Článek
Nespokojenost s palivovou krizí, obavy z dalšího možného kola mobilizace i stále efektivnější ukrajinské údery. Rusové za poslední měsíce nastřádali řadu důvodů k nespokojenosti.
V tomto kontextu se v centru protiputinovského hnutí ocitlo Jabloko, strana, která se roky snažila překonat pětiprocentní hranici potřebnou pro křeslo ve Státní dumě.
Jabloko se posledních 25 let snažilo sjednotit liberálně smýšlející voliče a současně zůstat součástí ruského politického systému, píše ČTK. Ale válka Ruska proti Ukrajině učinila takové snahy prakticky znemožnila, uvedl server BBC, který připomněl, že Jabloko se jako jediná z ruských stran otevřeně stavěla proti válce na Ukrajině.
Pár týdnů před prvními parlamentními volbami od začátku invaze se jediná strana, která se proti konfliktu otevřeně postavila, stala fenoménem na sociálních sítích. Ruský TikTok a Instagram jsou plné videí mladých lidí, kteří pózují s jablky, tančí na stejnojmenné písně nebo přímo vyzývají k hlasování pro stranu.
Ještě nedávno si Jabloko o takové popularitě mohlo nechat jen zdát. Zářijové volby, jež Kreml vnímá jako další upevnění své moci, představitelé strany prezentovali jako „referendum, které vládě ukáže, že miliony Rusů jsou proti válce“.
Úřady minulý týden kandidaturu Jabloka zakázaly kvůli obvinění, že dostávalo nepřiznané peníze ze zahraničí a že svým politickým programem ohrožuje bezpečnost a celistvost Ruska.
Předseda strany Nikolaj Rybakov odmítl spekulovat, zda se tato nečekaná popularita stala pro Kreml poslední kapkou, která vedla k rozhodnutí vyloučit jeho uskupení z voleb, napsala agentura ČTK.
Vyloučení liberální opoziční strany Jabloko ze zářijových voleb do ruského parlamentu ohrožuje další existenci jedné z nejstarších ruských politických stran, upozornil server BBC News na svém ruskojazyčném webu. Podle zákona jsou totiž strany povinny se zúčastnit federálních voleb jednou za sedm let, jinak jim hrozí likvidace. Jabloku tato lhůta vyprší v roce 2028, upozornila BBC.
Ojedinělý protest
V pondělí se před budovou nejvyššího soudu, který řešil odvolání strany, sešly stovky zejména mladých lidí, aby daly najevo nesouhlas. Policie více než třicet z nich zatkla.
Protiválečné pouliční protesty jsou přitom v Rusku od začátku války vzácností. „Nikdo tyhle lidi nepozval, ale oni nemají vůbec žádné zábrany, vůbec se ničeho nebojí,“ řekl ruskojazyčné verzi stanice BBC Kirill Gončarov, šéf moskevské pobočky Jabloka. Zatýkání podle něj bylo bezdůvodné.
Nejvyšší soud odvolání Jabloka odmítl. Strana se v pondělí dostala do centra pozornosti i kvůli tomu, že soud v Pskově poslal podle serveru Mediazona do vězení na 11 let místopředsedu Lva Šlosberga. Důvod? Opakovaná „diskreditace ruské armády“ a šíření „falešných zpráv“.
Rybakov demonstrantům, kteří po rozhodnutí soudu skandovali „Hanba!“, řekl, že strana za 35 let své existence zažila už různá období, ale společně mají před sebou ještě dlouhou cestu. Nyní je ale velmi těžké hádat, jak dlouhá tato cesta bude, dodala BBC.
Hádky na sociálních sítích
Zatímco v Rusku vedla stopka pro Jabloko k výjimečnému protestu, daleko za hranicemi země se stala důvodem dalšího rozkolu v exilové opozici.
Na vysvětlenou: opozičníky rozpory a neschopnost se na čemkoliv shodnout sužují dlouhodobě, přestože je někteří považují za soudržný celek.
A byť si všichni přejí konec vlády Vladimira Putina, neshodnou se na tom, jak toho docílit a co má následovat. Stejně tak nepanuje shoda ani na tom, jak se stavět k Jabloku.
Například Alexejem Navalným založený Fond boje s korupcí a další mají za to, že volby jsou příležitostí se vymezit proti režimu. Předloni se tak v prezidentských volbách postavili za Borise Naděždina, letos za Jabloko. V obou případech ovšem podpora skončila velmi rychle kvůli úřednímu zákazu.
Druhou skupinou jsou spíše skeptičtí opozičníci, mezi nimi například Fórum svobodného Ruska, v jehož čele stojí ruský šachista Garry Kasparov. Ti otevřeně tvrdí, že spravedlivé volby v Rusku nejsou možné, a proto považují za hlavní smysluplný odpor proti Kremlu ukrajinskou armádu.
Fórum svobodného Ruska se v prohlášení ohradilo vůči snahám druhé části opozice. A prohlásilo, že vkládat naděje do jednoho kandidáta nebo strany je v nejlepším případě naivní, v tom nejhorším pak dokonce prospívá Kremlu.
Ruský režim ostatně zmíněnou podporu využívá jako argument, že je Jabloko placené a ovládané ze zahraničí, což je nálepka, které se strana zásadně vyhýbala. Ostatně předseda Jabloka strávil přípravu na slyšení snahou distancovat stranu od „nežádoucí“ podpory, což vypadalo jako poslední pokus o přežití.
Mezi opozičníky mezitím na sociálních sítích pokračují rozepře. Například Andrej Volna, ruský chirurg působící jako dobrovolník na Ukrajině, na Facebooku napsal, že volby jsou beztak zmanipulované a podpora liberálních kandidátů nemá smysl.
Opoziční politik Vladimir Kara-Murza lékaři v otevřeném dopisu vzkázal, že svoboda do Ruska „nepřijde na cizích bajonetech“. „Mohou ji dosáhnout pouze samotní ruští občané,“ napsal.
Ilja Jašin pak názor odmítl s tím, že nikoho nezajímá, co Volna a jeho kolegové podporují „ve své hadí jámě“.
Ruský opoziční aktivista Ilja Jašin je teď považován za jednoho z čelných představitelů opozice. Z některých stran ale čelí kritice.
Spory ohledně sankcí
Zablokování Jabloka je každopádně pro ruskou opozici další ranou v sérii neúspěchů, které se za poslední čtyři roky hromadí.
Kritika totiž nesměřuje jen k vzájemným sporům. Výhrady se týkají i toho, jakou má strategii. Podle některých kritiků chce opozice svrhnout režim Vladimira Putina, zároveň ale odmítá část opatření, která by na něj mohla vyvíjet největší tlak.
Týká se to například sankcí nebo omezení migrace z Ruska. Opozice tak naráží na rozpor mezi snahou oslabit režim a snahou zmírnit dopady války na ruskou společnost.
Více o straně Jabloko
Kritici jí zároveň vyčítají, že se příliš ohlíží na to, jak její kroky přijme ruská veřejnost. Někteří opoziční politici se podle nich obávají, že otevřená podpora porážky Ruska nebo tvrdšího tlaku Západu by je od ruských občanů ještě více odřízla.
Jenže právě v tom podle kritiků spočívá role opozice - nejen veřejné mínění následovat, ale také ho formovat.
Podle tohoto pohledu tak ruské opozici nechybí jen jednotné vedení, ale především jasná představa, jak svého hlavního cíle dosáhnout. Jednotlivé osobnosti se liší v názorech na sankce, válku i budoucnost Ruska a místo společné strategie často vedou veřejné spory.
Kritici proto tvrdí, že opozice opakuje stejné postupy, přestože jí v minulosti nepřinesly výraznější výsledky.
