Tak detailně ještě lidé Slunce neviděli. Záběry odhalují dění na povrchu

Vědci pořídili nové snímky povrchu Slunce, na nichž jsou s dosud nevídanými detaily zachyceny turbulentní struktury podobné vírům, napsal deník The Washington Post (WP).

Jde o magnetické pole Slunce, které je působením pohybu horkého plynu neustále deformováno a přemisťováno, doplňuje pak stanice BBC.

„Je velmi obtížné takové struktury vytvořit a překvapilo nás, ale zároveň nadchlo, že jsme je pozorovali prakticky v celém zorném poli,“ rozebral výjimečnost objevu pro WP David Kuridze, astronom z Národní sluneční observatoře (NSO) a jeden z hlavních autorů studie, která ve středu vyšla v odborném časopise Nature.

Takzvaný povrch Slunce je ve skutečnosti nestabilní, bouřlivá masa plazmatu zahřátého na přibližně 5500 stupňů Celsia. Zveřejněné záběry zachycují víry horkého plazmatu, které se pohybují nahoru a dolů podobně jako bubliny ve vroucí vodě.

Neustálé víření je jednou z hlavních příčin výronů energie, které vytvářejí takzvané vesmírné počasí, jež může narušit fungování elektrických sítí a satelitů na Zemi a v krajním případě ohrozit i astronauty.

„Slunce je zdrojem této energie a veškerého vesmírného počasí,“ vysvětlil pro BBC David Boboltz z NSO. Podle něj pomohou detailnější snímky naší hvězdy lépe reagovat na projevy vesmírného počasí.

K pořízení snímků vědci použili sluneční dalekohled Daniela K. Inouyeho na Havaji, jehož velký průměr umožnil zachytit mimořádně malé detaily.

„Předchozí pozorování ve skutečnosti neměla dostatečnou ostrost, aby tyto struktury dokázala rozlišit. Povrch Slunce proto vypadal mnohem hladší, téměř jako rozostřená fotografie,“ uvedla Vanessa Politová, fyzička ze Sluneční a astrofyzikální laboratoře společnosti Lockheed Martin, která se na studii nepodílela.

Nově publikovaná studie přináší první důkaz, že poruchy a víry na povrchu Slunce vznikají procesem známým jako Kelvin-Helmholtzova nestabilita. Dochází k němu na místech, kde se stýkají dvě proudící vrstvy plynu nebo kapaliny. Obě tekutiny se mohou lišit například rychlostí pohybu nebo hustotou, což mezi nimi způsobuje vznik vlnových struktur.

Tento efekt lze někdy pozorovat v oblacích, když se jedna vrstva vzduchu pohybuje výrazně rychleji než vrstva pod ní.

Nejnovější objev by mohl vědcům pomoci rozluštit jednu z největších záhad při studiu Slunce. Pořád s jistotou nevědí, jak je možné, že je sluneční korona o hodně teplejší než samotný povrch hvězdy, kde by měla podle základní logiky zákonů termodynamiky být teplota vyšší.

Známé není ani přesné chemické složení hvězdy a současné počítače pořád nedokážou udělat její dokonalý model.