Článek
Slávistický útočník Tomáš Chorý, hlavní rabiát fotbalové ligy, vzal míč a provokativně ho práskl snad 50 metrů vysoko. Navíc směrem ke tribuně, kde seděli smutní fanoušci Sparty. Právě skončilo velké derby, tak si zaprovokoval, protože jeho tým vyhrál rozdílem třídy 3:0. Hned na Chorého pršely kelímky a sápali se po něm navztekaní a potupení sparťané. Od rozhodčího schytal žlutou kartu za nesportovní chování.
Nebyl by to Chorý, aby nezazlobil, ovšem v nedělním derby měl jen epizodní roli. Překvapivě nastoupil až jako náhradník. Historicky nejslavnější a nejstarší zápas dvou pražských rivalů přinesl úplně jiné příběhy. Seznam Zprávy zmapovaly ty nejdůležitější souboje.
Sparta versus Slavia
Výsledek 3:0 mluví jednoznačně. Kdo derby viděl, možná by namítl, že si Sparta takový výplach nezasloužila. Držela 71 procent času míč, což je velký rozdíl. Pokusila se dohromady o 21 střel, soupeř vypálil jen devětkrát. Na rohové kopy vyhrála mohutně 14:2. Jenže na umělecký dojem se fotbal nehraje, což přiznal i trenér Brian Priske: „V mnoha aspektech jsme odehráli dobrý zápas, ale když soupeři darujete tři góly, riskujete, že prohrajete. Byla to pro nás velká lekce.“
Sparta na bouřící Letné doplatila na stereotypní a čitelnou hru, které až na výjimky scházelo originální a efektivní finální zakončení. Neprosadili se poctivě hlídaní křídelní hráči Alcócer a Mercado.
Když se po utkání hřiště zahalilo do mlhy, kterou způsobily světlice ze sparťanského kotle, slyšel poražený tým hromový pokřik: „Bojujte za Spartu!“ Prohrát derby 0:3 doma, to je průšvih, jenž podtrhl, který z rivalů je lépe připravený na sezonu. Vstup Sparty je stále dost rozpačitý, prohrála už třetí utkání ze šesti. Slavia také není úplně suverénní, nicméně bez porážky vede tabulku a velké derby, dosavadní nejtěžší zápas ze všech, zvládla precizně. Za nejlepší hráče lze označit brankáře Jakuba Markoviče a stopera Štěpána Chaloupka. Výkonem se jim přiblížili Danijel Šturm a David Zima. Nepřekvapí, že jsou to všichni slávisté.
Priske versus Trpišovský
Nejdůležitější dílčí vítězství, které určilo ráz zápasu. Od Jindřicha Trpišovského, jenž vedl Slavii už do třicátého derby v kariéře, to lze považovat za trenérský majstrštyk. Když si na konci klasicky otočil bílou kšiltovkou a poklekl s ostatními slávisty před jásající fanoušky, muselo ho hřát, jakou vymyslel taktiku. Překvapila a vyšla dokonale. „Hlavní bylo, jak hráči plnili pokyny, které vycházely z toho, v čem je soupeř silný a jaké má slabiny,“ prohlásil, aniž by se pochválil.
Systém jste poznali hned při pohledu na základní sestavu, ve které chyběl golem Chorý i druhý útočník Chytil. Slavia nastoupila bez klasického hrotového hráče, čímž dala najevo, že mění styl. „I když to není naše DNA, tenhle zápas změnu vyžadoval,“ dodal Trpišovský. Obranu, kterou obvykle tvoří tři stopeři, vyztužil na čtyři zadáky (i bez zraněného kapitána Holeše), čímž eliminoval dravá sparťanská křídla. „Sestava Slavie byla překvapením nejen pro nás, ale asi i pro celou ligu,“ neskrýval Brian Priske.
Nejsilnější zbraň soupeře opravdu nefungovala jako obvykle, což se dá považovat za Trpišovského úspěch a Priskeho chybu. Ti dva trenérsky dominují celé lize. I když se před každým derby přátelsky poplácají po zádech, jejich rivalita je očividná. Z posledních osmi titulů získali sedm, jen na jaře 2022 se mezi ně vmáčkl plzeňský kouč Michal Bílek.
Dá se předpokládat, že si to mezi sebou rozdají také letos. Zatím daleko lépe vykročil slávista, který v neděli hrubou sílu, kterou je Slavia pověstná, nahradil rychlostí a brejkovými situacemi. A ještě nutno dodat, že mu parádně vyšlo první střídání, když do druhého poločasu poslal Davida Mosese. Středopolař s bílou čelenkou skvělým pasem zařídil klíčový gól na 2:0. „Pomohla nám nezdolnost,“ dodal Trpišovský po děkovačce s fanoušky.
Derby versus vášně
Zatímco minule se po skandálním vběhnutí slávistických chuligánů nedohrálo, tentokrát byl relativní klid. Výrazně to způsobil jednoznačný průběh utkání. Už v desáté minutě Slavia skórovala, když odvrácený centr z levého křídla napálil do růžku polský záložník Wiktor Nowak. Byla to pro něj už čtvrtá trefa v sezoně.
Sparta se na první vážnější akce zmohla až po přestávce, jenže v době, kdy měla jakž takž navrch, inkasovala z výstavního brejku podruhé. Trefil se Šturm, který přišel v létě za 100 milionů z Olomouce a dosud neměl úplně dobré hodnocení. V derby mu vyloženě sedla volnost, kterou dostal pro útočné manévry. První sólo ještě v tísněné pozici neproměnil, při druhém zakončil levačkou podél brankáře Surovčíka jako mazák. A to ještě musíme zmínit, že sám na sparťanského gólmana běžel ještě Chorý a v nastavení další brejk technickou střelou parádně zakončil Ayaosi.
„Věděli jsme, že Spartě protiútoky nechutnají a chutnat nebudou. Byla to naše taktika, abychom z nich hrozili. Vyšlo to výborně,“ ocenil z branky Jakub Markovič, jeden z hrdinů utkání.
Slavia versus Letná
Od prosince 2020 se čekalo, kdy Slavia vyloupí arénu rivala. A stalo se právě poslední srpnovou neděli, což trenér Trpišovský kvitoval: „Byla potřeba strašná spousta věcí, aby se vyhrálo. Kromě skvělé defenzivy také obětavost, odvaha směrem dopředu a to, aby si každý plnil úkoly, které má.“ Což se splnilo.
Vyšla mu též sázka na základní jedenáctku, byť se třeba u mladého stopera Mikuláše Konečného opakují okamžiky, kdy fanoušci trnou, jestli nezaviní gól. V derby ho zkušenější kolegové vždy jistili a Konečného výkon se postupem času lepšil. Slavii vyšel i poslední risk, když po pátém střídání nemohl ze hřiště kapitán Lukáš Provod, kterého chytaly křeče.
Sparta versus antisemitismus
Sympatická snaha pořadatelského klubu, který před víkendem poprosil fanoušky, ať se nesníží k pokřiku Jude Slavia: „Na Letnou to nepatří.“ Už 50 minut před výkopem však od nejhlasitější strany hanlivý antisemitský pokřik zněl ve velkém. A pak opakovaně. Zbytek stadionu se tentokrát krotil. Fanoušci nenáviděných rivalů si klasicky vyměnili spoustu vulgarit, ve sparťanském kotli se dokonce objevil na srbské vlajce nápis „RIP generál“, který se snažil adorovat válečného zločince Ratka Mladiće.
Dvakrát se fanoušci překvapivě shodli. Zaprvé na tom, že by ocenili, aby byla pyrotechnika ve fotbalových arénách povolená. A zadruhé při názoru na nového slávistického bezpečnostního poradce Jiřího Komorouse, jenž se před revolucí sám hlásil k StB. Slávisté mu na velké plachtě vzkázali: „Komorousi, ty kanále jeden komunistickej, prašivej!“ Sparťané pak na protější straně stadionu znázornili slávistického bosse Jaroslava Tvrdíka se sovětským odznáčkem na klopě.
Zklamaný sparťanský kapitán Adam Karabec.
Karabec versus zodpovědnost
Ve 23 letechse stal kapitánem Sparty. Tak nějak z nouze, protože stabilní osobnosti (Haraslín, Sörensen, Kairinen nebo Kuchta) v létě odešly. Adam Karabec byl předurčený k jiné kariéře, ale možná potřeboval projít očistcem, ve kterém poznal, kolik musí ještě přidat. Hostování v Hamburku se v přestup nepřehouplo a to samé se přihodilo v Lyonu. Do toho jej nepozvali ani na mistrovství světa. Každopádně po návratu se rve za Spartu zodpovědně a příkladně.
V derby, byť krutě prohraném, to znovu potvrdil. Ve 21. minutě mohl z trestného kopu vyrovnat, ale Markovič byl u pravé tyče včas. Když na tribunách vlála sparťanská trikolora, Karabec posílal do šestnáctky jeden centr za druhým. Také dostal žlutou kartu za faul na mladíka Konečného a po hodině neproměnil unikátní šanci, jak udělat z derby drama. Markovič proti střele levačkou vymrštil ruku a vyrazil. „Ani nevím, jak to chytil,“ divil se sparťan. Chvíli poté dostal křeče a střídal. Na televizní rozhovor si však kapitánskou pásku vzal zpátky.
Jurásek versus nenávist
Velké téma napříč českým fotbalem. Někdejší slávistický patriot a talent se před pár týdny šokujícím způsobem rozhodl, že se pokusí restartovat kariéru u rivala. Navíc derby se hrálo v den jeho 23. narozenin. Matěj Jurásek to od slávistů schytával ve velkém už při rozcvičení. Těžko mu někdy zapomenou, že zradil.
Ani sparťané ho na první dobrou nepřijali. Neměli důvod, když kdysi s kuklou na hlavě skandoval se slávistickými ultras sprostoty vůči Spartě. Fotbalový osud mu připravil těžkou zkoušku. Může být rád, že se derby nehrálo v Edenu, tam by mu z vulgárního skandování možná praskly bubínky. Nastoupil 15 minut před koncem, při své jediné možnosti napálil přímo brankáře Markoviče.
Rozhodčí versus prognózy
Jan Machálek svůj úkol zvládl velmi dobře. Přitom pískal teprve podruhé v sezoně, tak se spekulovalo, jestli je na derby dostatečně zralý. Španělský boss komise rozhodčích Carlos Gómez vybral správně. Machálek za úvodních 30 vteřin viděl dva fauly a pozorným zůstal i nadále. Nebyl zbytečně útlocitný ani nerozhodný. Když slávistovi Sadílkovi těsně před přestávkou ukázal celkem přísnou žlutou kartu za držení Karabce u lajny, musel to udělat, aby se mu zbytek utkání nevymkl kontrole. Lze také ocenit, že hned po závěrečném hvizdu potrestal i Chorého za náruživé kopnutí do míče. Ale o tom už jsme mluvili na začátku.
