Pozorování Perseid se blíží. Letos bude podívaná opravdu mimořádná

Říká se jim Slzy svatého Vavřince. Tento starověký světec zemřel mučednickou smrtí v době pronásledování křesťanů Římany 10. srpna v polovině třetího století. Už tehdy si údajně lidé všimli, jak z nočního nebe „pláčou“ Perseidy.

Že se jedná o každoročně se opakující jev, vědci zjistili až v 19. století. Italský astronom Giovanni Schiaparelli našel přímou spojitost meteorů s kometami a určil, že původem Perseid je prach z komety 109P Swift-Tuttle.

Letos připadá očekávaný vrchol oblíbeného meteorického roje na noc ze středy 12. na čtvrtek 13. srpna. Neznamená to však, že jej pozorovatelé musí vyhlížet pouze tehdy. Na zdejší noční obloze je pozorovatelný už od 17. července a k vidění bude až do 24. srpna.

„Úspěšně lze Perseidy pozorovat i několik dní po maximu, musíme ale počítat s tím, že jejich počet s odstupem od noci maxima rychle klesá,“ upřesňuje Pavel Suchan z Astronomického ústavu.

Nakolik dobře jsou Perseidy vidět, záleží každoročně na aktuálním počasí, tedy na oblačnosti, a také na fázi Měsíce, jehož svit může pozorování rušit. V tomto směru si přímo v den nejvyšší aktivity meteorického roje tentokrát nemůžeme přát lepší podmínky.

„Jeho maximum vychází na časné ranní hodiny 13. srpna, kdy se Měsíc nachází pouze několik hodin po novoluní. Perseidy tedy vyvrcholí za naprosto bezměsíčné noci,“ vysvětluje astronom Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě. Stejná situace se podle něj znovu ve světě odehraje až v roce 2045, navíc až ve Spojených státech amerických.

Perseidy přitom lze pozorovat celou noc. „Frekvence meteorů bude významně stoupat zejména od půlnoci do rozbřesku, kdy za dobrého počasí zazáří na přírodně tmavé obloze daleko od měst 50 až 80 meteorů za hodinu,“ říká Horálek.

Hvězdárny po celé republice tradičně pořádají komentované pozorování s odborným výkladem. Nejčastěji mají tyto akce naplánované právě na noc z 12. srpna na 13. srpna a spojí ho i s pozorováním částečného zatmění Slunce. Některé stanice mají program k oběma událostem na obloze zvlášť.

Pozorovat Perseidy mohou fanoušci astronomie i z vlastní zahrady či jinde v přírodě. Pro sledování úkazu není třeba dalekohled – je k vidění pouhýma očima. Za nejlepšími podmínkami k pozorování je vhodné se vypravit daleko od měst, ideálně do takzvané oblasti tmavé oblohy. V Česku jsou vyhlášené tři.

I když jsou Perseidy v Česku asi nejznámějším meteorickým rojem, nejsou tím nejhustším. Z pohledu počtu meteorů za hodinu vycházejí lépe prosincové Geminidy, kterých může padat až 150 za hodinu. Jejich maximum vychází letos na noc ze 13. na 14. prosince. Jejich pozorování je ale pro otužilce. Kdo si je nechce nechat ujít, je třeba vybavit se teplým oblečením, spacákem či několika dekami. Problémem také je, že v období prosince mohou sledování často rušit inverze.

Svůj název Perseidy dostaly podle souhvězdí Persea, které je takzvaným radiantem roje. Radiant je bod, z něhož meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. V době maxima „meteorické spršky“ leží na severovýchodním obzoru. Vzhledem k tomu, že toto souhvězdí u nás vůbec nezapadá, létají meteory po celou noc.

Meteorický roj můžeme pozorovat každý rok, protože Země pravidelně kříží oběžnou dráhu komety Swift-Tuttle, která rovněž obíhá kolem Slunce a zanechává za sebou proud prachových částic. Tyto „trosky“ následně vstupují vysokou rychlostí do zemské atmosféry, při průletu v ní se třením rychle zahřejí, vypařují a vytvářejí za sebou zářící stopy. Lidově pak tento úkaz nazýváme padající hvězdy.

I díky tomu, že se může tento materiál z mateřské komety postupně vyčerpat, tak podle Pavla Suchana nemáme meteorické roje rozhodně zaručené navěky. „Na dráhu proudu meteoroidů - těch drobných částeček - mají také gravitační vliv tělesa Sluneční soustavy, především planeta Jupiter. A tak časem může meteorický roj Zemi minout,“ vysvětluje a zároveň však dodává, že Perseid se takové situace nebudou v nejbližších tisících letech týkat a stále budou patřit k nejvýraznějším meteorickým rojům.