Zemětřesení, které nebylo zemětřesením. Co spustilo ničivou povodeň v Nepálu

Ve středu v 8:37 ráno se země v Himálaji zachvěla natolik silně, že přístroje událost zprvu vyhodnotily jako zemětřesení.

První údaje mluvily o magnitudu 4,4 a zdálo se, že právě otřesy spustily sesuv, po kterém se údolím na hranici Nepálu a Tibetu prohnala ničivá povodňová vlna.

Brala s sebou vše, co jí stálo v cestě – domy, auta, hraniční přechod Gyirong, zničila devět vodních elektráren, strhla 19 mostů a asi 40 kilometrů silnic. Lidem v nejvýše položených a bezprostředně zasažených oblastech zbývaly na reakci nanejvýš minuty.

Jenže jak ukazují nové informace a přesnější analýzy, o zemětřesení nešlo. Samotný seizmický signál vytvořila masa ledu a horniny, která se zřítila z vysokohorského svahu. Kolaps byl tak mohutný, že ho seizmometry zachytily podobně jako otřesy zemské kůry.

Od tohoto okamžiku se vědci pokoušejí rekonstruovat řetězec událostí, který během několika desítek minut proměnil kolaps části ledovce ve smrtící přívalovou vlnu, která během několika hodin urazila více než 160 kilometrů.

V prvních hodinách po katastrofě byla jednou z hlavních hypotéz možnost protržení ledovcového jezera. Nové důkazy však stále silněji ukazují na kolaps ledovce a horniny.

V 8:37 tak podle současných poznatků došlo poblíž hranice Nepálu a Číny ke kolapsu části ledovce. Podle první analýzy satelitních snímků se odlomila část o ploše asi 0,2 kilometru čtverečního a zřítila se přibližně o 1,2 kilometru níže. Seizmometry pohyb zaznamenaly jako událost odpovídající magnitudu 5,2.

„Z toho, co vidím na (…) satelitních snímcích od společnosti Planet Labs, se spodní část ledovce odlomila ve výšce přibližně 5200 metrů a zřítila se na dno údolí asi o 1200 metrů níže,“ napsal na platformě Bluesky docent z univerzity v Calgary Daniel Shugar.

Na satelitních snímcích je podle něj patrné, že během 24 hodin před katastrofou z okolních ledovců zmizelo velké množství sněhu.

„Některé ledovce v údolí byly včera pokryté sněhem a dnes jsou z větší části obnažené. Jinými slovy – ačkoli jsem zatím neviděl žádná data z meteorologických stanic, bylo pravděpodobně teplo,“ poznamenal Shugar.

Podle centra ICIMOD, které monitoruje oblast Himálaje a Hindúkuše, hladina řeky Trišuli v regionu stoupla až o devět metrů během půl hodiny. Nešlo však o běžnou monzunovou povodeň způsobenou prudkým deštěm v Rasuwě. Nepálský hydrometeorologický úřad uvedl, že v oblasti před katastrofou silně nepršelo.

Jednou z hlavních otázek zůstává, jak přesně se kolaps ledovce proměnil v tak mohutnou povodňovou vlnu.

Podle jedné z nynějších rekonstrukcí masa ledu a suti na určitou dobu přehradila řeku Lhende Khola. Za vzniklou přírodní hrází se nahromadila voda a její následné protržení či přelití mohlo příval ještě výrazně zesílit. Proud se pak při cestě údolím mísil s další vodou, horninami a sedimenty a dál nabýval na objemu.

Mezinárodní skupina ledovcových výzkumníků uvedla, že ačkoli ke zřícení ledovce „jistě došlo“, je „nepravděpodobné, že by to byla jediná příčina“.

Jedním z faktorů mohla být i stavební činnost. Není navíc jasné, zda se zřítil pouze ledovec, nebo zda se „sesunulo celé horské úbočí, jehož součástí byl i ledovec“, uvedl pro list The Guardian glaciolog Andrew Mackintosh z Monashovy univerzity v Melbourne.

„Když se zřítí ledovec takového rozsahu, uvolní se velké množství vody a následuje řetězová reakce událostí (…), při nichž se voda a sedimenty spojí, nabobtnají a způsobí povodeň,“ dodal.

Středeční katastrofou v Nepálu jsou zaskočeni sami odborníci.

„Takové rozsáhlé kolapsy ledovců jsou opravdu šokující,“ řekl Mackintosh. „Jako pro glaciologa je pro mě těžké neznepokojovat se těmito událostmi, které se jeví odlišně od toho, co jsme dosud pozorovali.“

Uvedl však, že „bylo zdokumentováno tak málo takových případů, že zatím nejsme schopni učinit zcela jasná tvrzení o konkrétní souvislosti mezi kolapsem ledovců a změnou klimatu“. Vědci však „mají velmi vysokou jistotu ohledně souvislosti mezi ústupem ledovců a změnou klimatu“.

„Víme také, že horský permafrost se v důsledku oteplování klimatu rozpadá,“ dodal Mackintosh. Permafrost, tedy dlouhodobě zmrzlou půdu a horninu, přirovnal k „lepidlu, které drží skálu a někdy i sousední ledovce pohromadě na velmi strmých svazích“.

Himálaj, rozkládající se na území Nepálu, Indie, Číny, Bhútánu a Pákistánu, se otepluje dvakrát rychleji, než je globální průměr, což pro tuto oblast znamená zvýšené riziko lavin, sesuvů půdy a povodní. Vědci v Káthmándú na začátku tohoto roku zjistili, že v oblasti Hindúkuš–Himálaj se tempo úbytku ledu od roku 2000 zdvojnásobilo.

Katastrofa rychle získala i diplomatický rozměr.

Nepál vnímá jako problém, že ničivá vlna přišla z Tibetu prakticky bez předchozího varování. Technická rekonstrukce přitom ukazuje, jak náhlý její nástup byl. Ještě v 8:40 naměřila stanice v Syabrubesi hladinu 1,62 metru, tedy hluboko pod varovnou úrovní. O deset minut později přestala vysílat.

V 9:05 dostaly nepálské úřady informaci, že do řeky Bhote Koshi vstoupila z tibetské strany mohutná povodňová vlna. Mezi 9:15 a 9:16 se pak začaly rozesílat varovné SMS zprávy lidem níže po proudu. Horní část nepálského okresu Rasuwa, nejhůře zasaženého, však prakticky neměla šanci získat náskok.

Tím se otevřela otázka čínské odpovědnosti za varování, přestože obě země po podobné katastrofě z loňského roku jednaly o sdílení dat. Jenže funkční mechanismus pro jejich výměnu v reálném čase nakonec nevznikl – podle The Kathmandu Post nebyla podepsána formální dohoda, která by systém uvedla do praxe.

Nepálští hydrologové proto po středeční katastrofě začali veřejně říkat, že včasná informace z čínské strany mohla snížit počet obětí.

Ve čtvrtek už Peking reagoval ostře. Čínská ambasáda v Káthmándú označila za „fake news“ dvě tvrzení šířící se v Nepálu – že katastrofální ztráty způsobilo to, že Čína Nepál nevarovala, a že na čínské straně praskla „přehrada, u níž došlo ke geologické katastrofě“.

Podle ambasády naopak došlo na nepálské straně k zemětřesení či „zemětřesení podobnému kolapsu ledovce“, který spustil obrovský sesuv a následnou povodeň. Prohlášení zakončila větami „obviňování nikomu nepomáhá“ a „životy zachraňuje spolupráce“.

Současné vědecké poznatky spor částečně relativizují. Potvrzují kolaps ledovce, nikoli zemětřesení, ale přesná poloha počátečního sesuvu je v dostupných zprávách stále popisována nejednotně. Agentura Reuters zároveň cituje geologa nepálského úřadu pro katastrofy, podle kterého lavina z ledu a kamení skutečně vznikla na nepálské straně.

Zatímco vědci rekonstruují, co se odehrálo vysoko v horách, v Rasuwě a Tibetu pokračuje pátrání po stovkách lidí. Na obou stranách hranice zemřelo nejméně 168 lidí a více než 1300 dalších se stále pohřešuje. Mezi nimi jsou stovky zahraničních turistů a poutníků.

Vzhledem k počtu lidí, kteří jsou stále nezvěstní nebo bez spojení, bezpečnostní složky a odborníci na katastrofy upozorňují, že středeční povodeň může patřit k nejsmrtelnějším v moderní historii Nepálu. Potenciálně by mohla překonat všechny podobné katastrofy od povodní v roce 1993, při kterých zahynulo 1400 lidí a které jsou dosud považovány za jednu z nejhorších katastrof v zemi.