Článek
Vicepremiér a šéf Motoristů sobě Macinka se na folklorní festival ve Strážnici nejel omluvit za výroky svého stranického kolegy, ministra Oto Klempíře. Nejel se omluvit za devastační kulturní politiku Motoristů. Jel tam ukáznit, zpacifikovat, normalizovat publikum.
Strážnice je prý nyní politickým festivalem, ale zpolitizoval jej Macinka, nikdo jiný. Ale přesně to chtěl. To je součást motoristické strategie, jak zadusit jakýkoli veřejný svobodný projev, se kterým stoupenci strany nesouhlasí.
Tato strategie odpovídá okleštěné formě demokracie, jejímž jediným aspektem je, že 51 je vždy víc než 49. Macinkova zploštěná, jednorozměrná vize chápe politiku prostě jen jako vítězství.
Ještě že máme ministra Borise Šťastného, který vše řekne pěkně naplno: Pískáte na vládní činitele? Sebereme vám dotace. A Oto Klempíř dodává: „Jak se říká, koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“ Dotační politika Motoristů ve své nahotě.
Toto je politizace každé části, každého aspektu společnosti, kde se objevují státní peníze: Od koho mají peníze školy? Od koho mají peníze divadla? Od koho mají peníze výzkumné ústavy? Od koho mají peníze galerie? Od koho mají výplaty státní úředníci? Od koho mají důchody penzisté?
Od státu, to jest – podle Motoristů – od vlády, takže od nich. Jak říkají Boris Šťastný a Oto Klempíř, kdo dostává státní peníze, má držet hubu a krok. Když někdo nebude zticha, Motoristé mu ty peníze seberou a je to.
Motoristický přístup k celé záležitosti odhaluje, že jejich snahou je politizace každé části veřejného prostoru, ve kterém se objevují státní peníze. A vicepremiér Petr Macinka se jen snaží dosáhnout cíle, kdy by mohl říct: „Stát jsem já.“
Dává to skvělý smysl ve snaze vše znormalizovat
Folklorní festival ve Strážnici je skvělým příkladem. Posluchači vypískali ministra kultury, který kulturu ničí a cenzuruje. Ten je obratem označil za opilé a sprosté burany. (Poznámka na okraj: Nejsem návštěvník folklorních akcí, ale pořád se musím vracet k tomu, jak někoho mohlo napadnout propojit publikum ve Strážnici s opilými burany…) Posluchače následně přijel znormalizovat jeho stranický nadřízený, kterého vypískali také. Strážnice tak byla označena za politický festival, ačkoli ten, kdo jej zpolitizoval, byl Petr Macinka.
Macinkova provokace dává skvělý smysl v rámci motoristické snahy znormalizovat, respektive u této strany spíše zglajchšaltovat českou veřejnost. Až příště přijede vládní politik kamkoli na akci podpořenou ze státních peněz, diváci budou stát před dilematem, zda projevit svobodně svůj názor a oblíbený festival, galerii či pořad ohrozit, nebo poslušně a zglajchšaltovaně držet hubu a poslouchat vládní politiky.
Ve stejné situaci se ocitají školy či vědecké instituce, Motoristé staví všechny příjemce státních peněz před stejné dilema. A to je, pokud svobodně projevíte svůj názor, přijdete o peníze; pokud budete zticha a pěkně nás – Motoristy – budete poslouchat, bude všechno v pořádku. Jestli se to podaří, závisí jen na tom, zda veřejnost na jejich vydírání přistoupí, nebo se nebude bát svobodně vyjádřit svůj názor.
