Míjel auto, najel do díry a zabil motorkáře. Je ve vězení a nechápe proč

Zpravidla podmínka, ale občas skončí viník dopravní nehody za mřížemi. Nejvyšší soud přerušil trest řidiči kamionu, který při rozjíždění přejel chodkyni. V podobný verdikt věří i muž, který na rozbité silnici srazil motorkáře.

Jiří Luňáček je už dva měsíce ve vězení. Před čtyřmi lety na rozbité silnici u Adamova na Blanensku při vyhýbání se protijedoucímu autu sjel do skoro dvaceticentimetrové rýhy na krajnici a při snaze dostat se zpět na cestu vjel do protisměru ve chvíli, kdy tudy projížděl mladý motorkář. Ten střet nepřežil.

„Jel jsem padesátkou, věděl jsem, že ta úzká silnice je samá díra. Pán, který jel za mnou, u soudu vypověděl, že byl na mě i trochu naštvaný, že jedu tak pomalu. V autě jsem vezl syna, nebyl důvod riskovat,“ popsal pro podcast Ve stínu okamžiky těsně před havárií Luňáček. Se sedmačtyřicetiletým mužem, kterého na svobodě živí tesařské práce, jsme mluvili pár dnů před nástupem do věznice.

Následky střetu byly fatální. Šestnáctiletý mladík pár hodin po srážce v nemocnici zemřel. Jiřímu Luňáčkovi bylo hned jasné, že se stala obrovská tragédie, nepředpokládal ale, že skončí ve vězení. A dlouho tomu také nic nenasvědčovalo. Než jej policisté obvinili, trvalo to dva a půl roku. Mezitím se stihla opravit i rozbitá cesta, výmoly zmizely.

I tahle okolnost je v případu důležitá. Luňáčkův advokát totiž rozporuje znalecký posudek, který sehrál podstatnou roli v tom, že jeho klient skončil ve vězení.

„Několikrát jsme upozorňovali, že posudek vychází z už opravené silnice, že neodpovídá stavu, který byl v době nehody. Z našeho pohledu je tedy takový posudek k ničemu, nemůže vysvětlit, proč se tehdy můj klient dostal do smyku,“ říká David Obenrauch. On i jeho klient jsou přesvědčeni, že značnou část viny nese rozbitá silnice. Nebýt děr a zdevastované krajnice, nehoda by se nestala.

Soudkyně Michaela Janočková z Okresního soudu Brno-venkov ale loni na podzim rozhodla: Jiří Luňáček za volantem svého SUV nepřizpůsobil jízdu stavu vozovky a spáchal přečin usmrcení z nedbalosti.

Luňáček vyfasoval dvacet měsíců nepodmíněně a povinnost zaplatit odškodné v celkové výši asi jeden a půl milionu korun.

Verdikt krátce na to potvrdil i krajský soud. V odůvodnění se mimo jiné píše:

„Obžalovaný se snažil na vozovku dostat bezprostředně poté, co sjel pravými koly na krajnici, a to v poměrně vysoké, a tedy nevhodné rychlosti, a toto byl další jeho chybný řidičský manévr,“ stojí například v odůvodnění.

Soud také upozorňuje na fakt, že ač byla silnice rozbitá, zrovna místo havárie bylo celkem přehledné, bez zatáček, a řidič tak měl dostatek času se připravit na to, aby se bezpečně minul s protijedoucím autem.

Podobnou argumentaci použil i expert na dopravu a bývalý šéf BESIPu Roman Budský z platformy Vize 0, který se s kauzou Jiřího Luňáčka měl možnost seznámit.

Upozornil tak na jistý paradox. Pokud by se fatálním stal jeden výmol na jinak standardní vozovce, byla by chyba na straně řidiče pochopitelnější a omluvitelná. V případě Luňáčkovy havárie šlo ale o dlouhý rozbitý úsek. Šoféra by to tedy podle jeho názoru nemělo tak vykolejit, měl by zpozornět a jet opravdu opatrně.

„Ten řidič byl delší dobu informován, po čem jede. A udělal prostě chybu. Místo, aby se po vyjetí ze silnice snažil udržet přímý směr a pozvolna zpomaloval do úplného zastavení, tak on se křečovitě a ve vysoké rychlosti snažil vrátit zpátky na asfalt,“ vysvětluje Roman Budský.

Jiří Lunáček namítá, že šlo o zlomky vteřiny: „V hlavě se mi to přehrálo asi milionkrát. Možná víckrát, nevím. Ale vím, že jsem nemohl udělat nic jinak. Jednal jsem reflexivně. Neměl jsem čas si v ten moment něco rozmyslet, rozhodovat se.“

Jak je vidět na fotografiích, silnice byla v době nehody opravdu v dezolátním stavu. Přesto tam nebyla nijak omezená rychlost, nejvyšší povolená tedy byla devadesátka.

Dopravní expert Budský říká: Je vždy na řidiči, aby vyhodnotil, jak rychle může jet. „Takže měl jet ještě pomaleji. Otázkou je, jestli má za řidičskou chybu skončit ve vězení. Já toho nejsem zastánce, tím se nic nevyřeší. S problémovými šoféry by se mělo pracovat jinak.“

Výrokem o problémovém šoférovi Roman Budský naráží na fakt, že Jiří Luňáček nebyl zrovna bez škraloupu. Na kartě řidiče měl 17 záznamů, například za telefonování při řízení, rychlou jízdu a podobně. Na čas dokonce přišel o řidičák, protože ho policisté přistihli, že řídí vůz, na který nemá oprávnění. Minimálně jednou jel také s autem, které nemělo technickou kontrolu. Bez platného techničáku bylo i SUV, v němž před čtyřmi roky boural.

Přesto on i jeho advokát doufají, že případ zvrátí Nejvyšší soud, ke kterému podali dovolání. Právník David Obenrauch upozorňuje na několik nedostatků v dokazování. Kromě sporného znaleckého posudku, který vycházel z již opravené silnice, také na fakt, že nebyl proveden vyšetřovací pokus. Soud tedy podle advokáta rozhodoval doslova od stolu.

Jistou naději na úspěch jim dává případ řidiče kamionu pana Jaroslava, o kterém jsme psali v květnu a přečíst si ho můžete zde.

Ve stručnosti: Jaroslav dostal dva roky za tragickou dopravní nehodu, při níž zemřela žena na přechodu. Do té doby bezúhonný muž vinu nijak nepopíral. Zdál se mu ale nepřiměřený nepodmíněný trest, a tak se obrátil na Nejvyšší soud. Ten zatím nerozhodl o jeho dovolání, udělal ale něco mimořádného - výkon trestu přerušil. Jaroslav je tedy po více než dvou měsících znovu doma.

I jeho případ v první instanci posuzovala Michaela Janočková z Okresního soudu Brno-venkov. Tedy stejná soudkyně, která poslala za mříže Jiřího Luňáčka.

Ze statistik vyplývá, že pokud jde o nedbalostní úmrtí v důsledku autonehody, jen pět procent odsouzených dostane nepodmíněný trest odnětí svobody, zpravidla když řídili pod vlivem alkoholu nebo drog. To ale nebyl případ ani jednoho z „naší“ dvojice mužů.

Když jsme soudkyni, na jejímž stole zpravidla přistanou kauzy viníků dopravních nehod z obvodu Brno-venkov, statistiky ukázali, napsala nám:

„Ukládání trestu je práce s lékárnickými vahami, kdy jsou velmi individuálně posuzovány konkrétní okolnosti trestné činnosti i pachatele. Soud nemá přístup k rozhodnutím jiných soudů a bez podrobné znalosti jednotlivých spisů není možné uzavřít, že jsou zpravidla za dopravní nehody s tragickým následkem ukládány podmíněné tresty. Proto se nemohu vyjádřit k tomu, zda jsou v jiných případech nehod ukládány tresty mírnější, jak tvrdíte.“

Michaela Janočková nechtěla komentovat fakt, že Nejvyšší soud přerušil trest panu Jaroslavovi, a žádost o vysvětlení způsobu potrestání Jiřího Luňáčka vyřešila odkazem na odůvodnění rozsudku. V něm mimo jiné píše:

„Soud nepovažuje za správné a spravedlivé, aby pachatelé dopravních nehod s fatálním následkem, pokud není shledáno významné spoluzavinění dopravní nehody také u osoby poškozené, což v tomto případě jistě není, odcházeli od soudu se zcela nepřiměřeně mírnými tresty.“

Vypadá to, že soudkyně Janočková používá při výměře trestů celkem přísný metr. Jestli se s ní ztotožní i soudci Nejvyššího soudu, se teprve ukáže.

Mimochodem, právě u nejvyšší instance se agenda dopravních nehod začíná trochu vršit.

Před pár dny podala dovolání nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová - a tentokrát v neprospěch obviněného. Jde o případ podnikatele Zdeňka Pelce. Ač zavinil smrt jiného řidiče a v krvi měl přes 1,6 promile alkoholu, jeho stíhání bylo zastaveno. Podrobnosti si můžete přečíst zde.

Jak pan Jaroslav za mřížemi pocítil, že před lety pracoval jako dozorce? Proč Jiří Luňáček, který do vězení nedávno nastoupil, bere svůj trest jako likvidační?

Více se dozvíte v nejnovější epizodě pořadu Ve stínu, kterou najdete v úvodu tohoto článku nebo v podcastových aplikacích.