Článek
Na jednoduchou otázku, jak se vám tu žije, odpovídají obyvatelé západočeského Tachova víceméně shodně: dobře. Pak ovšem vždy následuje věta začínající na ale. Ale je tu až moc cizinců. Ale je tady slyšet jenom ukrajinština. Ale Ukrajinci mají přednost. Ale Ukrajinci tu dělají nepořádek. Animozita vůči agenturním pracovníkům z ciziny by se dala ve městě krájet a bude významným tématem komunálních voleb.
Reportéři Seznam Zpráv se před komunálními volbami vydávají do různých měst a obcí a hovoří s lidmi, jak se jim žije, co mají doma rádi, co by naopak chtěli zlepšit i co je vyloženě štve. S těmito poznatky pak konfrontují starosty a vedení měst a obcí.
„Máme hezké náměstí, hodně obchodů, polikliniku, ale všude jsou ubytovny pro cizince. Tenhle barák na rohu, tamhleten pod náměstím, vedle celý ten panelák a jsou i u nás na sídlišti,“ šermuje prstem před obchodním centrem Kaskády devětašedesátiletá Hana Křemenová. Bývalá šička se v Tachově narodila a prý tu i spočine.
Ta samá odpověď zaznívá od čtyřiašedesátiletého Dušana Gaži, který se živí úklidem v pekárně. „Dobře, staví se tu, opravuje, konečně se s městem daří něco dělat, ale člověk přijde do obchodu a slyší jen ukrajinštinu,“ stěžuje si bývalý voják, který do Tachova narukoval v roce 1981 a stále bydlí v bývalých kasárnách pro průzkumáky.
Do třetice František Juščík. U bývalých kasáren prodává nápoje a v Tachově žije větší část svého života. „Jsem spokojený, jsou tu pěkné cyklostezky, krásná příroda, ale naproti je ubytovna, takže ten nepořádek mám na denním pořádku,“ odpovídá na otázku, jak se mu v západočeském městě kousek od německých hranic žije.
Důležitý je kontext
Západočeský Tachov drží tři republiková NEJ. Žije tu nejvíc cizinců na počet obyvatel (uvádí se až 40 procent), je tu registrováno nejvíc pracovních agentur na počet obyvatel (uvádí se přes tisíc) a město má nejméně vysokoškolsky vzdělaných lidí na počet obyvatel (uvádí se méně než devět procent). Důvodem jsou průmyslové zóny kolem města, v nichž továrny využívají výhradně levnou, nekvalifikovanou pracovní sílu, která vyrábí převážně interiérové komponenty pro automobilový průmysl. Zaměstnávají kolem deseti tisíc lidí. Hlavně cizinců.
„Ano, to číslo je brutální. Z 90 procent se jedná o Ukrajince, ale máme tu i exotické pracovníky třeba z Kolumbie, Filipín, Mongolska, Indie nebo Keni,“ vysvětluje starosta Tachova Petr Vrána (Volím Tachov).
Projekt Seznam Zpráv ke komunálním volbám 2026 Tady žijeme mapuje, jak města a obce skutečně fungují – od Prahy, Brna či Ostravy až po malé vesnice. Přináší reportáže, analýzy i konfrontace s politiky a ukazuje rozdíl mezi předvolebními sliby a realitou každodenního života.
„My jako město na tom navíc dost tratíme, protože ta největší průmyslová zóna Nová Hospoda je v katastru Boru, tedy nám z ní neplynou žádné daňové příjmy. Naopak ohromné množství lidí, kteří hledají bydlení, se pochopitelně poohlíží po městě s kompletní nabídkou služeb a to je Tachov,“ uvádí starosta.
„Češi by měli být na prvním místě“
„Nejvíc mi vadí, že Ukrajinci mají přednost před Čechy,“ stěžuje si čtyřiapadesátiletá Martina, která v OC Kaskáda provozuje trafiku. A uvádí příklad. V zimě si musela hledat novou obvodní lékařku a zubařku, protože jedna zemřela a druhá se z města odstěhovala.
„Když jsem se ptala jiných doktorek, tak mi řekly, ať se nezlobím, ale že mají plné stavy, přitom v čekárně bylo šest Ukrajinců. Zubaře mi nabídli až v Plzni, k obvoďákovi jezdím do Plané. Ukrajince vezmou vždycky, to mě na tom štve nejvíc. Češi by měli být na prvním místě,“ míní Martina
Manželé Petr a Marie Žilincovi provozují ve stejném obchodním centru zverimex. Také museli před časem hledat obvodní doktorku pro své rodiče. Oni však za daný stav neviní cizince, ale vnímají to jako celorepublikový problém.
„Pro náš krám jsou Ukrajinci dobře. Máme větší obraty. Kdyby tu nebyli, tak bychom měli o třetinu menší tržby,“ říká Petr.
„Já s nimi ani osobně žádnou špatnou zkušenost nemám. Jasně že od slyšení vím, že cizinci se mezi sebou v hospodě pobili nebo že jsou hluční a tak, ale jako větší problém vnímám ten nedostatek doktorů,“ přidává Marie, která zrovna obsluhuje ukrajinskou zákaznici.
Příliš drahé bydlení
Na další zdroj napětí ve městě poukazuje zmíněný František Juščík, prodejce nápojů. Aktuálně ho zlobí vysoké ceny nemovitostí a nájmů. Pracovní agentury podle něj vykupují prý cokoliv, aby to následně pronajímali agenturním zaměstnancům.
„Normální člověk nemá šanci si tu za rozumnou cenu koupit byt. Třeba 3+1 na sídlišti Rapotín stojí čtyři miliony korun. To je hrozně moc. Můj mladý by si rád nad sídlištěm koupil bytovku se zahrádkou, ale pět milionů? To je nesmysl,“ rozhazuje František rukama.
Přitom panelákové sídliště Rapotín s výhledem na město není žádná luxusní adresa. Naopak, spíš zašlá sláva. Některé paneláky nemají zateplení, okolí je staré a zanedbané. U nefunkčního obchodního centra venčí psa skladnice Olina. Po 11 letech života v Plzni se s přítelem vrátila do rodného Tachova. S vidinou kvalitnějšího a levnějšího bydlení.
„Stěhovali jsme se sem v domnění, že tu nebude tolik cizinců jako v Plzni, ale je to dokonce horší. Tady na sídlišti je to samý Ukrajinec. A ty ceny? V Plzni bychom sehnali nájem za 1+1 do deseti tisíc, tady ho máme za 15 tisíc. My už fakt nejsme český stát,“ ulevuje si Olina od plic. „A taky nemůžu sehnat práci, protože dávají přednost Ukrajincům. Je mi přes padesát a rovnou mi říkají, že nemám šanci,“ lamentuje.
Město, které trápí soužití s cizinci.
Naši konverzaci zaslechne dvaašedesátiletý Pavel a přitakavá. „U nás v bytovce všechno skoupí a hned pronajmou Ukrajincům, kterým to pak strhávají z platu. Chovají se tu jako doma, ale neuvědomují si, že jsou v cizím státě,“ nechá i on promlouvat svůj hněv vůči sousedům.
Jsou tu dobří lidé, říkají Ukrajinky
Stejné sídliště, o půl hodiny později. Trojice Ukrajinek se vrací z práce domů. Osmačtyřicetiletá Anna a její pětadvacetiletá dcera Natálie pocházejí z Kosťantynivky na Donbase. V Česku dostaly azyl po vypuknutí plnohodnotné války. Jejich rodný dům, ostatně jako celé město, zničili ruští okupanti. Devatenáctiletá Saša pochází z Poltavy. Slečny pracují v pizzerii na náměstí, máma je pradlena.
„Žije se nám tu hezky. Jsme spokojené. Bydlíme v paneláku. Máme rádi Česko. Jsou tu dobří lidé, krásná příroda, dobré potraviny,“ hovoří slečny velmi dobrou češtinou. „Práce je, peníze jsou, jen domov není, manžel není, protože bojuje na Ukrajině,“ dodává Anna česko-rusky. A co minusy na životě v Tachově? Nastane ticho. „Žádné,“ odpoví trojice a kroutí hlavou. Co nedostatek doktorů? „Doktory nemáme. Ani nevíme, jak to tu funguje. Neptaly jsme se, naštěstí jsme nebyly nemocné. Ale zdravotní pojištění si platíme,“ zdůrazňují.
Podobně hovoří i Ukrajinka Olena, která před válkou žila ve městě Vinnycja. Za Tachovem pracuje v továrně na výrobu plastových dílů do aut.
„Žije se mi tu dobře. Nic mi nechybí. Jsem tu spokojená. Chodím do práce a nic víc nepotřebuju. Je tu hodně obchodů, je tu poliklinika, všechno máme. Bezpečnost v pořádku,“ shrnuje. A prý se tu cítí tak trochu jako doma.
„U nás ve firmě je 200 lidí, ale jen 20 Čechů. Většina je z Ukrajiny. Před dvěma měsíci ale přijeli pracovníci z Kolumbie a Filipín,“ zmiňuje tak trochu exotické spolupracovníky.
„Zavírají se do komunit a dělají nepořádek“
Kdo chce, může v místním bazénu potkat sportovní legendu, nevidomého paralympionika v plavání Davida Kratochvíla. Několikanásobný mistr světa a držitel tří olympijských medailí vychvaluje množství sportovního vyžití v Tachově. Trochu si posteskne, že by v centru města mohlo být víc nočního života pro mladé, ale i on nakonec zmíní to ale. Totiž neúnosné množství Ukrajinců.
„Nepřijde mi, že je tu bezpečno. Je tu hodně cizinců a je to špatně. Zavírají se do svých komunit a dělají nepořádek,“ říká. Osobní negativní zkušenost ale nemá. Pohybuje se jen mezi sportem a školou, tedy tachovským gymnáziem. To jeho otec a trenér v jedné osobě volí drsnější slova.
„Já jezdím se sanitou, takže Ukrajince furt někam vozím. Furt se tu řežou, chlastají, perou, ohrožují naše lidi a ti pak mají strach někam chodit ven. Všechno se točí kolem nich,“ nebere si servítky pan Kratochvíl.
Kdo vás obslouží? Ukrajinka
Starosta Tachova Petr Vrána si prý uvědomuje averzi Čechů vůči agenturním pracovníkům ve městě. Hovoří však o rozdílu mezi pocitovým vnímáním bezpečí a reálným stavem. „Pravda je, že registrujeme více přestupků, jako je třeba rušení nočního klidu, konzumace alkoholu na místech, kde je zakázaný, nebo v dopravě, ale kriminalita cizinců jako taková u nás za čtyři roky, co jsem ve funkci, nestoupá,“ uvádí fakta Vrána.
Za palčivý problém označuje nedostatek lékařů ve městě a slibuje nápravu. „Máme tu dvě mladé pediatričky, které jsou těsně před složením druhé atestace. Na podzim by měl přijít praktik a město navíc schválilo finanční pobídku pro lékaře, která zahrnuje až jeden a půl milionu korun na kompletní vybavení ordinace, bydlení a třeba předškolní vzdělávání pro jejich děti,“ vyjmenovává starosta Vrána. A cizinci?
„Nesmíme zapomínat na to, že ti všichni cizinci tady pracují, odvádějí daně, otevírají si živnosti, a když u nás jde žena na nehty, k holiči nebo si chce nechat opravit oděv, tak z 90 procent je to Ukrajinka, kdo ji obslouží,“ upozorňuje.
