Článek
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Naše společnost je hluboce rozdělená, shoduje se 9 z 10 sociologů, a redakce Šuplíku se musí pro jistotu předem ohradit, že k tomu přispívá. Protože i tak by si mohl někdo vykládat to, že lpíme na rozlišování pracovníků ve stavebnictví na stavaře a na stavbaře.
Ale nemůžeme jinak, i když si uvědomujeme, o jak jazykově i sociálně citlivé téma se jedná. Stačí písmenko a je zle. Posuďte sami:
Rozmohl se nám tu nešvar. Všem se začalo říkat stavaři. Od přidavačů po kresliče u rýsovacích prken, tedy pokud je ještě používají. Ať už se jeden ohání zednickou lžící nebo inženýrským diplomem, je to prý stavař jako stavař. Když inzeráty shánějí „stavaře“, běžně se tím slovem myslí v podstatě kdokoli od kopáčů přes rozpočtáře až po architekty.
Čest výjimkám: existuje například „kariérní portál od studentů stavařiny pro studenty stavařiny“, a tato věta dobře znázorňuje náš problém. Student, pokud je řeč o vysoké škole, musí být studentem stavařiny, ne stavbařiny. Ta škola je totiž „stavárna“ (podle vzoru zastavárna), a ne „stavbárna“.
Jenomže Ředitelství silnic a dálnic oznamuje, že dokončilo pravou část D7 u Panenského Týnce, a proto „stavaři budou moct začít pracovat na levé části“. Oč jde, sice chápeme, ale proč si nedat námahu a nenazývat věci jejich pravými jmény? Na dálnici totiž, i v tomhle ukrutném vedru, rozhodně pracují spíš stavbaři než stavaři, i když nějaký ten absolvent stavební fakulty se tu s ochrannou přilbou na hlavě jistě vyskytuje také.
Základní dělení ale platí pořád: stavbař vykonává hlavně tu manuální, stavař hlavně duševní (ne duchovní, ale i tak lze) práci. Že je úplně stejně hodné úcty živit se rukama, anebo hlavou, tu dodáváme jen pro pořádek.
Tak proč nám na tom všem tak jazykově sejde? Jako obvykle: kvůli bohatství řeči. Tam, kde umí být výstižná, není slušné ani prozíravé odebírat jí její možnosti. To se netýká jen sektoru stavebnictví, podobně jsme si v Šuplíku stýskali nad ležérním užíváním slov obvinit a nařknout jako synonym, protože mezi nimi cítíme významový rozdíl.
No a přiznáváme, že tentokrát v tom je i kousek stavařské stavovské hrdosti nebo čeho. Za komunistů býval v červenci „Den stavbařů“, se kterým se volky nevolky svezli i stavaři, přestože vizuál socialistického svátku samozřejmě vyzdvihoval hlavně stavbaře-budovatele. Stavaři ze staváren byli jakoby druzí. Časy se změnily, stavaři se emancipovali, jenže teď to zase vypadá, že jim to jejich sólo nechceme dopřát.
Stavaři jsou prostě něco mezi stavbaři a staviteli (katedrál i něčeho menšího), pojďme to, pokud možno, nemíchat.
Mezi takzvanými konatelskými jmény (jsou odvozená od jiného podstatného jména příponou) představuje zápletka stavař-stavbař výjimku. Strojař, houbař, srdcař, ušař, svačinář, tam nikde na podobné konkurenční mrzení nenarazíme. Máme jedno spolehlivé slovo, všechno je jasné. I to, že houslař pracuje se dřevem, nefidlá profesionálně v orchestru.
Velkou vědou jsou zato propozice, kdy je koncovka krátká -ař a kdy dlouhá -ář. Ústav pro jazyk český uvádí, že „v jednoslabičných, trojslabičných a víceslabičných jménech (například tmář, zahrádkář, železničář) se vyskytuje pouze varianta -ář (výjimkou jsou slova oštěpař a nástrojař)“. Kdežto „u dvouslabičných odvozenin se může vyskytovat -ař i -ář.“ Takže jedině dohodář a pohodář, ale hrobař i rybář. Kolář jako řemeslník už je k vidění málokde, čili jeho záměna s kolařem-cyklistou nehrozí.
Slabikovému pravidlu sice odpovídá vorař, ale jeho tříslabičný komplic už nemůže být závorař, ale jen závorář s čárkou nad „a“. Ale to je akademická diskuse, protože také tato povolání míří do historie.
Důležité je připomenout, že výpočet slabik platí pro mužský rod. Na rovnocenná konatelská jména ženského rodu - lyžařka, lékařka, farmářka, stopařka a samozřejmě stavařka a stavbařka - se dá aplikovat také, jenom nesmíte zapomenout závěrečnou slabiku odečíst. Stavářka ani stavbářka se říkat nemá.
A ani oštěpář. I když, upřímně, takové slovo by se nám líbilo, ať už pro atleta nebo mistra v oštěpa/ářské dílně.
Hezký víkend, milí čtenáři a čtenářky (sic!).
