakému porušení dohody. „Pokud vím, tak to prošlo. A to, že byla delší debata před tím? My přece máme právo vyjádřit se k programu,“ reaguje na rozhořčení koalice Šebelová.

Vládní poslanci si ale hned druhý den našli způsob, jak opozici zdržování vrátit. A to tím, že nepodpořili kandidátku hnutí STAN Barboru Urbanovou na post místopředsedkyně dolní komory. Místo v čele Sněmovny – „vyhrazené pro Starosty“, jak sami říkají členové hnutí ANO – tak zůstává i po několika měsících neobsazené.

Stejně tak i post šéfa stálé komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů. O ten usiluje občanský demokrat Pavel Žáček, vládní poslanci ho ale nepodpořili. Do správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny pak nezvolili ani bývalého ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09) nebo poslankyni ODS Zdenku Němečkovou Crkvenjaš.

„Já se je celou dobu snažím upozorňovat, že čím víc zhoršíme vztahy opozice a koalice – které nejsou vždy přátelské, ale mohou být minimálně respektující –, tím víc se to promítne do příštího období. Pokaždé je to jenom o kousek horší,“ sdělil Marek Benda redakci s tím, že se může současné vládě její mocenský přístup vymstít. „Budeme si to pamatovat,“ dodává.

Šéf poslanců SPD Radim Fiala pak v reakci na dění ve Sněmovně dodal, že „druhé kolo volby ve finále ani být nemusí“. Koalice se ale nakonec s opozicí domluvila, že nejenom k volbě Urbanové dojde v pátek dopoledne.

Ministr pro sport a šéf poslanců Motoristů Boris Šťastný nicméně redakci popsal, že koalice už ztrácí nervy. „Věčné žvanění o ničem, neefektivita, nepohoda a nespaní nikoho nebaví,“ shrnul atmosféru.

Od úterý nicméně došlo k mírnému zlepšení. „Tento týden jsme začali nějakým možná novým způsobem, uvidíme, jak to poběží,“ říká Benda v narážce na to, že Sněmovna zatím nemusela prodlužovat jednání a nedocházelo ani k výrazným obstrukcím.

Ty ale podle opozice nakonec přijdou. A budou to „ty skutečné, které koalice ještě neviděla“. Nastat mají v momentě, kdy vláda bude chtít protlačit převedení financování veřejnoprávních médií pod rozpočet.

Na otázku, jaké „páky“ může ještě opozice využít, odpovídá Šebelová slovy: „Nevšimla jsem si, že bychom třeba vyslali úplně všechny naše poslance s návrhem na změnu programu.“

Že má opozice ještě „nabito“, si myslí i Benda. Zmiňuje třeba, že na rozdíl od bývalé opozice ještě nikdo nevyvolal například mimořádnou schůzi s cílem odvolat šéfa Sněmovny. „Nemůžeme si ale přece vypálit všechny náboje během prvního půl roku,“ směje se.