Článek
To tu dlouho nebylo. Ve veřejném prostoru se po čase opět objevila úvaha, zda by českému právnímu řádu neslušel trestní paragraf postihující hanobení hlavy státu. Úvahy se dopustil redaktor serveru Info.cz.
Asi by to spíš zapadlo, ale nápadu se na sociální síti X ujal bývalý předseda Sněmovny a současný předseda zahraničního a místopředseda ústavně-právního výboru Radek Vondráček (ANO). Nápadu se – vcelku právem – vehementně vysmál a ironicky poznamenal, že kriminál za urážku prezidenta je málo: „Chce to povinné ranní klanění před obrazem Ó velkého,“ žertuje Vondráček.
Tím to celé dostalo pozoruhodný rozměr. Lidé s nepoškozenou pamětí si totiž vzpomněli na rok 2016, kdy na Pražském hradě seděl Miloš Zeman a téma obnovení trestného činu hanobení prezidenta republiky se ve veřejném prostoru rovněž objevilo. Tehdy ovšem nikoli jako komentář jednoho ze zpravodajských serverů, ale jako legislativní návrh 60hlavé skupiny poslanců. Za veřejné hanobení prezidenta a snižování jeho vážnosti hrozil podle návrhu i rok za katrem.
V čele iniciativy stáli komunisté, ale zdatně jim sekundovali poslanci tehdejšího Úsvitu a také hnutí ANO. Ze jmen, která ještě dnes v politice alespoň něco znamenají, najdeme z řad hnutí ANO v seznamu autorů návrhu poslance Milana Brázdila, exposlankyni Margit Balaštíkovou nebo exposlance a dnešního člena Rady ČT Stanislava Berkovce. Nechybí samozřejmě ani dnešní poslanec vládní SPD Jaroslav Foldyna, tehdy ještě v sociálnědemokratickém dresu.
Dlužno podotknout, že sám Vondráček pod návrhem podepsán nebyl, ale také se proti nápadu svých spolustraníků z pozice místopředsedy ústavně-právního výboru nijak zásadně nevymezil.
Čtěte také
Je také pravda, že poté, co si někteří poslanci ANO návrh, pod který se podepsali, také přečetli, vzali své podpisy zase zpět. Ostuda kolem tohoto mimořádně špatného nápadu byla nicméně napáchána. A v jejím kontextu je dnešní pohrdavý výsměch Radka Vondráčka úplně stejnému špatnému nápadu hodně pokrytecký.
Možná to ukazuje jen na problém s pamětí. Spíš se ale jedná o ukázku širšího a nebezpečnějšího trendu - uzpůsobování postojů k pravidlům podle toho, jestli zrovna fandíme tomu, na koho se vztahují. To se zdaleka netýká jenom Vondráčka.
Je vůl, gauner a despota
V době boje o nejmenování Filipa Turka ministrem jsme viděli velké veletoče u lidí, kteří podobnou praxi vytýkali Miloši Zemanovi, ale schvalovali ji Petru Pavlovi (anebo naopak). Celá česká legislativa kolem střetu zájmů se šila především na míru Andreji Babišovi, zatímco dnes se, opět Babišovi na míru, má pro změnu změkčovat. Podobných případů „legislativního fandění“ by se dalo najít více.
Samotný trestný čin hanobení hlavy státu má v českých zemích dlouhou tradici. Jak ukazuje pěkný článek v časopisu Právník z roku 2018, sahá tato tradice od císaře pána („Jak se tresce uražení údův domu císařského“ definoval už trestní zákoník z roku 1852) přes Masaryka (český Němec Hubert Pospischil si v roce 1924 odseděl měsíc za prohlášení, že „prezident je blbec“) po komunisty (publicista Vladimír Škutina byl v roce 1962 odsouzen za větu „Prezident Novotný je vůl, gauner a vyložený despota“).
Na smetiště dějin se „hanobicí“ paragraf dostal až docela pozdě za prezidenta Václava Havla v roce 1998 (ještě předtím Havel zastavil stíhání aktivisty Petra Cibulky, jenž byl popotahován za to, že Havla označil za „prase a hovado“).
A na smetišti dějin by měl v demokratickém státě s naší zkušeností také zůstat, bez ohledu na to, jak emotivní vztah k té či oné hlavě českého státu chováme. A to platí, i když jsme si od té doby pořídili do Ústavy přímou volbu hlavy státu, která prezidenta staví na nový a - jak se ukazuje - ústavně hrubě nepřipravený a vratký piedestal.
Stejně tak by obecná pravidla měla být nastavována bez ohledu na to, komu se zrovna chceme vlichotit – jako hnutí ANO v roce 2016 Miloši Zemanovi anebo někteří dnešní bojovníci Petru Pavlovi. „Legislativní fandění“ je cestou do pekel.
