Článek
Dnes začíná summit NATO v Ankaře. Jedním z hlavních bodů jednání bude zvyšování obranných rozpočtů. Jak se ukazuje, Česko nezvládá plnit ani slíbená dvě procenta na čistě vojenské výdaje. Do toho se snaží započítat i prostředky na podpůrnou infrastrukturu, u nichž je málo pravděpodobné, že budou uznány.
NATO však zároveň uvádí, že obrana členských států není jen otázkou tanků, stíhaček nebo munice. Členské země se před rokem dohodly, že do roku 2035 postupně zvýší rozpočty na obranu až na pět procent HDP. Z toho 3,5 procenta má směřovat na klasické vojenské výdaje, zatímco zbývající část má být určena na širší posilování bezpečnosti a odolnosti států.
Vojenští a bezpečnostní experti v této souvislosti volají po jasnějším vymezení, které investice posilují bezpečnost natolik zjevně, že by mohlo – mělo – být oprávněné je do onoho zbývajícího jednoho a půl procenta započítat.
Jsem přesvědčen, že mezi ně patří také investice do větrných elektráren. Neříkám to proto, že mým povoláním je osvěta o ochraně klimatu. Ale proto, že dnešní obrana začíná u elektřiny.
NATO samo už řadu let zdůrazňuje, že odolnost členských států stojí mimo jiné na bezpečných dodávkách energie. Tento přístup rozvíjí jako součást naplňování článku 3 Severoatlantické smlouvy. Bez elektřiny nefungují vojenské základny, radary ani výroba munice. Ale ani nemocnice, železnice, vodárny, datová centra nebo telekomunikace. Moderní válka se nevede jen na frontě. Vede se v první fázi proti energetické infrastruktuře. Ukrajina je toho každodenním důkazem.
A právě ukrajinská zkušenost ukazuje něco, co mnoho lidí překvapí. Větrné farmy nejsou slabinou, ale jednou z nejodolnějších částí energetické soustavy. Velkou elektrárnu nebo důležitou rozvodnu lze vážně poškodit jedním úderem. Větrná farma je ale tvořena až desítkami samostatných turbín rozptýlených po krajině – nelze je vyřadit jedním nebo několika zásahy.
Mohutné ocelové tubusy moderních strojů běžný dron nepřerazí, gondoly s technikou lze chránit protidronovými sítěmi a transformovny schovat pod zem, jak to dnes Ukrajinci uprostřed války úspěšně dělají. Není náhodou, že i během války na Ukrajině vznikají nové větrné farmy – jen loni Ukrajinci instalovali větší nominální výkon z větru, než máme dosud v Česku.
Stejně důležité je, že největší výkon poskytují dnešní vysoké turbíny. Ve výškách nad 150 metrů je vítr stabilnější a vydatnější i v noci a nové velké turbíny přitom působí klidněji než starší malé stroje – ač konce jejich křídel letí stejnou rychlostí. Otočka jim trvá déle, je to prostě geometrie, musí opsat dráhu půl kilometru. A právě takové elektrárny mají být základem levné domácí výroby elektřiny.
To, aby bylo možné čisté zdroje energie započítávat do nevojenské části obranných výdajů, navrhla už loni skupina bezpečnostních expertů. Podobnou debatu letos otevřeli i renomovaní členové Atlantic Council, kteří upozorňují, že NATO bude muset obsah onoho jednoho a půl procenta teprve naplnit.
Napsal jsem k tomu české vládě otevřený dopis. Nečekám, že si ho přečte, natož že by ho v Ankaře využila. Na to jedná vůči větru příliš ideologicky. Ale prezident by můj dopis pochopit mohl. Nebo někdo další, kdo ohledně NATO uvažuje skutečně strategicky. Třeba Jakub Landovský, jemuž jsem nabídl podrobnou rešerši.
Česká vláda dnes řeší dva problémy zároveň: jak splnit nový alianční závazek pěti procent HDP na obranu a jak rozhýbat ekonomiku i energetiku. Přitom existuje oblast investic, která může posílit bezpečnost, zvýšit energetickou soběstačnost, přivést soukromý kapitál, podpořit české dodavatele a současně vyrábět jednu z nejlevnějších forem elektřiny. Takových příležitostí mnoho není.
Potenciál výstavby v Česku je obrovský právě proto, že jsme ve větrné energetice nesmírně zaostalou zemí. Investice nebude platit stát – stačí přestat výstavbu brzdit.
Ano, vím, že současná česká vláda pokračuje spíš opačným směrem a nenavazuje ani na ty nepříliš ambiciózní kroky, které měly výstavbu větrných elektráren usnadnit. Vím také, že Donald Trump větrnou energetiku považuje spíš za protivníka než za strategickou výhodu.
Právě proto je vhodná chvíle tuto debatu otevřít. Ne proto, že větrník je nový tank. Ale proto, že bez elektřiny tank nebude vědět, „která bije“.
