Vztek mezi troskami. Ve Venezuele po tragédii nadávají na vládu i Trumpa

Přijíždějí s lopatami či krumpáči nebo do aut a na své motocykly nakládají vodu a potraviny.

Tisíce Venezuelanů se pokoušejí točitými serpentinami sjet z Caracasu k pobřeží, kde se nacházejí zničená města státu La Guaira, aby tam pomáhali zachraňovat krajany pohřbené pod sutinami stovek domů.

Problém je ale v tom, že úřady cestu zatarasily. Živelná pomoc podle nich pouze komplikuje záchranné práce profesionálních týmů. Prohlášení, která zaznívají z prezidentského paláce Miraflores od socialistické vůdkyně Delcy Rodríguezové, jsou ale na ulici přijímána s frustrací a zlobou.

„Nechali lidi na holičkách, vůbec jim nepomáhají. Je to na nás, na komunitě. My jsme poslední spása a ta ku**a v paláci nám v tom brání,“ svěřuje se Seznam Zprávám s notnou dávkou emocí a vulgarit Víctor, který se v neděli vydal na své motorce směrem k La Guaiře.

Nedojel. Vojáci a gardisté ho donutili se otočit, a on se tak musel s „hořkostí v srdci“ vrátit domů.

Následky zemětřesení, které zasáhlo Caracas a La Guairu, stejně jako další státy na severu země, jsou pro Delcy Rodríguezovou velkým testem. V důsledku otřesů zemřelo přes 1500 lidí a bilance narůstá.

Rodríguezová převzala po svém mentorovi Nicolási Madurovi, jehož v lednu přímo v hlavním městě zatklo americké komando. Donald Trump ale viceprezidentku v zájmu zachování stability nechal u moci a od té doby si spolupráci s ní nemůže vynachválit.

Po necelých šesti měsících se američtí vojáci do Venezuely vrátili. Ne jako hrozivá vojenská síla, ale jako součást humanitární mise. Přesto ani oni nejsou podle svědectví v ulicích moc vidět.

„Je jich málo, ale aspoň jsou na rozdíl od vlády Delcy kompetentní a spravili třeba část letiště,“ říká mi evidentně rozrušená obyvatelka caracaské čtvrti Las Mercedes Gloria Palaciosová, kterou okolí zná pod přezdívkou Nena.

Bílý dům uvedl, že do Venezuely vyslal „robustní humanitární pomoc“.

Nena se považuje za „megazolánu“, tedy venezuelskou příznivkyni hnutí MAGA, v poslední době ale v Donalda Trumpa ztrácí víru. „Tvrdí, že nám poslal 150 milionů dolarů, kolik si už od nás ale sám vzal za prodej naší ropy? Desítky miliard, stovky!“ zlobí se.

„Je to špinavá krysa,“ nebere si servítky profesor antropologie Carlos Molina z Ústřední univerzity Venezuela (UCV). Reaguje tak na prohlášení, které americký prezident směrem k Venezuele vyslal.

„Kromě toho, co se stalo včera v noci, (…) bylo to velké zemětřesení, které strhlo budovy, ale vyjma toho je to zase šťastná země. Lidé tančí v ulicích,“ pronesl Trump minulý čtvrtek, pouhý den po otřesech. Zopakoval, že vláda Delcy Rodríguezové s ním skvěle spolupracuje, což oběma zemím přináší spoustu peněz. „Ve Venezuele nikdy tolik nevydělávali.“

Molina Trumpova slova označil za bezostyšně lživá. Postrádají podle něj jakoukoliv empatii a sounáležitost s utrpením a bolestí Venezuelanů.

Vášnivá kritika přišla i ze Spojených států, kde žije obrovská venezuelská diaspora a kde mnozí republikánského prezidenta podporují.

„Nemůžeme akceptovat taková prohlášení,“ rozhořčil se Ricardo Sánchez Silva, moderátor podcastu Ricardo Lo Dice, podle něhož si diktatura Delcy Rodríguezové stejně jako Trump „zahrávají s bolestí a utrpením“ Venezuelanů.

Z tragédie se podle mnohých stává politikaření. Frances Roblesová z listu The New York Times se s experty zamýšlí nad rozhodnutím socialistického režimu zpřísnit kontrolu nad pomocí, jako je například výše uvedená zábrana mezi Caracasem a La Guairou.

„Rodríguezová podle nich (odborníků) sází na to, že mezinárodní krizové řízení může zamaskovat vnitřní rozklad státu a zajistí si tak mocenské postavení,“ píše Roblesová s tím, že se prozatímní prezidentka přitom snaží potlačit jakýkoli vklad opozice.

Podle novinářky se vládní strategie, jak opozici z humanitárních snah vyšachovat, ukazuje například na nově zbudovaných „dárcovských centrech“, kam mohou lidé nosit peníze, léky, oblečení, vodu či základní potraviny. Socialisté ale za zřízení těchto center chtějí brát veškerou zásluhu a uznání.

Na jednom virálním videu policista dobrovolníkům říká, kde socialisté tento sběr darů povolili. Ta, která zřídila opozice, nemohou používat nápis „Dárcovské centrum“. K tomu má pravomoci pouze a jen vláda, píší NYT.

Z politických her je ale obviňována i venezuelská opozice. Vůdkyně a laureátka Nobelovy ceny míru María Corina Machadová údajně na Trumpa a jeho lidi tlačila, aby jí hned umožnili (a povolili) návrat do Venezuely. Podle agentury Reuters do takové míry, že to státní úředníky „deptalo“.

Má se za to, že Trump zatím v Machadové vidí „destabilizační“ faktor. Jinými slovy: Pro její návrat podle něj ještě nejsou vhodné podmínky.

„Podporujeme její návrat do Venezuely, ale musí to být 24 hodin po masivní humanitární katastrofě, kdy počet obětí stále roste?“ uvedl pro agenturu Reuters nejmenovaný úředník Bílého domu konsternovaný naléháním Machadové v tak citlivé době.

Machadová tak zatím zůstává v zahraničí a utrpení Venezuelanů může sledovat jen z dálky. „Je to pro ni určitě těžké a není to dobrá image. Zatímco lidé se tady rukama hrabou v troskách, aby zachránili své blízké, přátele a sousedy, ona, jejich vůdkyně, je někde v bezpečí a pohodlí ciziny,“ říká profesor Carlos Molina.

V neděli se jel podívat na svou zemědělskou usedlost v oblasti Galipán na hřebenech pohoří Ávila, které odděluje Caracas od La Guairy. Ze svého pozemku vidí tamní město Macuto a vlevo v dáli mezinárodní letiště Maiquetía.

„Naprostá zkáza. Jako by tamní města někdo kobercově bombardoval,“ popisuje pohled, který se mu hluboko pod ním naskytl.

Podle posledních údajů zemětřesení ve Venezuele dosud nepřežilo téměř 1500 lidí. Pod troskami má být ale odhadem téměř 70 tisíc osob. Jejich šance na přežití je s každou hodinou menší. Podle expertů se pod sutinami dá přežít nanejvýš 72 hodin.

Mnozí přesto věří v zázrak a v pevnou solidaritu, která mezi Venezuelany podle celé řady svědectví panuje.