Článek
Přes Tichou a Kôprovou dolinu na rozhraní Západních a Vysokých Tater se před 22 lety přehnala vichřice Alžběta, největší kalamita, která postihla Tatry.
Vítr tehdy vyvrátil přibližně 55 tisíc metrů krychlových dřevin. Ačkoli se Tichá a Kôprová dolina nacházely mírně stranou od hlavního pásu největších škod, po sporu lesníků a ekologů právě tam došlo na dosud nevídané řešení – zákaz těžby dřeva a vyhlášení bezzásahové zóny.
Navzdory varováním lesníků, že vyvrácené stromy budou živnou půdou pro kůrovce, kteří mohou ohrozit i okolní zeleň, v následujících letech mezi popadanými stromy vyrostl zdravý smíšený les. Z dvojice dolin se tak stal mezinárodně uznávaný příklad toho, že příroda si s kalamitami dokáže poradit nejlépe sama bez přičinění člověka.
A právě v této oblasti před týdnem slovenské ministerstvo životního prostředí pod vedením Tomáše Taraby opět povolilo lov.
Ani zóna A nemusí zaručit ochranu
Důvodem je schválená zonace národních parků. Při ní byl Tatranský národní park, pod který spadá Tichá i Kôprová dolina, ale také národní parky Nízké Tatry, Malá Fatra a Poloniny rozdělené do několika zón, kde platí různá pravidla ochrany přírody.
Co znamená zonace národních parků?
- Zóna A je bezzásahová zóna. Stejně jako dosud v Tiché a Kôprovské dolině, na územích zařazených do zóny A má člověk ustoupit přírodě a nechat probíhat přírodní procesy.
- Území v zóně B požívají o něco menší státní ochranu, tato území vyžadují zásah člověka, aby se v budoucnu mohla stát bezzásahovými zónami. Například je v nich povolena kontrolovaná těžba dřeva nebo pastva, pokud to přírodě pomáhá.
- V zónách C a D je povoleno hospodaření a činnost člověka. V zóně C se však turisti nesmějí pohybovat mimo vyznačené turistické cesty, tábořit či rozdělávat oheň.
- V zóně D, zpravidla na okrajích parků, jsou povoleny běžné zemědělské a lesnické činnosti a existuje zde větší prostor pro rozvoj cestovního ruchu či infrastruktury. Patří sem například zastavěná území obcí, lyžařská střediska či zemědělská půda.
V nejbližších měsících budou národní parky přebírat do svého vlastnictví státní pozemky a budovy, které na nich stojí, doposud spravované státním podnikem Lesy Slovenské republiky.
Vláda ale určila výjimky, podle nichž zůstanou ve třech ze čtyř národních parků lesní porosty nadále spravovat Lesy SR. To může být v rozporu s evropským plánem obnovy, který se zonací počítá jako s jedním z milníků pro vyplácení peněz.
Zonace upravuje, kde je v národních parcích povoleno nejen lovit, ale také lyžovat či stavět sjezdovky, tedy upravuje možnou úroveň zásahu člověka do chráněného prostředí.
„Děláme jasný pořádek. Tisíce výjimek přestanou existovat,“ vysvětloval zonaci ministr Taraba. Připomněl tak, že i dnes na některých přísně chráněných místech stojí stavby na základě udělených výjimek.
Ukažme si to na příkladu Tiché a Kôprové doliny. Do bezzásahové zóny návrh zařadil až 62 procent celkové plochy TANAPu. V tomto parku mimo jiné žije populace chráněného tetřeva hlušce.
Podle schválené verze zonace tam ale bude povolený lov. „Nadměrné stavy některých druhů zvěře mohou mít negativní vliv na ekosystémy národního parku, zejména na přirozenou obnovu lesních porostů a na reprodukční úspěch některých druhů ptáků hnízdících na zemi včetně tetřeva hlušce,“ píše se v důvodové zprávě vládního dokumentu.
Dalším z důvodů regulace vybraných druhů zvěře je podle vlády ohrožení jiného přírodního bohatství v zóně A. Zdůrazňuje hlavně prevenci šíření závažných infekčních onemocnění.
V těchto dolinách, stejně jako v Suché či Jalovecké dolině, se dosud pohybovala zvířata bez umělých zásahů. To má podle ochránců vliv nejen na stav jejich populace, ale i na stav bylin či zeleně v jejich okolí.
Ochranář Erik Baláž pro Denník N řekl, že povolení k lovu představuje stejný zásah, jako by bylo povolení těžby. „Pokud říkáme, že na odumřelé dřevo je navázáno třicet procent biodiverzity, otázkou je, kolik jí je navázáno na zvířata – můžeme být na velmi podobných číslech.“
Ochranářské organizace Aevis, My sme les, Prales, SOS/BirdLife, WWF Slovensko a Zelená většina i toto uvádějí jako důvod, proč zonace nesplňuje podmínky plánu obnovy. Slovensko mělo do nejpřísněji chráněných zón zařadit všechny pralesy a staré lesy i území, kde žije tetřev hlušec.
Pralesy a staré lesy
Pod označením prales se rozumí les, který se vyvíjí úplně bez zásahu člověka. Stopy po lidské činnosti můžou pocházet jen z dávné minulosti.
Starý les, v evropské terminologii pralesovitý porost, je les vysokého stáří se znaky pralesa, ale lidská činnost tam probíhala blíž do současnosti a může být viditelnější.
Ochranáři společně hodnotili finální verzi zonace, nejlepší známku v jejich hodnocení dostal TANAP, nejhorší Poloniny. Tam se podle finálního návrhu bezzásahová zóna rozšíří ze 16 procent na 19 procent rozlohy.
Podle Taraby to ale byl záměr, protože vláda nechce z Polonin vytvořit skanzen. „Pokud bychom stanovili 75 procent Polonin jako zónu A, znamenalo by to pro stát kompenzace pro soukromé vlastníky ve výši milionů eur, protože bychom omezili jejich vlastnická práva,“ prohlásil ministr.
Možné potíže už posuzuje Brusel
Změny schválila vláda Roberta Fica začátkem července, přestože je původně plánovala schválit už v dubnu. V té době ministr Taraba tvrdil, že po zonaci se ve Vysokých Tatrách podíl území v nejpřísnějším stupni ochrany zvýší ze 45 na 76 procent. U Nízkých Tater to mělo stoupnout z 16 na 46 procent.
Zavedení zonace, nejen jejího schválení, ale i naplnění, teď posuzuje Evropská komise. To může ohrozit vyplacení osmé a deváté platby z plánu obnovy, tedy 1,2 miliardy eur (skoro 29 miliard korun).
Kamenem úrazu může být usnesení ve schválené zonaci, které správu státních pozemků v národních parcích přesouvá na Lesy SR, nikoliv na samotné národní parky.
Na další nesoulad s Plánem obnovy upozornili ochránci. Ti tvrdí, že ani zařazení velké části území národních parků do nejvyššího stupně ochrany nezaručí v budoucnu jistou ochranu území ani v případě výstavby nových sjezdovek. Problémem jsou totiž rozvojové podzóny, které se týkají především území kolem lyžařských středisek.
„Sníží se ochrana některých říčních ekosystémů tatranských potoků i ikonického Štrbského plesa,“ vysvětlily nevládní organizace ve stanovisku.
Případné nové sjezdovky by tak nezávisely na zonaci, ale na územním plánování. Šéf plánu obnovy Tomáš Drucker označil finální řešení za konsenzus „mezi ochranou přírodního dědictví země a vlastnických práv účastníků v chráněných územích“.
Právě Štrbské pleso ministr Taraba uvádí jako důvod, proč jsou zóny takto upravené. „Formálně se na papíře tváříme, že tam nic nestojí a nejsou tam hotely v pátém stupni ochrany a potom se tam všichni ubytujeme. Funguje to jen na základě výjimek, které vydává ministerstvo. Je to velmi dobré podhoubí pro možnou korupci,“ uvedl.
Nevládní organizace Aevis už před schválením finálního návrhu zonace upozorňovala na riziko těžby dřeva v Poloninách na šesti procentech území nárazníkové zóny. Podle podmínek ochrany lokality UNESCO by rozsah zásahů neměl ročně překročit jedno procento výměry zóny. Víc jak polovina se přitom týká povodí vodárenské nádrže Starina.
„Objem a intenzita těžby dřeva v Poloninách za rok 2026 navazují dojem, že prioritou tady není ochrana přírody, ale snaha vytěžit a prodat co nejvíc dřeva ještě před schválením zonace. Máme vážnou obavu, že schválením špatné zonace Polonin se vytvoří podmínky na pokračování těžby dřeva i v dalších letech,“ upozorňoval v červnu ředitel Aevisu Rastislav Mičaník.
Vláda vede kvůli zonaci spory
Ministr životního prostředí Tomáš Taraba může kvůli zonaci v září přijít o místo ve vládě. Přijímání zonace národních parků provázely konflikty v koalici.
Šéf národovců z SNS Andrej Danko obvinil svého nominanta a nestraníka Tarabu z toho, že strana nedostala při přípravě zákona slovo. Požádal premiéra Roberta Fica o odvolání Taraby z ministerského křesla, protože koaliční smlouva stanovuje, že o nominaci rozhoduje jen strana, které resort patří. Robert Fico se s Andrejem Dankem dohodl na odložení řešení koaličního konfliktu do konce září.
Taraba je ve sporu i se svým státním tajemníkem Filipem Kuffou z SNS, kterého opakovaně označil za svou pravděpodobnou náhradu v čele resortu. Kuffa pro STVR kritizoval vliv Lesů SR v národních parcích po zavedení zonace. Řekl, že „Evropská komise nám od začátku avizovala, že to vnímá jako problém“.
Přesto jeho šéf, ministr Tomáš Taraba, odmítá, že by národní parky změnily vlastníka jen formálně a nadále je budou spravovat lesníci.
Posouzení může trvat. Ministr školství Tomáš Drucker, který dočasně zastává i pozici šéfa Úřadu plánu obnovy, po schválení zonace řekl, že finální stanovisko ke splnění úkolu nemá vláda ani ke trojici parků, které zonací prošly za předchozí vlády.
