Přerod ve válečníka Trumpovi zavařil u voličů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Donald Trump Američanům během svých kandidatur na prezidenta opakovaně tvrdil, že by USA už nikdy nezatáhl do žádného „hloupého“ a „nekonečného“ konfliktu ve světě.

Minulou sobotu zahájil údery proti Íránu s tím, že mohou klidně trvat i „týdny“. Od svého loňského návratu do Bílého domu má přitom za sebou raketové a bombové útoky v dalších šesti zemích, což z něj dělá mezi americkými prezidenty rekordmana.

V roce 2025 schválil více individuálních leteckých úderů než Joe Biden za čtyři roky, píše k obratu z prezidenta-mírotvorce na prezidenta-válečníka portál Axios.

Faktem je, že Trump zaútočil na Sýrii, Somálsko, Irák, Jemen, Nigérii, Venezuelu a Írán. Poslední tři zmíněné země přitom USA předtím nikdy nenapadly.

Většinou se jednalo o jednorázové letecké údery. V případě Venezuely se americkému komandu podařilo přímo v Caracasu zatknout a do USA převézt tamního vůdce Nicoláse Madura.

Podle Axiosu Trump před Íránem uplatňoval svou oblíbenou strategii: Rychlé nasazení drtivé síly, které je prezentováno jako nezbytné pro obranu amerických zájmů. Vylučoval přitom nasazení pozemních jednotek a zdlouhavé vojenské kampaně.

To vše se ale mění v Íránu. Je to první Trumpův konflikt, kde umírají američtí vojáci (v době vydání textu je známo šest mrtvých) a kde se nepřítel tvrdě brání. Teherán do války zatáhl prakticky všechny státy Blízkého východu a prezident teď dokonce mluví o možnosti, že by do Íránu vyslal americkou pěchotu.

„Nemám žádné obavy ohledně vyslání pozemních jednotek. Každý prezident říkal: ‚Žádné pozemní jednotky vyslány nebudou.‘ Já to neříkám,“ uvedl Trump pro list New York Post. K případným vojenským ztrátám během svého prvního projevu k válce pak řekl, že na Blízkém východě budou američtí vojáci pravděpodobně umírat. „Tak to (ve válce) prostě chodí,“ konstatoval.

Republikán si těmito výroky i faktem, že se rozhodl pro delší vojenský konflikt, radikálně protiřečí. Roky trávil tím, že se ostře ohrazoval proti americkým intervencím ve světě a jako kandidát na prezidenta v desítkách případů tvrdil, že on by všechny tyto „stupidní“ konflikty ukončil a nikdy nezačal.

„Globalisté chtějí promrhat veškerou sílu, krev a peníze Ameriky, honit se za přízraky a fantomy v zahraničí, a přitom odvádět pozornost od chaosu, který způsobují tady doma,“ argumentoval během volební kampaně v březnu 2024. Nejčastěji mluvil o amerických taženích v Iráku, Afghánistánu a Sýrii.

A mluvil i o potenciálním úderu právě proti Íránu, o němž se léta spekulovalo. V roce 2011 se opřel do tehdejšího prezidenta Baracka Obamy, který s Teheránem vyjednával dohodu o íránském jaderném programu.

„Náš prezident (Obama) zahájí válku s Íránem, protože není schopen vyjednávat. Je slabý a neúčinný. Domnívá se tedy, že jeho jediným způsobem, jak si zajistit znovuzvolení, je zahájit válku s Íránem,“ řekl v roce 2011 ve videu ze svého mrakodrapu na Manhattanu, které sdílel na sociálních sítích.

O dobrých 15 let později se sám Donald Trump nedokázal s Íránci dohodnout. Diplomacie válce předcházela a očekávalo se, že budou následovat další kola schůzek. Nedošlo k nim. Trump se rozhodl udeřit.

Otočila i celá řada členů jeho kabinetu. Viceprezident J. D. Vance například pro list The Wall Street Journal obhajoval Trumpovu předloňskou kandidaturu s titulkem: „Trumpova nejlepší zahraniční politika? Nezačínat žádné války.“

Trumpova šéfka tajných služeb Tulsi Gabbardová dokonce v roce 2020 prodávala trička s nápisem „No War with Iran“ (Žádná válka s Íránem). O čtyři roky později prohlásila: „Hlas pro Donalda Trumpa je hlasem pro ukončení válek, ne pro jejich zahájení.“

Trumpova nová válečná rétorika a ochota zatáhnout USA do delšího konfliktu zatím nenachází pochopení u domácího publika.

Podle nového průzkumu agentury Reuters a společnosti Ipsos schvaluje vojenskou kampaň pouhých 27 procent Američanů. Sondáž stanice CNN zjistila 41procentní podporu, proti se nicméně vyslovilo na 59 procent respondentů. Údery ve většině podporují jen republikánští voliči – v průzkumu CNN 77 procent z nich.

I v Trumpově voličské základně se ale objevuje celá řada kritiků. Proti válce se vyslovilo hned několik prominentních členů hnutí MAGA (Make America Great Again), jako například konzervativní podcasteři a editoři Benny Johnson či Curt Mills.

Tento šéfredaktor časopisu The American Conservative řekl: „V letech 2016 a 2024 byl (Trump) kandidátem, který sliboval konec nekonečných válek, a toto (Írán) vypadá jako zrada jeho voličů.“

Někdejší moderátor stanice Fox News a Trumpův velký stoupenec Tucker Carlson si rovněž nebral servítky, když údery proti Íránu označil za „nechutné“. Podle něj jsou dílem „zla“.

Prezidenta každopádně podpořila celá řada jeho přívrženců. Mezi nimi především republikánští zákonodárci, kteří ho chválí za odvahu zbavit svět jedné z největších hrozeb, tedy íránského režimu ajatolláhů, kteří se pokoušeli o výrobu jaderných zbraní a dekády destabilizovali skrze své ozbrojené spojence celý Blízký východ. Teherán přitom také vysílal své zabijáky i do Evropy a USA s cílem odpravit kritiky režimu.

„Usekneme hlavu hadovi muslimského teroru, přineseme trvalý mír na Blízký východ a zachráníme íránský lid. Bombardujme,“ napsal například na platformě X republikánský poslanec za stát Florida Randy Fine, známý svými antimuslimskými výroky.

Republikánský šéf Sněmovny reprezentantů Mike Johnson nabídl umírněnější názor, i on se ale za prezidenta jednoznačně postavil.

„Protože Izrael byl odhodlán jednat s USA nebo bez nich, náš vrchní velitel a vláda museli učinit velmi obtížné rozhodnutí,“ řekl novinářům s tím, že věří v „omezenou a rychlou“ vojenskou kampaň.

Jeho narážka na Izrael ale mnohým neunikla. List The New York Times (NYT) dokonce ve svém investigativním článku, pod který se podepsala šestice reportérů, napsal, že Trumpa k válce „přiměl“ izraelský premiér Benjamin Netanjahu.

NYT text vystavěl na základě desítek rozhovorů s lidmi s přímou znalostí jednání, včetně izraelských a amerických vládních úředníků, poradců prezidenta, zákonodárců Kongresu, diplomatů z regionu a expertů z oblasti obrany a zpravodajských služeb.

Klíčovým datem se zdá být letošní 11. únor. Netanjahu toho dne měl vstoupit do Oválné pracovny s odhodláním „udržet amerického prezidenta na cestě k válce“, uvedl list s tím, že se Trump víceméně na veřejnosti zasazoval o diplomatické řešení konfliktu.

„V zákulisí však jeho směřování k válce neúprosně sílilo. Poháněli ho spojenci jako Netanjahu, který tlačil na prezidenta, aby teokratické vládě Íránu zasadil rozhodující úder,“ stojí také v textu NYT.

Izraelský premiér prý doufal v to, že mu Trump dá k úderům proti Íránu svolení. Dostal ale víc – získal partnera ve válce. Obě země nakonec zaútočily společně a válku spolu nadále „koordinují“.

Podle novinářů NYT se Donald Trump nakonec k válce a aktivní roli v ní přiklonil i s ohledem na úspěšnou lednovou operaci USA proti Nicolási Madurovi ve Venezuele. Prezidentovi měla dodat na sebevědomí a na důvěře ve schopnosti americké armády, uzavírá deník.