Maďarsko je hladové po reformách, říká expert o demontáži Orbánova systému

Maďarská vláda premiéra Pétera Magyara si odškrtla jednu z položek ze seznamu, jak se vypořádat se starým „režimem“ Viktora Orbána. Vedle výměny v úřadu prezidenta ale musí zvládnout i podstatnější úkoly, upozorňuje v podcastu 5:59 hungarolog Robert Pejša.

Po prosazení konce dosavadního prezidenta Tamáse Sulyoka maďarské vládnoucí hnutí Tisza v úterý dotáhlo výměnu až do konce, když parlament jeho nástupcem zvolil bývalého předsedu nejvyššího soudu Andráse Baku. Premiér Péter Magyar tak naplňuje plán, který nastínil voličům už před dubnovými parlamentními volbami: Odstraňuje z nejvyšších míst lidi, o kterých mluví jako o „loutkách“ svého politického soka Viktora Orbána.

Mezi tyto „loutky“ měl patřit i Sulyok, kterého hned po volbách Magyar vyzval k odstoupení. Když tak prezident neučinil, prosadila Tisza, která má v parlamentu ústavní většinu, dodatek ukončující jeho mandát s odůvodněním, že v něj společnost „ztratila důvěru“.

Na uvolněné místo nyní míří András Baka. „O tom, jakým bude prezidentem, zatím v podstatě nic nevíme,“ říká v podcastu 5:59 hungarolog a historik žijící v Maďarsku Robert Pejša. A jelikož Magyar a Baka nejsou žádní přátelé, ale především politici sehrávající své role, vše se podle odborníka ukáže až při jejich prvním politickém střetu.

Samotný Baka zatím těsně po zvolení hovořil o tom, že nechce být pouze reprezentantem Tiszy a jejích voličů. Chce v zemi být i pro ty, kteří ho v současnosti třeba ani nepovažují za legitimní hlavu státu. „Jeho role je, aby nějakým způsobem získal opět respekt a úctu pro prezidentský úřad v Maďarsku. Ale hlavně si myslím, že on tu funkci i úřad musí trochu polidštit,“ zmiňuje Pejša. Inspiraci by podle něj mohl Baka hledat právě u Pétera Magyara, který před volbami objížděl celé Maďarsko.

Změna na nejvyšším ústavním postu ale fakticky nemusí být pro běžné Maďary tak zásadním krokem. Prezident má v Maďarsku především ceremoniální roli a chod země ovlivňuje jen málokdy. Pejša tak zdůrazňuje, že daleko zásadnější pro budoucnost Maďarska je osud reforem, se kterými nová vláda přichází nebo je plánuje.

Český hungarolog upozorňuje, že dohnat se bude muset všechno, co se nejméně za posledních 16 let zanedbávalo: „Když jezdíte po Maďarsku, vidíte, že po reformách a modernizaci země doslova volá.“

Jako člověk, který v Maďarsku dlouhodobě žije a vychovává tři děti, vidí Pejša obrovské nedostatky třeba ve školském systému, který se podle něj bude muset od základů změnit. Hluboké reformy ale pokládá za nutné i v dalších oblastech, jako je zdravotnictví, justice nebo doprava.

Jenže strukturální změny nebo rozsáhlé investice do infrastruktury se neobejdou bez patřičných financí. Robert Pejša v této souvislosti připomíná, že nová vláda proto krátce po volbách soustředila velkou pozornost na jednání s Bruselem s cílem dosáhnout uvolnění peněz z fondů, které Evropská unie zmrazila za úřadování Viktora Orbána. Přičemž podle Pejši platí, že vzhledem ke stavu maďarského státního rozpočtu jsou tyto peníze pro Budapešť a její schopnost zreformovat zemi naprosto zásadní.

Po dubnových volbách tedy Maďarsko pomalu nabírá jiný kurz, než jakým mířilo za předchozí éry. Hungarolog Pejša podotýká, že ostatně nic jiného si ani „racionální většina maďarské společnosti, která volila Tiszu“, nepřála. A zároveň se podle něj zatím nedá mluvit ani o případném rozčarování – lidé si prý jednak Pétera Magyara neidealizovali a zároveň ani nedoufali, že se snad slibovaná změna podaří dotáhnout už za několik týdnů či měsíců.

Maďaři si zkrátka podle Roberta Pejši uvědomují, že změny chtějí čas. Navíc prý oceňují například to, že ministři a premiér vysvětlují své kroky veřejně, což v minulých letech zvykem nebývalo. A v neposlední řadě z hungarologova pohledu posiluje důvěru v novou vládu i fakt, že do čela země zasedli lidé, kteří pro danou oblast mají i odborné předpoklady a zkušenosti.

Celkově pak podle Pejši v tuto chvíli neplatí, že by se Maďaři báli možné přílišné uzurpace moci ze strany nové vládní sestavy, ačkoliv od opozice zaznívají obvinění z překračování ústavních mantinelů. „Nemyslím si, že by v Maďarsku existovala obava třeba z toho, že by se Péter Magyar a Tisza stali takovým ‚Fideszem 2.0,“ říká Čech žijící na severovýchodě Maďarska.

A i když se v týdnech po volbách zatím nekoná ani žádná velká euforie, podle Roberta Pejši se maďarská společnost alespoň opět nadechla: „Opět se učí otevřeně hovořit třeba i o politických tématech, o veřejných tématech, což bylo v posledních minimálně pěti nebo deseti letech něčím nemožným, respektive zakázaným.“

V podcastu 5:59 se také dozvíte, v jaké podobě nyní vysílá maďarská státní televize. Nebo co v současnosti dělá expremiér Viktor Orbán a jaké mohou být jeho budoucí vyhlídky. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.