Článek
„Trénovali jsme tu za zvuku sirén. Když jsme byli na vodě, začal houkat poplach, byl to zvláštní zážitek,“ popisuje vodní slalomář Štěpán Jančar, který ještě v posledních únorových dnech trénoval ve středisku Al Ajn na jihu Spojených arabských emirátů. Domů měl společně s juniorským týmem odlétat v neděli, návrat jim ale znemožnil izraelsko-íránský konflikt.
Spojujeme se okolo půl druhé odpoledne tamního času. Štěpán s ostatními se právě dozvěděli, že ještě v úterý by část z nich mohla odletět z Dubaje. Informace jsou podle něj ale nejisté a na poslední chvíli. „Teď jen čekáme, jestli nám to zruší, protože let máme opravdu hodně narychlo. Ale pokud to znamená, že už se konečně dostaneme domů, tak to za to stojí,“ říká Štěpán. Skupina sportovců by nyní měla být na cestě do Dubaje.
„Vezměte si pasy, nabijte si telefony“
První bezpečnostní oznámení obdrželi juniorští vodní slalomáři v Al Ajnu dva dny zpátky, Štěpán mluví o tom, že začali panikařit. „Kluci to tady organizovali, říkali ‚vezměte si pasy, nabijte si telefony‘. Pak přišel ale trenér a uklidnil nás. Řekl, že to nemáme řešit, protože ono tady vlastně asi ani není moc kam se schovat. Není toho moc, co bychom v tu chvíli mohli udělat,“ popisuje.
V aplikaci DROZD Ministerstva zahraničí všichni zaregistrovaní jsou. Zprávy jim chodí, podle Štěpánových slov jich ale není mnoho a často ve stylu „necestujte na Blízký východ, pokud jste tam, tak vyčkejte na spojení“. „Teď jsem se díval, že včera večer nám přišla ještě další zpráva o tom, že dochází k částečnému otevření vzdušného prostoru nad Spojenými arabskými emiráty,“ říká Štěpán.
„Jestli mohu mluvit za všechny, tak si myslím, že jsme tady všichni nervózní a není příjemné se dvakrát za noc budit s tím, že nám přicházejí alerty,“ říká Štěpán. Dnes poplašné upozornění slyšeli v jednu hodinu v noci a ve čtyři hodiny ráno. „Všechny to vzbudilo, protože to dělá strašný hluk,“ dodává.
Situaci v Al Ajn nicméně Štěpán popisuje jako klidnou. V nebezpečí podle jeho slov nejsou, ač zmiňuje, že jeden výbuch poměrně v dálce vodní slalomáři slyšeli. „Všiml jsem si, že přijela i spousta lidí z Dubaje, co tam byli na dovolené a nedostanou se domů, tak přijeli právě sem do klidnějšího prostředí,“ pozoruje.
„Na lince visíte klidně půl hodiny“
Město Al Ajn leží jen pár minut od hranic s Ománem. Právě z této země už do Česka dorazila dvě letadla společnosti Smartwings s přibližně čtyřmi stovkami lidí.
Mezi nimi nebyl Roman s rodinou, kteří do Ománu vyrazili bez cestovní kanceláře a kvůli komplikované komunikaci s tureckou leteckou společností i infolinkou Ministerstva zahraničí stále zůstávají v zemi. „Jsme tu teď uvázlí, s nízkonákladovou společností se těžko domlouvá. Let se nám podařilo ‚přebukovat‘ na příští pondělí, jestli ale odletíme, nevíme,“ popisuje s tím, že jsou zaregistrovaní i na repatriační let. První z armádních letounů už do Ománu míří.
Roman s rodinou, kteří jsou v zemi více než dva týdny, měli původně s tureckou aerolinkou odletět v neděli nad ránem. Na vlastní náklady si proto nyní v zemi platí ubytování.
Jako prakticky nemožnou a velmi drahou pak Roman popisuje komunikaci s Ministerstvem zahraničí. „Funguje akorát infolinka, kam když voláte, tak se ozve ‚pokud chcete spojit s operátorem, stiskněte jedničku‘. Takže stisknete jedničku a visíte na lince klidně půl hodiny,“ říká.
Vzhledem k cenám hovorů tak za propojení s operátorem mohou Češi v takovém případě zaplatit i nižší tisíce korun. „Operátor vám pak maximálně zopakuje, že se máte zaregistrovat v systému DROZD, kde samozřejmě jsme, a že jinak nic moc neví,“ pokračuje Roman.
Dovolat se museli blízcí z českého čísla
Sám situaci v zemi nepovažuje za dramatickou, což ale z jeho pohledu neplatí pro okolní země. „Tady v Ománu teď sice nelétají rakety, ale pořád jsme kousek od Saúdské Arábie nebo Spojených arabských emirátů, kde už rakety létají,“ dodává.
V souvislosti s aplikací DROZD říká, že za dobu izraelsko-íránského konfliktu obdržel dvě zprávy, 1. března o eskalujícím nebezpečí a v pondělí o možné registraci na repatriační lety. „Jenže abyste se zaregistrovali, musíte znova volat na tu linku, kde visíte půl hodiny a pak dalších deset minut diktujete čísla pasů. A od té doby nic, žádná informace,“ říká Roman.
Zaregistrovat se jim nakonec podařilo, pomoct mu ale museli přátelé v Česku. „Protože volat z Ománu je opravdu drahé, požádal jsem kamarády, aby zkoušeli sami volat z českého čísla,“ vysvětluje.
Bez nich by tak Roman za hovory pravděpodobně zaplatil i tisíce korun. „V podstatě neexistuje bezplatný kontakt. Máte jenom jedno telefonní číslo, na které odpovídá hrstka lidí,“ stěžuje si.
