Článek
Ministerstvo zdravotnictví tajilo, kolik utratilo za několikatýdenní sledování svých zaměstnanců a komu zakázku zadalo.
Informace vyšly najevo až po opakovaných dotazech Seznam Zpráv. Sledování počítačů zaměstnanců prováděla firma Ryant, veřejné rozpočty zakázka vyšla na 753 tisíc korun bez DPH, tedy 911 tisíc korun. Úřad smlouvu nezveřejnil v registru smluv, ačkoli mu to ukládá zákon.
Není to navíc poprvé. Už v roce 2019, také za Adama Vojtěcha (ANO), ministerstvo uzavřelo s firmou Ryant podobný kontrakt na sledování zaměstnanecké techniky a také jej v registru smluv nezveřejnilo.
Zaměstnanci proti sledování aktivity na pracovní technice, které probíhalo i mimo pracovní dobu, sepsali petici a stěžují si na inspektorátu práce a Úřadu pro ochranu osobních údajů. Obávají se porušení zásad GDPR a kritizují, že sledování probíhalo tajně.
Zákon ukládá ministerstvu zveřejnit smlouvu v registru smluv do 30 dnů. Pokud by se tak nestalo ani do tří měsíců, je smlouva automaticky neplatná. Vzhledem k tomu, že k analýze docházelo v dubnu a květnu, oba termíny již vypršely.
Ve čtvrtek v poledne, poté co se na věc opakovaně dotazovaly Seznam Zprávy, ministerstvo zveřejnilo dohodu o narovnání s dodavatelem, která má stav dodatečně napravit. Obě strany v ní přiznávají, že plnění proběhlo bez platné právní smlouvy.
Stejně resort postupoval i v roce 2019. Tehdy s firmou Ryant uzavřel smlouvu na 390 tisíc korun bez DPH, ale nezveřejnil ji v registru smluv ani po třech měsících. Seznam Zprávy mluvily s vysokým ministerským úředníkem z té doby, který má podezření, že byl tehdy podobným způsobem monitorován. „Nemám na to důkaz, ale vedení ministerstva mělo informace z mých soukromých konverzací,“ uvedl pod příslibem anonymity.
Standardní postup
Vše se i tehdy vyřešilo dodatečnou dohodou. Smlouvu o narovnání za ministerstvo podepsal Petr Jarema, muž, který je považován za pravou ruku Adama Vojtěcha. V minulosti vedl kabinet ministra, dnes je vrchním ředitelem sekce centrálních agend.
Jarema otevřeně přiznává, že nezveřejnit smlouvu v registru v roce 2019 nebylo opomenutí, ale záměr. „To byl standardní postup. Kdyby v registru svítilo, že probíhá kontrola, tak by se to ti zaměstnanci dozvěděli, a tím by byl zmařen účel kontroly,“ řekl Seznam Zprávám Jarema. Současnou smlouvu prý neřešil.
Ministerstvo popírá, že by se letošním nezveřejněním smlouvy v registru pokoušelo kontroly před zaměstnanci utajit. „Pokud jde o registr smluv, nešlo o snahu zabránit tomu, aby se zaměstnanci o realizaci analýzy dozvěděli z registru smluv,“ napsalo redakci tiskové oddělení. Vysvětlení, proč smlouva v registru není, ale neposkytlo.
Argument, že zakázku je potřeba před veřejností utajit, neobstojí podle expertů na registr smluv ani podle odborníků na práva zaměstnanců.
„Registr smluv má přesně daný seznam výjimek, které je možné použít. Jakkoli ten argument může znít racionálně, tak v zákoně není,“ popsal vedoucí právní poradny Frank Bold Michal Kuk.
Zároveň ale upozorňuje, že za porušení povinnosti smlouvu zveřejnit není žádná sankce. A že řešení pomocí smlouvy o narovnání je možné.
Vyjádření ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha
Za skutečný problém bych považoval situaci, kdy by ministerstvo bezpečnost svých informačních systémů vůbec neprověřovalo. Ministerstvo zdravotnictví spravuje citlivé informace a nese odpovědnost za bezpečnost svých informačních systémů. Pokud jsou do pracovních počítačů například stahovány filmy či různé neověřené aplikace, může to představovat významné riziko. Proto jsme nechali provést standardní technický audit ICT infrastruktury, jehož cílem bylo identifikovat bezpečnostní rizika a získat podklady pro další modernizaci našich systémů. Obdobné audity jsou běžnou praxí jak ve veřejné správě, tak v soukromém sektoru.
Podle Jana Vobořila, ředitele nevládní organizace Iuridicum Remedium, která se věnuje digitálním právům, naopak zákon výslovně ukládá, že zaměstnanci musí být o kontrolách informováni.
A vždy je potřeba posoudit, zda je pro kontrolu zákonný důvod a zda její rozsah nepřiměřeně nezasahuje do soukromí a práv zaměstnanců. „Určitě by to nemělo být skryté. Nějaké skryté sledování je vyhrazeno bezpečnostním složkám, ale rozhodně ne zaměstnavateli,“ uvádí Vobořil.
Argument skrývat smlouvu, aby se kontroly před zaměstnanci utajily, považuje expert za nerelevantní a nesmyslný. „Smyslem kontroly nemá být někoho nachytat, ale zamezit nějakému nežádoucímu jednání. Pokud je například cílem, aby se technika nepoužívala k soukromým účelům, tak když víte, že to může zaměstnavatel kontrolovat, spíše to naplní účel,“ říká Vobořil.
Ministr zdravotnictví Vojtěch ve vyjádření pro Seznam Zprávy odmítl, že by se jednalo o „šmírování zaměstnanců“. „Audit nebyl zaměřen na obsah e-mailové komunikace, dokumentů ani jiných soukromých dat. Šlo o technické prověření pracovních zařízení, která slouží k výkonu pracovních povinností a jejichž bezpečnost je zaměstnavatel povinen zajišťovat,“ napsal.
Plošný monitoring techniky úředníků na ministerstvu probíhal v několika jarních týdnech. Podle úřadu šlo o standardní kontrolu z důvodu kyberbezpečnosti, sbírala se prý pouze statistická data, a nikoli informace o jednotlivých zaměstnancích.
Podle zaměstnanců šlo však o plošný screening i mimo pracovní dobu, pomocí něhož byla sbírána i citlivá osobní data. Zároveň výsledky dostali nadřízení, včetně záznamů o konkrétních osobách.
Zaměstnavatel má za určitých podmínek právo kontrolovat, co zaměstnanci na pracovní technice dělají. Podle úředníků ministerstva ale tyto podmínky nebyly dodrženy. Rozsah monitoringu byl podle nich příliš velký, aby obstál před zákonem. Navíc nebyli o auditu informováni, což by alespoň v základních parametrech měli být.
