Vrací se noční můra: „tankerová válka“ a údery na rafinerie v Perském zálivu

Největší saúdskoarabský ropný terminál Ras Tanura přerušil kvůli íránským útokům provoz, katarská společnost QatarEnergy ze stejných důvodů zastavila produkci zkapalněného zemního plynu (LNG).

Izraelská vláda vyzvala americký Chevron, aby zastavil těžbu na nalezišti zemního plynu Leviathan ve Středozemním moři. Výbuchy se ozývají blízko ostrova Chárg v Perském zálivu, což je hlavní íránský přístav pro vývoz ropy.

A velcí nákladní dopravci MSC a Maersk omezili plavbu svých lodí v Perském zálivu, Rudém moři a Hormuzském průlivu.

Íránské Revoluční gardy v pondělí večer označily průliv za uzavřený a pohrozily, že na plavidla, která se přiblíží, budou střílet. Televize Fox News ale s odvoláním na Velitelství amerických vojenských sil na Blízkém východě (CENTCOM) informovala, že i přes íránské oznámení průliv zatím uzavřený není.

Události posledních dní, jež souvisí s americko-izraelským úderem na Írán a odpovědí Teheránu, nicméně i tak mají globální dopad. Katar je největším exportérem LNG do Evropské unie, saúdskoarabské Aramco největším vývozcem ropy.

„Útok na rafinerii Ras Tanura je prudkou eskalací, kdy se energetická infrastruktura v Perském zálivu nachází v íránském hledáčku,“ řekl agentuře Reuters Torbjorn Soltvedt.

„Saúdskou Arábii pravděpodobně přiblíží k rozhodnutí připojit se k vojenským operacím USA a Izraele proti Íránu,“ dodal hlavní analytik pro Blízký východ ve firmě Verisk Maplecroft, která se zabývá vyhodnocováním strategických a investičních rizik.

Vrací se přízrak takzvané tankerové války, která v 80. letech minulého století decimovala ropnou infrastrukturu podél Perského zálivu.

Na vysvětlenou: Od roku 1980 spolu Írán a Irák vedly válku. Ta se postupně rozšířila do takové míry, že se obě země snažily – prostřednictvím útoků na lodě, přístavy a rafinerie – nepříteli snížit příjmy z ropy, aby nemohl konflikt dál financovat.

Írán útočil i na kuvajtské tankery, protože Kuvajt tehdy Irák podporoval. Situace dospěla do bodu, kdy kuvajtská vláda v roce 1987 požádala Washington, aby plavidla amerického námořnictva doprovázela tankery a zamezila tak dalšímu ničení.

V květnu 1987 irácký bombardér zasáhl americkou válečnou loď USS Stark a zabil 37 amerických vojáků. Pilot omylem považoval plavidlo za íránský tanker.

O rok později zase americká protivzdušná obrana sestřelila z lodě USS Vincennes dopravní letoun společnosti Iran Air s 290 lidmi na palubě. Považovala ho za íránský bombardér.

Velkým rizikem je v současnosti i plavba Hormuzským průlivem, kudy obvykle v tankerech proudí pětina veškeré celosvětově spotřebované ropy. Zhruba 150 plavidel proto zůstává ve východní části Perského zálivu nebo v Indickém oceánu.

„Averze k riziku ze strany přepravců je ale reálný fenomén. Objem tranzitu už klesl, protože lodě čekají mimo průliv,“ uvedli ve zprávě klientům analytici americké banky Citigroup.

„Lodě s obchodními vazbami na americké nebo izraelské zájmy se stanou velmi pravděpodobně terčem útoků, ale hrozí to i jiným lodím. Ať už úmyslně, nebo omylem,“ oznámila pak mezinárodní asociace majitelů lodí BIMCO.

Jeden rozdíl ve srovnání s 80. lety tu ale je: V minulosti Hormuzským průlivem proplouvala polovina celosvětově spotřebované ropy, nyní jen pětina. Omezení přepravy se dotkne hlavně Asie a především Číny, která je největším dovozcem íránské ropy.

Průliv je dlouhý zhruba 165 kilometrů, jeho šířka se pohybuje mezi 33 až 96 kilometry a maximální hloubka dosahuje 220 metrů.