Extrémní kohabitace po polsku. Nawrocki soustředí moc

Když se loni v prosinci během živého vysílání internetového pořadu zeptal známý fotbalový chuligán Piotr „Staruch“ Staruchowicz Karola Nawrockého, jestli mu Ježíšek přinese prezidentskou milost, hlava státu se odpovědi vyhnula.

O osm měsíců později se jeho přání splnilo.

Prezident, který byl sám kdysi součástí prostředí fotbalových hooligans, v pondělí omilostnil dlouholetého vůdce fanoušků Legie Varšava. Vyvolalo to kritiku, která poznamenala i Nawrockého první výročí v prezidentské funkci.

Milostí během prvního roku udělil pouze sedm. Podstatně častěji ale využíval prezidentskou pravomoc veta, což v Polsku znamená de facto stopku zákona. Nawrocki tím plní, co sliboval v kampani: postavit vládě Donalda Tuska hráz.

Podle politologa Tomasze Słomky z Varšavské univerzity ale nejde jen o blokování vlády. Nawrocki podle něj buduje nový model prezidentství, v němž se hlava státu stává samostatným mocenským centrem a buduje si „neocézaristický model“ vlády.

Prezident Karol Nawrocki tento týden omilostnil fotbalového chuligána Roberta „Starucha“ Staruchowicze. Může být právě tohle symbolem prvního roku jeho prezidentství?

V tom smyslu je to skutečně symbolické. Karol Nawrocki pochází ze specifického prostředí. Není to klasický státník ani politik s dlouholetými zkušenostmi a autoritou. Tahle milost proto podle mě dobře vystihuje charakter výkonu jeho mandátu.

Český ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé sobě) letos nazval vztah české vlády s prezidentem Petrem Pavlem jako „extrémní kohabitaci“. Vy dobře znáte český i polský politický systém. Nehodí se tohle označení spíš na Polsko?

V jistém smyslu ano. Ostatně i Polsko má zkušenost s podobnými spory jako teď nedávno Česko o reprezentaci na summitu NATO. Stačí připomenout takzvanou „válku o židli“, kdy premiér Donald Tusk a prezident Lech Kaczyński soupeřili o to, kdo bude zastupovat Polsko na jednání Evropské rady.

Pokud jde o současné Polsko, označení „extrémní kohabitace“ podle mě do značné míry sedí. Už během volební kampaně Karol Nawrocki otevřeně říkal, že chce Tuskovu vládu zastavit.

Od začátku tedy deklaroval, že mu nejde o to být prezidentem, který s vládou spolupracuje, zprostředkovává kompromisy nebo podporuje kroky vedoucí ke zlepšení fungování státu.

Já jeho přístup označuji za budování „neocézaristického modelu“.

Co to znamená?

Že prezident využívá svůj silný mandát z přímé volby k tomu, aby co nejvíce rozšiřoval vlastní politický vliv. Ústavu si vykládá tak, aby z ní pro sebe získal co nejširší prostor. Je to vidět například na mimořádně častém vetování zákonů.

Prezident Nawrocki zároveň očekává, že vláda i parlament s ním budou podobu zákonů předem konzultovat. Chce mít rozhodující slovo při obsazování klíčových institucí, přestože to ústava ne vždy svěřuje prezidentovi. Příkladem je například otálení se jmenováním nově zvolených soudců ústavního soudu.

Jak Karol Nawrocki během prvního roku ve funkci změnil polskou politiku?

Nemyslím si, že by polskou politiku jako takovou zásadně změnil. Ta je už řadu let založená na silných emocích a velmi ostrém rozdělení společnosti. Do tohoto prostředí ale vstoupil s několika novými prvky.

Především vrátil do veřejné debaty otázku nové ústavy. Nevím, nakolik ten projekt bude skutečně prosazovat, ale zřídil už radu pro přípravu nové ústavy. A její personální složení je poměrně kontroverzní. Je přitom zřejmé, že si Nawrocki představuje, že by nová ústava posílila postavení prezidenta.

Stal se také velmi aktivním politickým centrem. Už není symbolem jednoty státu nebo arbitrem, který hledá rovnováhu mezi institucemi a politickými silami. Naopak. Stal se jedním z hlavních aktérů každodenního politického střetu.

Nabízí se tudíž otázka, zda prezident Nawrocki nemá i širší politické ambice. Je možné, že chce, aby se nově přeskupená polská pravice v budoucnu soustředila právě kolem něj, a ne kolem Jarosława Kaczyńského, jehož politický vliv v posledních měsících zřetelně slábne.

Nawrocki se tedy na Kaczyńském osamostatnil? Pomáhá mu, že se teď Kaczyńského strana Právo a spravedlnost (PiS) rozštěpila?

Krize v PiS může budování politického tábora kolem prezidenta pomoci. Ovšem v polském systému potřebuje každý prezidentský kandidát silné organizační zázemí a peníze na kampaň.

A pro Nawrockého je jediným spolehlivým zdrojem obojího právě PiS. Proto si nemyslím, že by se před prezidentskými volbami v roce 2030 pokusil jít s PiS do otevřeného střetu. Strana mu totiž může výrazně pomoci v boji o druhý mandát.

Ke komu má dnes Karol Nawrocki politicky nejblíž? K PiS Jarosława Kaczyńského, ke skupině kolem expremiéra Mateusze Morawieckého, která PiS opustila, nebo spíš ke krajní pravici v Konfederaci či k extremistovi Grzegorzi Braunovi? Balancuje mezi nimi?

Slovo „balancuje“ je podle mě velmi výstižné. Nemyslím si, že by své politické ambice spojoval jen s jedním konkrétním prostředím.

Kdybych měl jeho ideové směřování popsat co nejstručněji, označil bych ho za „neoendeka“.

Jde o politika navazujícího na tradici národní demokracie, ne-li přímo nacionalismu, který svou politiku staví na národně konzervativních a krajně pravicových myšlenkách. Tyhle proudy jsou patrné v PiS, v části Konfederace i v Braunově Konfederaci Koruny Polské. Proto bych jeho ambice neomezoval jen na jednu z těchto stran.

Nejdál má podle mě naopak k expremiérovi Mateuszi Morawieckému, který se teď snaží působit jako představitel umírněné konzervativní, křesťanskodemokratické pravice.

Po prezidentských volbách loni v červnu se mluvilo o tom, že vládu Donalda Tuska kvůli výhře Nawrockého čeká vážná krize, možná dokonce pád. Kabinet ale dál funguje. Proč se předpovědi nenaplnily?

Zatím nevidím důvod domnívat se, že by Tuskova vláda měla padnout. I po rozštěpení koaliční strany Polsko 2050 má stále poměrně stabilní většinu.

Koalici drží pohromadě jednoduše to, že je u moci. To s sebou přináší politické výhody, kterých se její členové nechtějí vzdát. Navíc Tusk je navzdory všem sporům stále silným politickým lídrem a jeho Občanská koalice ve většině průzkumů veřejného mínění vede.

Funguje Nawrockému strategie zasypat vládu vety?

Prezident tím ukazuje, že vládu skutečně blokuje a snaží se přesvědčit veřejnost, že je potřeba ji důsledně kontrolovat a brzdit.

Na druhé straně je ale více než čtyřicet Nawrockého vet silným argumentem pro Tuska. Premiér může říkat: chtěli jsme prosadit důležité reformy, máme vůli vládnout, ale prezident nám v tom brání. Paradoxně z toho tedy může vláda politicky těžit.

Navíc mám pocit, že se kabinet postupně naučil fungovat i navzdory prezidentským vetům. Hledá způsoby, jak své cíle prosazovat prostřednictvím jiných předpisů nebo jiného výkladu stávajících zákonů.

Stalo se téma Ukrajiny pro Nawrockého nástrojem, kterým si buduje vlastní politickou pozici? Jak si vysvětlujete současné napětí mezi Varšavou a Kyjevem?

Nemyslím si, že by Ukrajina byla ústředním tématem Nawrockého politiky. Je ale velmi užitečným nástrojem, kterým reaguje na nálady ve společnosti. Protiukrajinské nálady v Polsku v posledních letech výrazně zesílily.

Prezident, který podle mě nikdy nechoval k Ukrajině žádné zvláštní sympatie, vyhodnotil, že právě na téhle vlně může získat politickou podporu. Proto zaujímá umírněně protiukrajinský postoj.

Říkám záměrně umírněně, protože ve srovnání s Grzegorzem Braunem a jeho uskupením působí Nawrocki podstatně zdrženlivěji.

Odpovědnost ale neleží jen na jedné straně. Prezident Volodymyr Zelenskyj v posledních měsících dostatečně nebral ohled na citlivost polské společnosti ani na historické otázky, které jsou pro Poláky důležité.

Tím dal Karolu Nawrockému další argumenty. Prezident pak může říkat: chtěl jsem budovat dobré vztahy s Ukrajinou, ale ukrajinské vedení nám to neumožnilo. Celkově ale platí, že kritičtější postoj k Ukrajině pomáhá prezidentovi oslovovat část polské veřejnosti.

Do polských parlamentních voleb zbývá rok a čtvrt. O čem podle vás bude volební kampaň?

Myslím si, že jedním z hlavních témat bude bezpečnost v nejširším slova smyslu: od energetiky až po obranu státu. Hodně bude záležet také na tom, jak se bude dál vyvíjet válka mezi Ruskem a Ukrajinou a celková situace v Evropě.

Druhým velkým tématem bude zdravotnictví. To patří dlouhodobě k největším starostem Poláků a krize zdravotního systému se stala ještě viditelnější po aféře kolem jedné varšavské nemocnice, což poškodilo Občanskou koalici. Právě otázka, zda se lidé dostanou ke kvalitní zdravotní péči, bude podle mě jedním z důležitých motivů kampaně.

Bude jedním z témat i to, o čem se dnes píše jako o „hnědnutí“ společnosti, tedy posilování krajní pravice?

Ano, ale spíše jako součást širší debaty o bezpečnosti.

Občanská koalice nebo Levice budou upozorňovat, že krajní pravice představuje riziko pro stabilitu státu i vztahy Polska se sousedy. Budou argumentovat tím, že takový vývoj je pro zemi nebezpečný.

Na druhé straně bude záležet i na tom, jakou kampaň povedou samotné krajně pravicové strany. Právě ony rozhodnou o tom, nakolik se tohle téma dostane do popředí a jak výrazně se jejich kampaň zradikalizuje.