Článek
V polovině června začal platit celounijní migrační a azylový pakt. Bylo to dlouhé a úmorné vyjednávání, ale nakonec se našla shoda přijatelná pro celou sedmadvacítku. Strašák faktického zhroucení migračního a azylového systému během krize kolem roku 2015 byl stále natolik varovný, že se státy raději domluvily.
V paktu je prakticky vše, co Česko od migrační krize požadovalo - lépe zajištěné vnější hranice s důkladnými kontrolami nelegálních migrantů; přísnější azylová řízení s kratšími lhůtami; opět funkční a vymahatelné celounijní normy.
A co je důležité pro Česko a další středoevropské státy, které mají dosud pachuť v ústech z někdejšího na sílu protlačeného povinného kvótního přijímání uprchlíků: Není nutné přijímat migranty. Je možné se na jejich zajištění v jiných státech podílet finančně či jinak. A ani to se Česka zatím netýká, protože je tu spousta uprchlíků z Ukrajiny.
Takže jsou české národní cíle v reformě unijní migrační politiky více méně splněny? Pokud chcete faktickou odpověď, musíme říct ano. Pokud chcete odpověď, která vám přinese procenta voličských preferencí, musíte říct ne. Respektive křičet „ne!“, co vám síly stačí, jinak byste také mohli zmizet z mapy české vrcholné politiky.
Naši furianti
Premiér Andrej Babiš (ANO) se svědomitě připravoval na návrat do Strakovy akademie a spolu se svým týmem si přinesl ještě z opozičních lavic několik podrobně připravených změn od stavebního zákona po změny tuzemské byrokracie. Ale dobře věděl, co musí být výstupem jeho vlády z prvního zasedání: Jednoznačné NE migračnímu paktu a jednoznačné NE Green Dealu.
Jakmile však první vláda skončila, příslušní ministři vnitra a životního prostředí se vypravili na své úřady unijní migrační i zelená pravidla naplňovat, protože tato deklarace na jejich platnosti vůbec nic nezměnila.
Pokud by Babiš opravdu chtěl něco s unijními pravidly změnit, musel by je znovu vyjednat na evropské úrovni. Ale to on nechce, ve skutečnosti je s nimi spokojen, migrační pakt považuje za funkční a u Green Dealu se dokonce může právem považovat za jeho otce, když jej v roce 2019 slavně s ostatními unijními lídry odstartoval.
Související
Současná opozice se nyní právem pouští do Babiše za toto pokrytectví: Unijní migrační pravidla naplňujeme, ale zároveň jsme jejich hlasitými verbálními odpůrci. Tak pro pořádek je třeba se pustit trochu i do pokrytectví opozice.
Ta ještě ve vládních křeslech finále paktu dojednávala. A dlouho jsme byli vzorní podporovatelé unijního konsenzu mezi požadavky jižanských států na povinnou solidaritu a požadavky středoevropských států, které jakoukoliv povinnou solidaritu odmítaly.
Jenže pak se vláda Petra Fialy (ODS) lekla. A ač jsme během českého předsednictví EU mocně migrační dohodu tlačili, nakonec jsme výslednou podobu nepodpořili. Oficiální výmluva Fialovy vlády spočívala v tom, že prý europoslanci ve výsledném dokumentu udělali pár změn. Ty byly ovšem zcela minoritní a pravý důvod byl ryze marketingový: Nikdy si nenech v české politice nasadit psí hlavu vítače migrantů.
Za vše mohou Ukrajinci
Pokud nyní opozice správně kritizuje Babiše za pokrytectví, tak ať to tedy vezme nejprve od sebe. Oba dva poslední kabinety mají stejnou politiku - ostatní ať schválí funkční migrační pravidla, která zajistí větší bezpečnost Česka, abychom my pak na závěr mohli být furiantsky proti.
Že to s rozdmýcháváním nenávisti vůči migrantům bude v příštích letech spíše horší než lepší, ač platí unijní přísnější pravidla, to je celkem zjevné. Nejvíce varující nejsou ani tak extrémisté jako Tomio Okamura či Jindřich Rajchl. U nich radikalita nepřekvapí, je to jejich hlavní politický kapitál.
Pokud se ale iracionální nesnášenlivosti podřizuje i mainstream, pak je to problém. A necitujme stále dokola premiéra, který se z euroliberála, jenž za migrační krize chtěl přijímat tisíce Syřanů, přerodil v ostrého národovce.
Hodně smutné je například aktuální video ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce, který s vážnou tváří informuje o alarmujícím nárůstu trestné činnosti Ukrajinců. Zatímco v roce 2022 jich ve vězení sedělo 226, letos jich už je 496, a proto je podle Tejce třeba přitvrdit.
To je dost šílená manipulace. Pokud už neodolá a dívá se do věznic dle národnosti, tak by se měl nějak vypořádat se Slováky, kterých ve věznicích sedí nejvíc (snad to neudělá). A hlavně: Tejc schválně srovnává rok 2022, do kterého zde pobývalo asi 200 tisíc Ukrajinců, se současností, kdy je jich 600 tisíc.
Máme tu dvě reality
V poměru k takovému nárůstu je jejich podíl na trestné činnosti minimální. Naopak se Ukrajinci velmi dobře integrují na trhu práce a třeba Praha se bez nich už ani neobejde. A kdo ví, kdo Tejcovi při natáčení videa stál za kamerou – jen v hlavním městě pracuje na 300 tisíc Ukrajinců.
Máte tedy dvě reality. Ta první je založena na faktech: Pro Česko je dobře, že platí celounijní dohoda, která přitvrdila a naplňuje dlouhodobé české požadavky. Přijetí takové dohody je nepochybně v zájmu bezpečnosti země.
A pak je tu politická realita: Obě dvě hlavní síly české politiky se bojí k migračnímu paktu přihlásit a snaží se intuitivní strach z cizinců rozdmýchat do nenávisti, na které se dá dosurfovat k pár procentům voličské přízně navíc.
V jaké z těchto realit chceme žít?
