„Kéž by mě raději zabili.“ Místo Trumpovy pomoci přišly doživotní následky

Na CT snímku Anahitiny hlavy se bílé tečky leskly jako souhvězdí rozeseté od očních důlků přes lícní kosti až po bradu. Pár dalších se vznášelo nad plochou jejího mozku.

Každá tečka představovala kovový brok o velikosti přibližně dvou až pěti milimetrů. Při výstřelu z větší vzdálenosti se broky rozptýlí a ztratí část energie, zblízka ale mohou lámat kosti, pronikat měkkými tkáněmi a snadno poškodit oko.

Anahita, které bylo něco přes dvacet let, přišla po zásahu minimálně o jedno oko.

Na jiném snímku je vidět kulka velké ráže uvázlá ve Vahidově krku, vychýlená průdušnice a oteklá poškozená tkáň. U dalšího muže skončil náboj v mozku a uvnitř lebky vznikla velká plynová bublina. Dva mladí muži měli projektily zaseknuté vedle páteře. Mladé ženě zřejmě kulka vnikla do hrudníku pod pravým ramenem, prorazila plíci a zastavila se nalevo od páteře.

Byly to jen některé z více než 75 souborů CT a rentgenových snímků, které po lednovém krvavém potlačení protestů proti špatné ekonomické situaci v Íránu získal deník The Guardian a předložil je k posouzení lékařům a balistickým expertům v zahraničí.

Jednotlivé snímky ukazovaly zásahy do očí, hlavy, hrudníku, páteře i oblasti pánve a genitálií. U jednoho z pacientů odborníci napočítali více než 170 broků jen v pravé části hrudníku.

Jak dále nasvědčují nové výpovědi přeživších, neměli o nic víc štěstí než ti, jejichž mrtvá těla se v lednu hromadila před institutem soudního lékařství Kahrizak v Teheránu.

Svět se o rozsahu násilí dozvídal jen útržkovitě. Íránské úřady zemi na několik dní téměř odřízly od internetu a informace se ven dostávaly prostřednictvím videí fyzicky propašovaných přes hranice nebo nahraných pomocí satelitního připojení Starlink.

Rozsah represí vyvolal mezinárodní odsouzení. Americký prezident Donald Trump v jednu chvíli pohrozil Íránu vojenskými údery a demonstrantům vzkázal, že „pomoc je na cestě“.

Nepřišla.

O několik týdnů později, konkrétně poslední únorový den, zahájily Spojené státy a Izrael útoky proti Íránu, které příběhy demonstrantů i přeživších zcela zastínily. Američané a Izraelci zpočátku vyzývali Íránce k další akci proti režimu, ale i tyto pobídky postupně utichly, když je přebil zájem na otevření Hormuzského průlivu a další geopolitické otázky.

Íránskému režimu zároveň konflikt poskytl nový rámec pro další represe - pod záminkou „válečných podmínek“ úřady zatýkaly další kritiky, pronásledovaly raněné, urychlovaly soudní řízení a pokračovaly v popravách.

Ani více než půl roku po protestech přitom není jasné, kolik lidí během lednového zásahu skutečně zemřelo. Postupně ale vychází najevo, že samotná střelba byla pro část demonstrantů jen první vlnou trestu.

Novináři Deutsche Welle se prostřednictvím lidskoprávních organizací spojili s přeživšími a s rodinami obětí. Mnozí z nich mají trvalé následky zranění, nemohou pracovat nebo studovat a někteří se dodnes bojí vyhledat lékařskou pomoc. Bezpečnostní složky totiž v některých nemocnicích sledovaly, s jakými zraněními pacienti přicházejí.

Masúda během demonstrace zasáhly do hlavy stovky broků. Příslušník bezpečnostních složek v civilu ho pak střelil do stehna a podle rodiny do rány opakovaně kopal tak silně, že mu vykloubil kyčel.

Na léčbu a opakované operace se mu skládali příbuzní. Když se infekce později vrátila, Masúd další lékařskou pomoc odmítl. Podle bratra se styděl za to, že je pro rodinu „takovou zátěží“. Po měsících zdravotních komplikací zemřel.

Sedmnáctiletý Aškan se učil zlatníkem a pracoval na teheránském bazaru. Věřil, že Trump nakonec proti režimu zasáhne. Přesto před odchodem na demonstraci nechal na stole kopii poslední vůle. „Myslel jsem, že do večera bude po všem, že vyjdeme ven a trochu to rozjedeme,“ řekl DW.

Spolu s dalšími mladými lidmi z bazaru psal slogany na zeď mešity, když jeden z nich náhle padl k zemi. Kulka ho zasáhla přímo do srdce. Aškan zvedl hlavu. Pak všechno zčernalo.

„Slyšel jsem, jak lidé říkají: ‚Střelili ho do oka.‘ Když jsem v nemocnici nabyl vědomí, viděl jsem, že mi amputovali levou nohu pod kolenem. Všechno bylo rozmazané.“ Přišel nejen o oko, ale i část nohy.

„To, o co jsem přišel, není jen noha a oko. Pro mě a mou matku už neexistuje žádná budoucnost,“ řekl.

Dvaatřicetiletá Mahla, jediná živitelka tří dětí, utrpěla desítky zásahů broky, když se snažila dostat svého dospívajícího syna pryč z protestního shromáždění. Bezpečnostních složek se bála natolik, že se nejprve léčila doma.

Její obavy nebyly bezdůvodné. V Ilámu bezpečnostní síly zaútočily přímo na nemocnici imáma Chomejního, kam mířili zranění demonstranti. Použily brokovnice a slzný plyn a napadaly pacienty, jejich příbuzné i zdravotníky.

Podle OSN zasahovaly pořádkové jednotky také v dalších nemocnicích. Amnesty International popsala případy, kdy policisté zatýkali raněné přímo při léčbě. Zdravotníkům bylo podle svědectví nařizováno hlásit pacienty se střelnými ranami nebo zraněními způsobenými broky a někteří lékaři čelili výhrůžkám, pokud je ošetřili, aniž by to oznámili úřadům.

Když se Mahle rány zanítily, nakonec jí nezbylo než vyhledat pomoc známých zdravotních sester. Ani po sedmi měsících ale nemůže normálně používat nohu a zápěstí a není schopná pracovat.

Neměla dostatečné zdravotní pojištění a po zvýšení nájmu musela opustit domov. „Stříleli s úmyslem zabít. Kéž by mě raději zabili, než aby mě nechali invalidní,“ řekla DW.

Její přesvědčení, že bezpečnostní složky nestřílely pouze s cílem rozehnat dav, podporuje také analýza snímků, které získal The Guardian. Odborníci upozorňovali na neobvyklou kombinaci velkorážní ostré munice a broků i na množství zásahů do životně důležitých částí těla.

Už po protestech „Žena, život, svoboda“ v roce 2022 evidovaly lidskoprávní organizace stovky lidí, kteří přišli o zrak nebo utrpěli vážná poranění očí. Také tehdy se řada zraněných vyhýbala nemocnicím ze strachu, že je tam bezpečnostní složky zatknou.

Letošní zásah byl ale podle íránských lékařů, kteří ošetřovali demonstranty, mnohem intenzivnější.

Represe navíc neskončila u zraněných. Vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk začátkem srpna uvedl, že Írán od 19. března popravil nejméně 56 lidí na základě obvinění souvisejících s národní bezpečností. Sedmadvacet z nich bylo spojeno s lednovými protesty a více než stovce dalších hrozil trest smrti.

Válka tlak ještě zesílila. Jen mezi začátkem americko-izraelských útoků 28. února a koncem května úřady svévolně zatkly více než šest tisíc lidí. Byli mezi nimi demonstranti, novináři, právníci, aktivisté i příslušníci menšin.

Úřady přitom otevřeně odkazovaly na „válečné podmínky“ a urychlovaly řízení i v případech, v nichž obviněným hrozil trest smrti.

Ekonomická situace je dnes navíc ještě horší než na začátku roku. Podle agentury Reuters dosáhla červencová inflace 66 procent a ceny potravin byly meziročně o 128 procent vyšší. I uvnitř íránského vedení podle zdrojů agentury panují obavy, že další zhoršování životních podmínek může vyvolat novou vlnu nepokojů.