Náklaďák koupíte hned, ale neseženete do něj řidiče, říká šéfka Šmídl Holding

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi nebo stáhnout do podcastové aplikace.

Udržet řidiče, je podle Martiny Šmídlové z rodinné firmy Šmídl Holding nyní ta nejtěžší věc na celém dopravním podnikání. Právě řidiči jsou totiž pro firmu, která patří k největším tuzemským provozovatelům vnitrostátní i mezinárodní dopravy a logistiky, klíčoví.

„Snažíme se jim vytvořit podmínky, které jsou lehce nadstandardní, než mají ostatní zaměstnavatelé – nejenom z hlediska mzdy, ale i zázemí a péče o ně. Hodně funguje personální oddělení, které řidiče obvolává, dotazuje se na jejich spokojenost a snaží se jim třeba pomoci ve věci benefitů, anebo někdy si s nimi prostě popovídat,“ vysvětluje.

Podle ní taková služba zajišťuje řidičům i osobní kontakt a potřebné rozptýlení na cestě, kde jsou i 14 dní.

V Česku dnes podle zástupců dopravců chybí přibližně 20 tisíc řidičů kamionů a 5 tisíc řidičů autobusů. V Evropské unii to není o moc lepší – podle Mezinárodní unie silniční dopravy v EU chybí zhruba 400 000 profesionálních řidičů.

Kolik řidičů dnes máte a kolik byste jich klidně hned zaměstnali?

Dnes máme 550 vlastních vozidel - sedí nám vždy jedno auto a jeden řidič. Nejsme schopni počty vozidel navýšit, protože neustále nabíráme jen proto, abychom dorovnali fluktuaci. Je to nekončící boj. Dnes je jednoduché koupit auta, ale víme, že řidiče nejsme schopni sehnat. Organickým způsobem tedy neporosteme.

Když jsem začínala, nabírali se řidiči o víkendu, protože byli přes týden na cestách a roaming byl tehdy drahý. Jednou jsem během víkendu nabrala 20 řidičů. Dneska na tom, abychom nabrali 20 řidičů, pracuje tým deseti lidí a trvá jim to dva měsíce.

Zmínila jste své začátky, vy jste ale vystudovala farmacii. Jak složitý byl přechod od doktorů k řidičům?

Bylo to složité, ve farmacii jsem pracovala 10 let a bavilo mě to. Když jsem přišla do dopravy, musela jsem se vše učit. Myslím ale, že mi jde komunikace s lidmi a právě o komunikaci je dnes vše. Domluvíte se s jakoukoliv skupinou pracovníků, pokud mají obě strany zájem.

Jste na trhu 35 let. Jak složité období dnes doprava a logistika prožívá? Nejen v nedostatku řidičů, ale i v cenách pohonných hmot, počtu zakázek…

My teď naopak máme nejlepší rok. Začalo to v polovině loňského roku, kdy se oproti předchozím letům začala poptávka v dopravě a logistice zvedat. Teď jsme ve fázi, kdy máme nedostatek kapacit a poptávka je větší než nabídka. Máme plné sklady, potřebovali bychom víc aut i řidičů. Přála bych si, aby to trvalo alespoň pět let, ale v tomto byznysu to funguje tak, že vás to vystřelí na vrchol, vy si užijete, rok, dva a přijde situace, kdy zase jakoby začínáte.

Jak tedy dopadl pro vás ten loňský rok?

Loni jsme byli oproti roku 2024 plus 17 procent. Naše celkové tržby jsou kolem 3 miliard korun a EBIT byl 170-180 milionů korun.

A ten letošek se vyvíjí ještě lépe?

Přesně tak. V roce 2017 jsme koupili Nika Logistics a přesně bylo vidět, jak jsme se věnovali jedné firmě a ta druhá padala. Pak přišel covid, kdy se všem dařilo, protože poptávka byla obrovská. Po něm přišlo určité vystřízlivění, začaly se vyprazdňovat sklady, přestalo se investovat, byly hubené roky. Část naší flotily je závislá na stavebním průmyslu, hlavně Nika má větší portfolio služeb ve stavebnictví a tam byl jeden rok hodně špatný. Loni se ale vše potkalo. Dařilo se dopravě i logistice.

Jak jsou vaše tržby rozděleny? Jak se na nich podílí logistika, doprava, skladování?

Core byznys je doprava a to je i největší objem tržeb - až 80 procent. Doprava je bohužel nízkomaržový byznys. Průměr je tam pět procent. Logistikou to vylepšujeme a zaměřujeme se na rozvoj komplexní logistiky. Máme v plánu postavit další sklady, teď máme tři skladovací místa. Dnes máme zhruba 60 tisíc paletových míst a chtěli bychom ještě jednou tolik. Už jsme vykoupili pozemky a plánujeme výstavbu.

Jak velké investice to budou? I s těmi pozemky.

Jsou to stovky milionů.

Máte dvě značky – Šmidl a Nika a s nimi modré a červenobílé kamiony. Neuvažujete o sjednocení?

V minulosti jsme měli tři akvizice, kdy jsme ty firmy opravdu načerveno přemalovali. Ale to byly malé firmy. Nika byla co do počtu aut, obratu i zaměstnanců stejně velká jako Šmídl a navíc tam byla silná vazba na brand. Holdingové rozhodnutí tedy je, že firmy této velikosti budeme stejně jako Niku vkládat do holdingu tak, jak jsou - vedle firmy Šmídl.

Firmy této velikosti? To zní, jako kdybyste koukali na nějakou další…

Ano, koukáme na další firmu. Jsme ve fázi námluv a pokud by to dopadlo, tak příští rok bude zase složitý.

Kolik to bude aut?

Je to firma, která je více skladovací a logistická. Má vlastní sklady a flotilu kolem 120 vozidel.

Kolik bude stát?

Asi nebudu úplně to číslo říkat, ale samozřejmě může se to pohybovat kolem půl miliardy až jedné miliardy.

Vy jste přišla do rodinné firmy původně na brigádu, nedávno vám ale otec firmu předal – co je při tomto procesu nejtěžší?

Myslím, že rodinná firma je těžká jako taková, protože se tam samozřejmě mísí byznys, rodina, emoce. Zakladatel první generace tomu většinou obětuje celý svůj život, nemá čas na nic jiného. Má nějaké představy a těch představ se úplně nechce vzdát.

Takže i vy jste naráželi na různé představy?

Naráželi, ale u nás je výhoda, že oba dva máme stejný záměr. Chceme být nejlepší zaměstnavatel, nejlepší partner pro naše zákazníky a nechceme firmu prodávat, ale zachovat ji pro budoucí generace. V současné době jsem předsedkyní představenstva, ale uvažujeme o další změně. V příštím roce bychom chtěli mít funkční správní radu, kde nebudou jenom členové rodiny a generální ředitel, ale budeme mít i externí lidi, kteří by nám pomohli tu firmu dále rozvíjet. Firma o třech miliardách už potřebuje řízení a já mám stejný cíl jako otec – do čtyř let odejít z exekutivy.

Já vím, že vy jste připravovali i rodinnou ústavu. Už ji máte hotovou?

Ne, právě jsme říkali, že bude fajn začít správní radou a předat řízení holdingu profesionálnímu managementu a pak další bude rodinná ústava.