Článek
Júsuf al-Abbás už sedm let toužil po návratu svého starého života. Čtyřiačtyřicetiletý Maročan pracoval do roku 2019 skoro 14 let ve španělském Bilbau, převážně v pohostinství. Pak ho ale deportovali, protože o zaměstnání přišel.
V Maroku se živil příležitostnou prací, například spolu s otcem opravoval mobilní telefony. „Nikdy jsem nepřestal přemýšlet o návratu,“ řekl britskému deníku The Guardian. „V Maroku jsem byl naživu, ale ve skutečnosti jsem nežil,“ dodal. Ve Španělsku nadále bydlela a bydlí jeho manželka i čtyři dcery.
Jako mnoho dalších z desítek tisíc Maročanů a lidí z dalších zemí, kteří minulý týden pronikli na území španělského města Ceuta, i Abbáse hnala touha po ekonomické vzpruze.
Přes hranici za 15 minut
Jeho rozhodnutí vyrazit do španělské exklávy na severu Afriky ale bezprostředně podnítilo něco jiného: zprávy na sociálních sítích, že cesta do Ceuty je volná.
Nasedl proto do taxíku a přijel do marockého Tétouanu, který leží nedaleko Ceuty. Než tam dojel, dostaly se k němu další zprávy, podle nichž už marocké složky dovolily lidem překračovat hranici na zemi.
Maročan se proto už těšil na to, že nebude muset přes hranici dlouze plavat jako tisíce lidí před ním a bude stačit jen krátká cesta přes moře, aby se vyhnul španělské kontrole. Na místě se mu to potvrdilo.
„Maročtí policisté na nás křičeli: Běžte, běžte, běžte! Utíkejte hned, utíkejte do Španělska,“ líčil Abbás britskému listu. „Noc předtím lidi bili, ale toho rána nás nechali projít. Nic nedávalo smysl,“ dodal s tím, že podle něj policisté přes bariéru pouštěli jen Maročany a lidi ze zemí subsaharské Afriky vraceli silou zpátky.
Abbás během krátkého pobytu v moři viděl několik mrtvých těl. Na počtu obětí celého incidentu se Madrid a Rabat neshodnou. Španělsko hlásí 72 mrtvých, Maroko 11.
Ani ne po 15 minutách, co se dostal k hranici, už stál Abbás na španělské půdě. A záhy zjistil, že není vítaný a že zprávy na sociálních sítích lhaly. Teď už je ostatně drtivá většina migrantů pryč, Španělsko oznámilo deportaci odhadem 69 500 lidí, ve městě zůstávají tři až pět tisíc migrantů.
Zprávy šířily nové účty
Reportéři BBC na severu Afriky narazili na řadu migrantů, kteří jim ukázali videa ze sociálních sítí s lidmi skákajícími do moře a skandujícími: „Španělsko je otevřené.“
Na migranty měla vliv i rozšířená dezinterpretace červnového verdiktu španělského nejvyššího soudu, který ztížil deportace migrantů přicházejících po moři.
Ceuta
- Španělské město na pobřeží Gibraltarského průlivu na severu Afriky.
- Na 18,5 km2 tam žije přes 80 tisíc lidí, většina křesťanů, asi třetina jsou muslimové.
- Spolu s menší Melillou je tam jediná pozemní hranice EU s Afrikou, ani jedno město ale není součástí schengenského prostoru.
- Ceuta patří Španělsku od roku 1580, předtím ji od roku 1415 kontrolovalo Portugalsko. Na rozdíl od protilehlého Gibraltaru, který patří Velké Británii, je Ceuta integrální součástí Španělského království.
- Maroko španělskou suverenitu nad městem nikdy neuznalo, ale Madrid argumentuje tím, že Ceuta je součástí země déle, než existuje Marocké království.
Záběry ukazovaly mladé lidi v neoprenu a v ploutvích. Další se natočili už v moři, jiní dodali snímky přímo z Ceuty.
Stanice část těchto záznamů prozkoumala a ověřila. Našla i takové, které do online prostoru pustily účty aktivní jen pár týdnů a přesto nasbíraly desítky tisíc lajků. Některé vyvolávaly falešnou naději, že Španělsko migranty přijme s otevřenou náručí.
Místo toho obyvatelé Ceuty ze strachu před násilnostmi uzavřeli restaurace, obchody i další podniky. Někteří migranti mluvili o hladu po dlouhém plavání, další - včetně Abbáse - popisovali, že je ve městě zbili.
Migrant po úderu obuškem španělského policisty v Ceutě. Scéně předcházely potyčky mezi migranty a policií.
Videa úspěšného překročení hranic plná naděje zapůsobila také na Abdelcháleka Múmúha a jeho manželku Kautar Alalejovou. Když je viděli, ihned odvezli k hranici svého osmnáctiletého syna Saada.
Vnímali to jako jeho šanci dostat se na vytouženou vysokou školu v Evropě, kterou si ale rodina nemohla dovolit. „Další lidé šli do Evropy a prospělo jim to. My už jsme promrhali náš život v Maroku. Nechceme, aby se to stalo i jemu,“ vysvětlil Múmúh.
Teď ale pár neví, kde syn je. Až do neděle, kdy s nimi mluvili novináři deníku The New York Times, o něm neměli žádné zprávy.
Sílu sociálních sítí považují za jednu z příčin celého incidentu i Madrid a Rabat. Podle španělské verze zvěsti šířila „pašerácká mafie“, s čímž ve svém vůbec prvním vyjádření ke krizi vydaném v neděli večer souznělo i marocké ministerstvo vnitra.
Marocký pokus ukázat sílu?
Španělská vláda oficiálně stojí za tou marockou a zpochybňuje spekulace, podle kterých mohl Rabat celou situaci vyvolat nebo přinejmenším tiše tolerovat, jak ostatně naznačuje i citované svědectví Júsufa al-Abbáse.
Španělský ministr vnitra Fernando Grande-Marlaska si během sobotní návštěvy Ceuty pochvaloval spolupráci s marockými úřady s tím, že během 24 hodin se vše podařilo zvrátit. „Maroko není hrozbou pro Ceutu ani zbytek Španělska. Je to důvěryhodný partner,“ prohlásil.
Podle zdrojů španělského konzervativního listu El Mundo z bezpečnostního prostředí nicméně Maroko migrantům skutečně umožnilo překročit hranice. V Rabatu to údajně vnímali jako příležitost, jak Madridu připomenout, jakou sílu mají nad kontrolou společné hranice.
Ke stejnému závěru došel i liberálnější El País. Podle něj marocká pohraniční stráž podléhá takové kontrole, že si lze jen těžko představit situaci, kdy by umožnila překročení hranice tolika lidem bez souhlasu nebo spolupráce někoho z vysokých míst v marocké vládě.
Indicie o chystané migrační vlně do Ceuty měly i španělské tajné služby, jak s odvoláním na své zdroje v pondělí informoval španělský rozhlas Cadena SER. Agenti na to prý upozornili i ministerstvo vnitra, ale šéf resortu už dříve odmítl, že by o něčem věděl.
Politolog Pablo Simón z Univerzity Karla III. v Madridu je přesvědčený, že Maroko se snažilo vytvořit Španělsku vnitřní problém, aby podkopalo pozici tamní vlády. „Není to migrační krize. Je to marocký útok hybridní války,“ řekl britskému listu The Times.
Nebylo by to poprvé. V roce 2021 Maroko uvolnilo ostrahu a během dvou dnů do Španělska proniklo osm tisíc lidí. Tehdy šlo o odvetu za španělskou pomoc pro lídra strany, která bojuje za nezávislost Západní Sahary (což je bývalá španělská kolonie) na Maroku.
Tentokrát tak jasný motiv chybí. Některá zmíněná média spekulují o marocké snaze pomoct spojencům - USA a Izraeli. Španělsko dlouhodobě silně vystupuje proti izraelským operacím v Pásmu Gazy a čelí také tvrdé kritice a hrozbám ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa, mimo jiné proto, že nedovolilo Spojeným státům ve válce s Íránem využít své vojenské základny.
Řízenou migraci k nátlaku na Evropu léta využíval a občas stále využívá běloruský režim, pravděpodobně s podporou Ruska. Do Polska a také do Litvy posílal tisíce migrantů, které cíleně dovážel z Blízkého východu.
