Článek
Japonský jen se v posledních týdnech dostal pod mimořádný tlak. V červenci se dolar prodával téměř za 164 jenů, což pro japonskou měnu znamenalo nejslabší úroveň od roku 1986. Slabý kurz přitom Japonsku zdražuje dovoz energií, potravin a dalších surovin a zvyšuje životní náklady domácností. Situaci v předchozích týdnech zhoršil také růst cen ropy spojený s konfliktem na Blízkém východě.
Za oslabováním jenu stojí především výrazný rozdíl mezi úrokovými sazbami v Japonsku a ve Spojených státech. Japonská aktiva nabízejí nižší výnosy, a investoři proto přesouvají peníze do zahraničí. K tlaku na měnu se přidaly také obavy z rozpočtových plánů japonské vlády, které mohou znamenat další zadlužování země.
Když se propad měny ještě zrychlil, rozhodlo se Tokio zasáhnout. Tentokrát však nezůstalo samo - pomohly mu Spojené státy. Obě země na konci minulého týdne společně vstoupily na devizový trh a nakupovaly jeny. Koordinovanou intervenci potvrdilo japonské ministerstvo financí i americký ministr financí Scott Bessent.
„Společný zásah omezil nadměrnou volatilitu a neuspořádané pohyby jenu,“ uvedla japonská ministryně financí Sacuki Katajamaová. Dodala, že obě země nebudou váhat intervenovat znovu a stejnou připravenost potvrdil také Bessent.
Jen po zásahu výrazně posílil. „Intervence již dlouho visela ve vzduchu a páteční, dost možná i dnešní ranní, akce srazila kurz USD/JPY z úrovně 163,5 na aktuálních 156,5,“ uvedli v komentáři analytici ČSOB Finanční trhy. Dolar podle nich oslabil také vůči dalším měnám včetně eura, kterému navíc pomohl povíkendový propad cen ropy.
Šlo o první společnou devizovou intervenci Spojených států a Japonska od března 2011. Tehdy však země skupiny G7 jeny prodávaly, aby zastavily jejich prudké posilování po zemětřesení, tsunami a havárii ve Fukušimě. Nynější operace měla opačný cíl. Spojené státy se společně s Japonskem podílely na nákupu jenů naposledy v červnu 1998, kdy americké úřady nakoupily japonskou měnu za 833 milionů dolarů.
Vývoj kurzu dolaru vůči jenu od začátku roku. Čím výše se křivka nachází, tím je japonská měna slabší. Po společné intervenci USA a Japonska kurz prudce klesl z téměř 164 na zhruba 157 jenů za dolar, což znamená výrazné posílení jenu.
Američané sáhli po eurech
Rozsah jednotlivých zásahů zatím není přesně známý. Podle údajů japonské centrální banky, které citovala agentura Reuters, mohlo Tokio při čtvrtečním samostatném nákupu jenů vynaložit až 58,97 miliardy dolarů. Pondělní data navíc naznačují, že při dalším možném zásahu mohlo použít dalších až 36,58 miliardy dolarů.
Jde však zatím pouze o odhady založené na pohybu peněz na trhu, nikoli o definitivní částky potvrzené ministerstvem financí.
Podle informací listu Financial Times provedl páteční obchody na pokyn amerického ministerstva financí newyorský Fed, tedy součást americké centrální banky, která podobné operace technicky zajišťuje. Prostřednictvím bank Goldman Sachs a Morgan Stanley prodával eura a nakupoval jeny.
Neobvyklé bylo, že americká strana neprodávala dolary, ale eura, za něž prostřednictvím bank Goldman Sachs a Morgan Stanley nakupovala jeny. Objem americké části zásahu zveřejněn nebyl. Na nezvyklé použití evropské měny upozornil hlavní ekonom Portu Jan Berka.
„Důvodů může být několik. Použití eur držených v rezervách, snaha vyhnout se přímému zásahu na páru dolar–jen, aby nevznikla spekulace o přímém oslabování dolaru, nebo slabší likvidita páru, která znamená vyšší potenciál pohybu,“ uvedl na síti X.
Jinými slovy, americká strana mohla sáhnout po eurech ze svých rezerv proto, aby nemusela přímo prodávat dolary. Takový krok by totiž mohl na trhu vyvolat dojem, že se Washington snaží oslabit vlastní měnu. Zároveň se euro vůči jenu obchoduje méně než dolar, takže i menší objem nákupů může kurzem pohnout výrazněji.
Prodej eur ovšem neznamenal, že se zásah projeví pouze na kurzu eura vůči jenu. Jednotlivé měnové páry jsou vzájemně propojené a podpora ze strany obou vlád zároveň přiměla investory rušit sázky na další oslabování japonské měny. Mnohé z nich byly vedené právě proti dolaru, a intervence se proto výrazně projevila také na kurzu americké a japonské měny. Reuters uvedla, že uzavírání těchto pozic pondělní růst jenu dále urychlilo.
Oblíbený carry trade dostal ránu
Rozdíl mezi japonskými a americkými sazbami je základem strategie označované jako carry trade. Bank of Japan drží základní sazbu na jednom procentu, zatímco dolarová aktiva nabízejí vyšší výnosy. Investoři si proto půjčují levné jeny, směňují je za dolary a za ně nakupují například výnosnější americké dluhopisy.
Takový obchod může vydělávat, dokud jen zůstává stabilní nebo oslabuje – to platilo celé roky a mnohé finanční společnosti na tom vydělávaly a používaly to jako stroj na peníze.
Prudké posílení japonské měny však investory nutí pozice uzavírat – prodávají zahraniční aktiva a nakupují jeny, aby splatili své půjčky. Tím vytvářejí další poptávku po japonské měně a její růst ještě urychlují.
„Historie mluví jasně. Společné devizové intervence mají sílu a investoři by neměli sázet proti úřadům,“ uvedl globální šéf tržní strategie ve společnosti BBH Elias Haddad. „Od roku 1998 byly všechny koordinované devizové intervence Spojených států úspěšné,“ dodal.
Samotná velikost zásahu přitom úspěch nezaručuje. Japonsko už mezi koncem dubna a začátkem května vynaložilo na samostatné intervence rekordních 11,7 bilionu jenů, tedy v přepočtu zhruba 1,5 bilionu korun. Jejich účinek však postupně vyprchal a jen se později propadl na nové mnohaleté minimum.
Washington hlídá i americké dluhopisy
Americký prezident Donald Trump vysvětloval zapojení Spojených států snahou pomoci blízkému spojenci. „Japonsko má oslabující jen, chtělo trochu pomoci a my tu pro něj vždy jsme,“ řekl. Na otázku, co Spojené státy operací získaly, odpověděl, že finanční prospěch a příznivý dopad na světovou ekonomiku.
Washington má ale podle analytiků i vlastní ekonomické důvody. Velmi slabý jen zlevňuje japonské výrobky v dolarovém vyjádření, a oslabuje tak konkurenční výhodu, kterou mají americkým firmám přinášet Trumpova cla. Spojené státy zároveň sledují, zda se napětí z Japonska nepřelije na americký dluhopisový trh.
„Prudké pohyby japonských výnosů mohou vyvolat změny ve složení portfolií napříč světovými dluhopisovými trhy, včetně amerických státních dluhopisů a evropských vládních bondů,“ uvedl listu Financial Times Masajuki Nakadžima, stratég společnosti Mizuho.
Pokud by japonské dluhopisy začaly nabízet atraktivnější výnosy, část investorů by mohla omezit zahraniční investice a vracet peníze do Japonska. Prodej amerických dluhopisů by mohl snížit jejich ceny, zvýšit výnosy, a tím prodražit financování amerického dluhu. Americká účast na intervenci podle Nakadžimy ukazuje, že Washington toto riziko pozorně sleduje.
Vedle přesunů soukromých investorů existuje ještě druhé riziko – že by samo Japonsko získávalo peníze na podporu jenu rozsáhlým prodejem amerických dluhopisů ze svých devizových rezerv. Bessent však uvedl, že při páteční operaci země využila také zvláštní nástroj americké centrální banky označovaný jako FIMA.
Ten umožňuje zahraničním centrálním bankám získat dočasně dolary proti americkým státním dluhopisům, aniž by je musely přímo prodat na trhu. Japonsko pak mohlo dolarovou hotovost použít k nákupu jenů. Tím se omezilo riziko rozsáhlého výprodeje amerických dluhopisů, který by mohl snížit jejich ceny, zvýšit výnosy, a tedy i náklady financování amerického dluhu.
Samotná intervence však základní příčiny slabého jenu neodstraňuje. Její trvalejší účinek bude záviset především na tom, zda se zmenší rozdíl mezi japonskými a americkými sazbami, a také na dalším vývoji cen energií a japonské rozpočtové politiky. Společný zásah přesto investorům ukázal, že sázka na pokračující oslabování jenu už nemusí být tak bezpečná jako dříve.
