Hlavní obsah

Šuplík: Po řece Vltavě plave krokodýl. Ohýbejte slova, má to smysl

Jan Lipold
Komentátor
Foto: Shutterstock.com, Seznam Zprávy

Po řece Vltava, nebo po řece Vltavě?

Dobře a s citem si vybírat, jestli přívlastek neshodný budeme skloňovat nebo ne, patří do listiny základních jazykových práv. A může to být jemná práce. Ostatně, posuďte sami.

Článek

Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.

Stalo se to v měsíci říjen. Podezřelý byl dopaden v ulici Jiráskova a čelí obvinení z trestného činu krádež. A Šuplík jen s údivem pozoruje, jak si češtinou razí cestu ochrnuté skloňování. Bez slitování. Když to tak půjde dál, začneme se jednoho dne vznášet „ve stavu beztíž“, bojíme se. Pane Kristus!

Zamrzlé první pády. Tenhle zvláštní fenomén jsme v Šuplíku podrobili kritické analýze už před dvěma lety, ale je to s ním čím dál tím horší. Musíme reflektor namířit ještě blíž.

Jako vždycky nemáme ambici někoho vyškolit, co je takzvaně správně a co ne, ostatně jazykové autority připouštějí „na hradě Karlštejně“ stejně jako „na hradě Karlštejn“. Ale znepokojuje nás představa, že by se první pády v zásobárně tvarosloví mohly roztáhnout tak, že na policích nezbyde místo pro ostatní.

Před závorku musíme vytknout, že s prominutím mrvení místních jmen typu „do Pražské ulice“ na „do ulice Pražská“ je speciální případ, pro který máme palec dolů. Navíc, když tahle potupa přívlastků shodných se nesystémově týká jenom ulic. Zatímco na náměstí, nábřeží a dokonce ani na třídy si žádný jazykový rabiát netroufne. Zatím!

Takže v Plzni nejezdí tramvaj „po třídě Klatovská“, ale zaplaťpámbu po Klatovské třídě, a podobně. Sejít se na rohu náměstí Václavské, anebo u zdi Berlínská, taková demonstrace je odsouzena k nezdaru. Tudy cesta nevede, radši tak nemluvte, zabloudíte.

Kdežto na nominativ jmenovací, což je odborný termín pro výrazy jako „v měsíci říjen“ a „pane Novák“, se v redakci Šuplíku díváme o něco smířlivěji. A kromě toho sbíráme pleonasmy, slovní spojení se zdvojenými významy. Protože se nominativ (1. pád) česky řekne „jmenovník“, jsme rádi za další přírůstek: „jmenovník jmenovací“.

Důležité je, aby nominativ jmenovací zůstal jako možnost, ne jako úzus. Dobře a s citem si podle situace vybírat, jestli přívlastek neshodný budeme skloňovat nebo ne, patří do listiny základních jazykových práv. A může to být jemná práce, posuďte sami:

Kláda plave po řece Vltavě, ne po řece Vltava, o tom žádná. Ale zastaví se o hráz přehrady Orlík, a ne přehrady Orlíku, takže o nominativ jmenovací. Tady už je první pád jako kus betonu. Může být.

Minulý týden se jela cyklokrosová Velká cena města Plzně, protože to zní jaksi důstojněji než města Plzeň. Ale sklenici piva Prazdroje by si vyprahlí závodníci nezasloužili, protože se skloňuje jen pivo, jeho značka už ne. Anebo kdyžtak sklenici Plzně, rozumíme si. Metropole samozřejmě řídí magistráty města Prahy, Brna a podobně, protože magistrát města Praha by dělal dojem, že jde o podvod, ne o název ctihodné instituce.

Lodě kotví a mosty stojí jedině na řece JihlavěOpavě. Ale když nejde o řeky, asi by nebylo nic divného slyšet ve městě Jihlava a do města Opava. Nepořádek? Jazyk není excelová tabulka, to je na něm to hlavní.

Jak cenné je bohatství lidových zpěvníků, připomínají u táboráků „na hradě Okoři“ a o Vánocích „v městě Betlémě“. Předností skloňování jsou mimo jiné samohlásky v koncovkách slov. Kdo by chtěl do rýmů narvat nominativy jmenovací „na hradě Okoř“ a „v městě Betlém“, dosáhl by jen toho, že by se celý text rozsypal. Místo sváteční koledy trapas.

Stejně tak je prozíravé hledět si názvů hostinců a hotelů: U města Hamburku, Kladna, Lince a tak dále. Protože druhý pád budí důvěryhodnost starých časů. Hospoda U města Rokycany by byl podivný hybrid.

Proti zamrzlému prvnímu pádu nemá smysl protestovat, natož bojovat. Protože jde o součást mnohem většího a mocnějšího úkazu napříč mnoha jazyky. Říká se mu deflektivizace, a je to skutečně „omezení ohýbání“. Řeč se stává míň a míň „flexi“. Zjednodušuje se tím, že přibývá formulací se základním, nesklonným tvarem slov.

Wikipedie uvádí, že čeština byla co do tvarosloví nejbohatší ve 14. století. Z toho je vidět, jak setrvale to z kopce jde a jak marné by bylo zkoušet to změnit. Z kopce, anebo z hory Říp(u), pane praotče Čech(u)?

Deflektivizace má podle wikipedického hesla řadu příčin. Nás nejvíc zaujaly snazší vyhledávání pojmů a jmen (zdravíme algoritmy), pokles jazykové kultury a filologická nevzdělanost veřejných mluvčích (protože bychom se mohli v redakci Šuplíku konečně zamyslet, jestli tady každou neděli trochu nemachrujeme.) Mějte se hezky, milí čtenáři!

Doporučované