Článek
Překažený atentát na generálního ředitele největší německé zbrojovky Rheinmetall, výbuchy ve fabrikách, které vyrábějí zbraně pro Ukrajinu, každodenní kyberútoky nebo poškozené podmořské kabely. Sabotáží s ruskou stopou v posledních letech přibývá napříč celou Evropou. Insideři navíc mluví o tom, že zdaleka ne o všech se veřejnost dozví.
Jak nečekaně může k něčemu obdobnému dojít, vědí v pardubické zbrojovce LPP Holding. Na konci března tam několik maskovaných lidí zapálilo skladovací halu. Policie čin vyšetřuje jako terorismus.
K útoku se přihlásila údajná protiizraelská skupina The Earthquake Faction, bezpečnostní složky podle médií prověřují také možnost takzvané operace pod falešnou vlajkou, tedy že by se za útokem mohla skrývat jiná skupina napojená na cizí stát.
Nejen pod dojmem této události teď čeští zbrojaři, úředníci a politici řeší, jak lépe zapojit obranný průmysl do přípravy na krizové situace.
Výhoda a slabé místo zároveň
„Není jasné, jakou roli má v různých krizových stavech hrát obranný průmysl. Pokud by dnes začala válka, zbrojní firmy většinou nemají představu, co by od nich stát potřeboval. Existují sice smlouvy o mobilizačních dodávkách, ale jejich objem je malý v poměru k tomu, co by bylo potřeba,“ varuje Jan Jireš, který 12 let pracoval pro ministerstvo obrany a aktuálně působí jako konzultant Sekce obranného průmyslu Hospodářské komory.
V případě, že by se schylovalo k ozbrojenému konfliktu, budou zbrojovky pro každý stát životně důležité, jak ale upozorňuje Kristýna Helm z Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, zároveň mohou ale být jedním z hlavních cílů nepřátelského útoku: „Když by byla válka, tak tyto objekty mohou být prvním cílem útoku. A ve chvíli, kdy nemají zajištěnou obranu, se mohou stát slabým místem státu.“
Podle mluvčího ministerstva průmyslu a obchodu Tadeáše Provazníka odpovědné úřady s firmami komunikují. „Ty tak vědí, že jsou součástí plánů a co se od nich v případě vyhlášení stavu ohrožení státu či válečného stavu (či jiných krizových stavů) očekává, resp. vyžaduje. V případě obranného plánování a operační přípravy státního území komunikují se subjekty na příslušném území mimo jiné krajská vojenská velitelství,“ říká mluvčí.
Z výpovědí zbrojařských firem a jejich asociací, se kterými redakce mluvila, vyplývá, že by si přály, aby byla komunikace intenzivnější a hlavně aby je stát zapojil do svého plánování.
„Zbrojní podniky nevědí, jaké kapacity bude stát v dohledné době potřebovat v mírovém stavu nebo ve válečném stavu. Firmy by tuto kapacitu pro stát držely, ale nikdo s nimi systémově nekomunikuje,“ tvrdí Kristýna Helm.
„Pro skutečně odolnou společnost je nezbytné dlouhodobé partnerství mezi státem, soukromým sektorem a občanskou společností. V Česku však jednotlivé aktivity často nejsou propojené a bezpečnost zůstává politizovaným tématem,“ dodává Andrea Michalcová ze spolku Centrum pro informovanou společnost. Ten společně s dalšími dvěma organizacemi stojí za projektem Připravme se!, který pořádá pro firmy simulace krizových situací.
„Problémem je i to, že řada firem začne o své odolnosti přemýšlet až ve chvíli, kdy krize nastane. Chybí systematická příprava,“ dodává Michalcová.
Něco za něco
Stranou veřejného zájmu se ale přece jen chystá série změn, kterou vojáci, civilní experti i zástupci zbrojařů vítají: velká aktualizace mnohdy čtvrtstoletí staré krizové legislativy, která neodpovídá dnešní bezpečnostní situaci.
První kroky k tomu podnikl kabinet Andreje Babiše (ANO) v polovině července, kdy schválil harmonogram akce: ministerstva obrany a vnitra během následných 12 měsíců zpracují analýzu, následovat bude práce na vlastních zákonech, kterých se má několik novelizovat, včetně zákona o krizovém řízení nebo o hospodářských opatřeních pro krizové stavy. A k procesu budou jako poradní hlas přizvané částečně také asociace sdružující zbrojařské firmy.
„Společně s dalšími oborovými asociacemi jsme vstoupili do dialogu s příslušnými resorty s cílem posílit připravenost státu i průmyslu na krizové situace,“ potvrzuje prezident Asociace leteckého a kosmického průmyslu Jiří Protiva.
Bývalý šéf ministerské sekce obranné politiky a strategie Jan Jireš pak přichází s několika konkrétními nápady, jak obranný průmysl těsněji provázat se státem.
Jde například o zařazení některých zbrojařských závodů mezi kritickou infrastrukturu. Tam dnes patří třeba elektrárny, velké nemocnice nebo železniční uzly, zbrojařské podniky ale ne.
„Hospodářská komora sdružuje 15 největších zbrojařských firem v Česku a tyto velké firmy mají zájem se stát součástí tohoto systému,“ říká Jireš. Zároveň ale upozorňuje, že se ještě povede debata o tom, jaké to má pro firmy plusy a minusy. Pokud by se dostaly na seznam provozů nezbytných pro chod státu, musely by totiž ještě více posílit své zabezpečení.
„Nesmí to znamenat jenom kontraproduktivní závazky nebo nové povinnosti,“ tlumočí Jireš obavy zbrojařů. Přísnější režim by podle něj mohl být vybalancovaný třeba společnými cvičeními s policií a armádou nebo domluvou s bezpečnostními složkami na prioritní ochraně v případě krize.
Posílení pravomocí nebo rezervace
Nabízí se ale i jiné možnosti. Jireš zmiňuje třeba posílení pravomocí zbrojařů, aby se mohli lépe chránit sami. S tím souhlasí i Martina Tauberová z LPP Holding, která je zároveň viceprezidentkou Asociace leteckého a kosmického průmyslu.
„Naše firma vyvíjí technologie na rozpoznávání obličejů s umělou inteligencí a tyto technologie kvůli GDPR standardně nasazovány být nemohou. Chtěli bychom, abychom se mohli zabezpečit kamerovými systémy a nemuseli jsme narážet na pravidla GDPR, vztahující se na všechny, včetně právě objektů obranného a bezpečnostního průmyslu,“ navrhuje Tauberová.
Jak upozorňuje Jireš, problém totiž není tak úplně v tom, jak by stát fungoval ve válečném stavu, ale spíše v době před jeho vyhlášením.
V současnosti jsou různá opatření, která může vláda, ale taky armáda dělat, přísně navázaná na vyhlášení dvou nejvyšších krizových stavů – stavu ohrožení státu a válečného stavu. Než se k tomu politici rozhoupají, může být pozdě, protože s přípravou na krizi je potřeba začít už ve chvíli, kdy se zdánlivě nic neděje, varují představitelé NATO.
„Dřív panovala představa, že mezi mírem a válkou bude ostrý předěl. Jenže dnes víme, že to tak není. Je to rozmlžená, šedá zóna, jejíž součástí jsou sabotáže a další hybridní útoky,“ vysvětluje Jireš. „Jenže v některých oblastech legislativa tuto přípravu v době míru zakazuje,“ dodává.
Jeden z požadavků v této oblasti, který prosazují zbrojovky sdružené v Hospodářské komoře, je, aby si u nich stát začal předem rezervovat výrobní kapacity, které by spustily na jeho povel, pokud by se bezpečnostní situace zhoršovala.
„Vedeme o tom debatu, přijde nám to praktické, abychom vedle rezervace hotových výrobků mohli dělat i rezervaci výrobních kapacit, ať už ve zbrojovkách, nebo kdekoliv jinde,“ potvrzuje předseda Správy státních hmotných rezerv (SSHR) Pavel Švagr.
Už dnes SSHR funguje tak, že všechny zásoby nemá ve svých skladech, ale například léky má rezervované ve skladech výrobců. Zamluvení budoucí výrobní kapacity by byl krok ještě dál.
Jak redakci popsalo několik zdrojů z bezpečnostní komunity, rezervace výroby pro ozbrojený konflikt zásadních produktů, jako je například munice, dnes prakticky neprobíhá.
„Je to z několika důvodů. Trh na to není zvyklý, nejsou s tím zkušenosti a reálně se to zkoušelo zasmluvnit jen v pár pilotních projektech, přičemž to celé stojí a padá na textu smlouvy, který se ale nedaří doladit. To je spojené s druhým důvodem: průmysl to nebude dělat zadarmo, ministerstvo obrany na to není schopné vyčlenit dost prostředků,“ popsal Seznam Zprávám pod podmínkou anonymity jeden z úředníků resortu obrany.
„Ono to taky není jen tak, držet např. zakonzervovanou výrobní linku a být schopný ji na pokyn státu hned rozjet. Potřeba jsou lidé s know-how a samotné nástroje pro výrobu. Je to drahé…,“ dodává.
„Diskuse o dalším posílení spolupráce se zástupci obranného průmyslu probíhají,“ ujišťuje mluvčí ministerstva obrany Johana Starková s tím, že konkrétní opatření ještě nejsou přijata.
„Zároveň je třeba vzít v úvahu, že ne všechny informace týkající se přípravy státu na krizové a válečné stavy mohou být zveřejňovány. Některé z nich podléhají z bezpečnostních důvodů režimu utajovaných informací,“ dodává mluvčí.
