Článek
Když se ho zeptáte na jeho největší zážitky ze šampionátu, odpoví bez váhání: „Tequila!“
Aby nedošlo k mýlce: natáčení ve městě Tequila. Oblíbené místo turistů z celého světa leží zhruba 60 kilometrů od Guadalajary, kde český tým načal cestu mistrovstvím světa porážkou 1:2 s Jižní Koreou. „Tequila je městečko jako z filmu. Pravé Mexiko v dobrém slova smyslu. Nádherně barevné, takže pro televizi ideální,“ spokojeně vypráví reportér a jedna z hlavních tváří Novy pro letošní šampionát.
Vojtěch Tichava tam poznal, jakou sílu má fotbal. „Místní byli neuvěřitelně pohostinní: Dejte si cokoliv, všechno je na účet podniku. Vepřové koleno přelité příjemnou omáčkou, guacamole a samozřejmě tequila, která hezky zahřála,“ popisuje. „Ačkoliv to paradoxně vůbec nesouviselo s fotbalem, byl to pro mě highlight celé zastávky v Guadalajaře. I pracovně to vyšlo, z výletu do Tequily jsme udělali několik reportáží.“
Do Mexika se ještě jednou vrátil – na zápas Česka s domácím týmem v Mexico City. „Zamiloval jsem si mexické jídlo a energie místních lidí je mi hodně blízká. Podobnou atmosféru jsem zažil třeba na Jamajce nebo v Kolumbii,“ přirovnává Tichava.
Jeho mexický jídelníček byl poněkud jednotvárný: tacos k snídani, tacos k obědu, tacos k večeři. „A jednou za těch šest dnů jsme to s kolegy proložili pizzou, aby byla změna,“ usměje se.
I to sombrero, které potřeboval jako rekvizitu pro reportáž, nakonec v Guadalajaře sehnal… „Měl jsem přes rameno brašnu s notebookem a v jedné tržnici nás posílali dál a dál, začínalo to být trochu podezřelé. Koupili jsme klobouk a snažili se co nejrychleji zmizet,“ líčí. „Ale jinak jsem se v Guadalajaře cítil bezpečně, na každém rohu hlídkovala policie nebo vojáci.“
Televizní reportér Vojtěch Tichava v akci.
Se svým skromným štábem, který tvoří kameraman a specialista na sociální sítě, se pak vracel do Texasu, kde měla základnu česká reprezentace. Odletěli do Atlanty, kde Češi s Jihoafrickou republikou po remíze 1:1 zpětně viděno přišli o šance na postup ze skupiny. Natáčel ve westernovém městečku a aniž to tehdy tušil, v anketě mezi argentinskými fanoušky zpovídal příznivce budoucích finalistů.
MS vrcholí v neděli od 21:00 epochální bitvou Španělsko-Argentina. I New York zahalil smog z obřího požáru v Torontu, nicméně na zachmuřené obloze se ukáží všechny největší hvězdy: Lionel Messi, Lamine Yamal a další. A pak skončí i Tichavovo velké fotbalové léto.
„Každý den běžně jedeme od osmi ráno do večera, končíme podle potřeb pražského studia,“ nastiňuje Tichava. „Jako na každém turnaji je tady hodně přejezdů. Hodina tam a hodina zpátky, to je v Americe nebo i předtím v Mexiku úplně běžné. Nejhorší je, když někam přijedete a zjistíte, že jste tam jeli zbytečně, protože se ukáže, že je to pro televizi naprosto nezajímavé.“
Věčné cestování je sice únavné, ale má i jednu výhodu: „V taxíku jsem jednou napsal dvě reportáže. Na hotelu jsem je už jen sestříhal a mohl dělat něco dalšího.“
V Americe turnaj vrcholí a on od bývalého reprezentačního útočníka Zdeňka Ondráška, jenž hrál v Dallasu, slyšel: V Texasu se ti zalíbí. Realita? „Zdeněk to trefil. Ameriku jsem měl zafixovanou jinak, ale Dallas a okolí mě příjemně překvapily. Nic tady není problém, všichni se snaží vyhovět. Možná je to tím, že jsme už hodně na jihu a není to daleko k Mexiku,“ přemítá Tichava.
Z Ameriky kromě Texasu a Atlanty tutově pozná ještě New York, v jeho okolí se chystá titulová bitva. Vrcholná záležitost pro hráče, fanoušky - i novináře. „Mistrovství světa beru jako splněný dětský sen,“ vyzná se. „Svým způsobem bylo vzrušující, že jsem v případě Čechů nevěděl, kdy se vrátím domů. Vlastně by mi nevadilo, kdyby se mundial hrál celý rok.“
Z reportéra náborářem
Mistrovství světa, které by trvalo rok? Z takové varianty by byl nešťastný Tichavův společník Ondřej. Před rokem v Praze otevřeli originální zmrzlinárnu Berry Good inspirovanou chutěmi Nového Zélandu. Každá porce zmrzliny je unikátní tím, že se připravuje přímo před očima zákazníka: vybraný druh ovoce se rozmixuje ve speciálním stroji a smíchá se smetanovým, nebo bezlaktózovým základem. Za minutku je hotovo.
Práce v našem byznysu nikdy nekončí: uděláte pět věcí, ale hned zjistíte, že máte dalších deset úkolů před sebou. Pořád nejsme tam, kde bychom chtěli být.
„Už loni jsem Ondrovi naznačoval, že můžu jet na mistrovství světa, pokud Nova koupí práva. Když se na jaře dozvěděl, jak dlouho budu pryč, nadšený nebyl, ale řekl, že mi to přeje,“ vykládá Tichava.
Pravda, jeho nepřítomnost v podniku se právě teď moc nehodí. Léto patří ve zmrzlinářské branži k nejdůležitějším měsícům: je doba různých gastro festivalů, firemní food truck někam vyráží každý víkend. „A hodně živo bylo pochopitelně i v naší provozovně na Vinohradech. Praha byla ještě plná lidí, než se rozjedou na prázdniny,“ vysvětluje Tichava.
Ještě před odjezdem do Ameriky si zahrál na náboráře a sehnal do zmrzlinárny nové pomocníky, aby kolega nebyl na všechno sám.
Nováčci jsou potřeba i proto, že podnik rozšířil nabídku, která už nestojí jen na zmrzlině. „Velký zájem je o milkshaky: Naše zmrzlina se smíchá s mlékem a dobře to chutná, není to přeslazené a plné chemie. Děláme i kávu z pákového kávovaru a chystáme domácí ice tea nebo ice latte,“ prozradí Tichava.
Zmrzlinárna brzy oslaví první narozeniny, přichází ideální čas na lehkou rekapitulaci. Reportérů s takovou dvojrolí v Česku skutečně moc není. Natož těch, jejichž tvář by byla v televize v průběhu fotbalového šampionátu. „Když jsme otevřeli na konci loňského školního roku, organicky se to krásně rozjelo. Lidé se o nás dozvídali z instagramu nebo klasickou šeptandou a našli si k nám cestu. Zájem se postupně zvyšoval s tím, jak se vraceli z dovolených,“ vzpomíná Tichava na loňské léto.
S podzimním ochlazováním přišly první trable. „Poptávka po zmrzlině slábla a peníze chyběly. Byla to velká škola: na čem ušetřit a na čem vydělat? Na začátku si to nějak malujete, ale realita je absolutně jiná. Na podzim přišly první neshody,“ přizná Tichava. „Snažili jsme se péct třeba ovocné chlebíky, které si zákazníci pochvalovali, ale na tom byznys nepostavíte. Navíc nejsme klasická kavárna s posezením, máme provozovnu s konceptem to go: vezmete si zmrzlinu a odcházíte s ní ven.“
I na konci listopadu sice přicházeli srdcaři pro zmrzlinu, ale to už měli Vojtěch s Ondřejem jasno: v prosinci, lednu a únoru budeme mít zavřeno.
„Když jsme se na tom shodli, přišla velká úleva. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsme mohli udělat. Když jsem v zimě zvědavě chodil kolem jiných pražských zmrzlináren, třeba hodinu tam nikdo nevešel,“ vypráví Tichava.
Po jarním oteplení se zákazníci začali vracet, někteří už byli nedočkaví. „Příští zimu to asi uděláme stejně: zavřeme provozovnu a budeme se soustředit na catering a večírky. O ně je zájem už teď, maily s poptávkami nám chodí víceméně každý týden.“
Pomoc z lásky
V televizi Tichava působí jedenáct let. Třikrát komentoval finále Ligy mistrů a před čtyřmi roky i finále mistrovství světa v Kataru. Ovšem v gastrobyznysu musel začít od nuly, vstoupil do něj jako naprostý laik.
„Za ten rok jsem se naučil spoustu nového. Nejen to, jak se točí zmrzlina, ale taky třeba hodně věcí z administrativy a účetnictví. Smekám před všemi, kteří dělají gastro ve velkém. Když dostanu v restauraci kvalitní jídlo podpořené pečlivým servisem, umím to ocenit, protože teď už vím, kolik je za tím zdánlivě neviditelné práce a papírování,“ poznamená Tichava. „Práce v našem byznysu nikdy nekončí: uděláte pět věcí, ale hned zjistíte, že máte dalších deset úkolů před sebou. Pořád nejsme tam, kde bychom chtěli být.“
Kromě stálé provozovny v Italské ulici mají i food truck, který bude nově čtyřikrát týdně stát na náměstí Jiřího z Poděbrad. „Je to něco jako naše druhá pobočka,“ spokojeně poví Tichava.
Něco se v příběhu firmy mění, něco zůstává. A jsou to příjemné jistoty: třeba mrazáky Vojtěchovy babičky a maminky, kde se skladují metráky ovoce.
„Podíl na zisku nechtějí, dělají to pro nás z lásky,“ chechtá se Tichava. „Celkově mi ten rok ukázal, že v mém okolí jsou správní lidé, kteří jsou ochotní nezištně pomáhat. Pravé kamarády poznáte ve chvíli, kdy s vámi jedou ve čtyři ráno na majáles do Brna a druhý den ve čtyři ráno se s vámi vracejí.“
Vinohradská zmrzlinárna je kromě centrály Novy na Barrandově jeho druhým domovem, kam chodí rád, přesto ji někdy s úsměvem přirovnává k červí díře. „Den vám tam uletí, ani nevíte jak,“ vysvětlí zajímavou metaforu. „Když odcházíte, máte pocit, že jste vlastně nic nestihli, a jdete spát s dalším balíkem úkolů, které byste měli druhý den udělat.“
Ovšem i v „červí díře“ spolumajitel podniku zažívá příjemné momenty. A nejde jen o pochvaly od zákazníků, kteří se do útulné provozovny nedaleko horního konce Václavského náměstí často vracejí.
„Můžeme se s vámi vyfotit?“ ptají se Tichavy hlavně malí kluci, kteří hltají televizní fotbal.
Pokaždé rád vyhoví.
„Ty moje dva životy se hezky doplňují: když jdu do televize, zapomenu na zmrzlinu, a naopak. Když jdu na celý den do zmrzlinárny nebo do food trucku, zapomenu na góly, čísla hráčů a rozestavení,“ řekne Tichava. „Tahle dvojkombinace je náročná a bere mi spánek, ale zatím mě oboje baví. Jinak bych to nedělal.“
